Kouč, který hltá životopisy. Frťala o Hradci, Bílkovi či citech fotbalistů
Čte životopisy známých osobností, do ruky vezme i knihu o tibetském duchovním vůdci Dalajlámovi. Zdenko Frťala si rozšiřuje obzory, vědomosti, přemýšlí o životě i o práci fotbalového trenéra. To samé vyžaduje od hráčů. Jde to ale trochu ztuha. „Nutím je přemýšlet. Hlavně o sobě. Pak se mohou výrazně zlepšovat,“ říká kouč druholigového Hradce Králové, s kterým by rád v létě postoupil zpátky do FORTUNA:LIGY.
Prakticky s novým týmem, výrazně omlazeným, sesbíral během podzimu třicet bodů a ukotvil se na třetím místě tabulky. Práce v Hradci Králové jde Zdenko Frťalovi pěkně od ruky. Jen ji na jaře proměnit ve výstup mezi elitu.
„Hradec je pojem, ve druhé lize má respekt, každý se bude chtít vytáhnout. Stejně jako v lize proti Spartě, Slavii a Plzni. Na jaře se to ještě znásobí,“ tuší těžkou zkoušku osmačtyřicetiletý trenér a bývalý ligový hráč Teplic.
V obsáhlém a upřímném rozhovoru pro iSport Premium vypráví také o svém velkém kamarádovi Michalu Bílkovi, motivování hráčů nebo o období, kdy vlastnil hospodu, kterou navštěvovaly významné osobnosti českého fotbalu. A také, že v ní utopil hromadu peněz.
V Hradci Králové jste půl roku. Máte pocit, že práce má smysl a mužstvo se vyvíjí?
„Stoprocentně. Na začátku byla v kabině komorní atmosféra, nebylo tam sedm kohoutů na jednom smetišti. Nikdo se neprojevoval jako lídr. V prvním přáteláku jsme dostali sedm gólů. Zvýšil jsem hlas a dal hráčům jasně najevo, že takhle teda ne. Oni žili v blahobytu, v sebeuspokojení, že se nikomu nemůže nic stát a že se jen povezou na lodičce. Nikdo neměl v sobě odvahu pojmenovat věci, jaké doopravdy byly. Jenže realita – i když je sebevíc krutá – se musí umět přiznat.“
Máte za sebou až překvapivě vydařený podzim. Co děláte pro to, aby se kabina neuspokojila?
„Pro mě je důležitá zpětná vazba od hráčů. Ať v rámci teambuildingů, či osobních pohovorů. Chci, aby věděli, co fotbal obnáší. Bolest, únavu, kritiku, porážky. Aby to přemohli a do kabiny se těšili. Tohle se v Hradci rozmohlo jako virus. Když přijdu, na hráčích vidím energii, chuť a šťávu. Na podzim jsme ani jednou neměli důvod podlehnout sebeuspokojení. Nezažili jsme velkou sérii vítězství. Jakmile jsme měli našlápnuto, přišla porážka. Možná to vyzní blbě, ale byl jsem tomu rád. Neměli jsme důvod létat v oblacích. Od začátku jsem hráče varoval, že Hradec je pojem, ve druhé lize má respekt, každý se bude chtít vytáhnout. Stejně jako v lize proti Spartě, Slavii a Plzni. Na jaře se to ještě znásobí. Proto musíme přistupovat ke všemu maximálně koncentrovaně, zodpovědně. To jsou faktory, které rozhodují.“
Před startem jara pod tlakem jste. Patříte společně s Českými Budějovicemi a Jihlavou mezi tři hlavní adepty na postup. Hráči půjdou na hřiště s batohem. Jste zvědavý, jak se s tím vyrovnají?
„Hráči na sebe musí vytvářet tlak. Už v tréninku. Aby do něj šli s tím, že se chtějí dostat do sestavy a měli argumenty, proč tomu obětovat všechno. Pokud je někdo uražený, že nehraje, vždy s ním mluvím. Každý je jiný. Někdo to snáší hůř, někdo líp, ale je potřeba si uvědomit, že něco jiného je hrát o postup v Hradci a ve Varnsdorfu. Tam jsme se tomu smáli. Šest kol před koncem jsme si říkali, ono se to asi povede, co budeme potom dělat. Kdežto v Hradci nás to bude spíš svazovat. V kabině ale naštěstí nemám pochybovače. Všichni věří, že se to může povést.“
Netajíte se tím, že jste obdivovatelem práce trenérských es Jürgena Kloppa a Pepa Guardioly. Studujete jejich přístup k fotbalu. Co jste si od nich vzal?
„Když jsem byl ve Varnsdorfu, bydlel jsem sám na hřišti a měl spoustu času. Hodně jsem četl. Hlavně životopisy. Ať už to byl Federer, Djokovič, Mourinho nebo Ferguson. Hledám inspiraci. Hráčům ukazuju, jakým způsobem dává góly Manchester City, jakým způsobem brání Dortmund.
