Vaculík má v Jihlavě čtyři funkce. Co řekl o otci, sponzorech či ambicích?
Unikát na fotbalové profiscéně Lukáš Vaculík má ve druholigové Jihlavě de facto čtyři důležité role. Hráč, kapitán týmu, člen představenstva a zčásti také sportovní manažer. „Vidím do všeho, co se v klubu děje,“ přiznává kreativní záložník, jenž po sezoně v případě návratu Vysočiny mezi elitu téměř jistě ukončí kariéru. V managementu však zůstane.
Po tréninku se vysprchuje, převlékne a jde z kabiny „nahoru“. Druhá část pracovního dne Lukáše Vaculíka je úřednická. Rokuje s hráči, shání sponzory, diskutuje s trenéry a kolegy z vedení. V klubu tak víceméně nahrazuje svého otce Františka, šéfa zkrachovalého mecenáše PSJ a pořád ještě majitele FC Vysočina. „Firma a fotbal jsou tátovy děti,“ líčí v rozhovoru pro iSport Premium.
Jaká je přesně vaše role v klubu mimo hřiště a kabinu?
„Oficiálně jsem člen představenstva. Teď jsme tam tři, ale bude se to měnit. Když máma odešla z klubu, táta chtěl mít pořád přehled. Proto jsem byl v létě jmenován. Na začátku podzimu pak odešel pan Jinoch, který využil nabídku Mladé Boleslavi. Neměli jsme tím pádem sportovního ředitele, takže se teď o tu funkci dělím s Honzou Staňkem (výkonným ředitelem FC Vysočina) a trenérem. Rozhodli jsme se tak z ekonomických důvodů a také jsme nechtěli přivádět někoho, kdo to tady nezná.“
To je docela nápor na čas a nervy. Jde to skloubit s hráčskou kariérou?
„Už jsem tady dlouho. Nějakou pozici jsem si vybudoval, mám na to i věk. Už loni v létě byla otázka, jestli neskončím. Možná to přijde po sezoně…Tohle bylo něco, kam jsem směřoval. Trénování nezavrhuju, ale asi to není úplně to, co by mě bavilo. Až skončím, chci si dodělat profilicenci, abych ji měl. Ale láká mě kontakt s hráči, možnost vybírat, skládat tým. To by pro mě mohlo být do budoucna zajímavé.“
Je to tedy váš poslední půlrok jako hráče?
„Oni ví, že já už nikam neuteču. (úsměv) Po sezoně si vždycky sedneme s trenérem a řekneme si, co a jak. Prvořadé je, že mě musí chtít v týmu. Stejně důležitý je můj zdravotní stav, jestli vůbec budu schopen dál hrát. Třetí věc je, abych do toho měl chuť. Když se všechno sejde, asi nebudu mít problém si kariéru zase o rok prodloužit. Pokud jedna podmínka nebude splněna, budu připravený v létě skončit.“
Jak to bylo po loňském sestupu?
„Trenér Svědík mi řekl, že kdybychom zůstali v lize, tak se mnou nepočítá. Ale ve druhé prý tomu ještě mám co dát. Možná mi sestup kariéru o rok prodloužil. Jsem dostatečně soudný. Kdyby se nám letos povedlo postoupit, asi by to už z mé strany na první ligu nebylo. Tam je tempo fyzicky náročnější. Cítím svoje tělo. Myslím, že by se začala objevovat zranění a trápili bychom se asi všichni.“
