Kouč Pardubic po senzačním postupu: Nejsem vocas. Rýpl si do Zbrojovky
Když Vyšehrad v sobotu z ojedinělé akce vyrovnal na 1:1, v trenérovi Pardubic hrklo. „Nebylo to jednoduché ani příjemné. Ale snažili jsme se kluky v kabině uklidnit, poslední krok je opravdu složitý a nikdo z nás v té situaci nebyl. Ani já, ani hráči, takže jsme se snažili držet při sobě,“ líčil pak Jiří Krejčí s úsměvem po výhře 4:1. To už měl na hlavě obráceně nasazenou kšiltovku a tričko s letopočty 1937, 1957, 1968 a 2020. Tedy roky, v nichž se v Pardubicích slavil postup do první ligy.
Jaké jsou první pocity po postupu do první ligy?
„Večer před zápasem jsem přemýšlel o tom, co novinářům nebo někde do éteru řeknu, pokud se to povede. A teď mi asi ještě nedochází, co jsme dokázali. Ale emoce jsou to obrovské, jsem naměkko. Samozřejmě chceme poděkovat všem, kdo se tady o fotbal starají, ale hlavně chci obrovsky smeknout před klukama, jak si v kabině spolu sedli. Víte sami, že dva v manželství se nedokážou dohodnout a rozvádějí se – a tady si sedlo třicet lidí jak prdel na hrnec. Táhli za jeden provaz, i když někteří nehráli, fandili druhým.“
Co za vaším senzačním postupem vězí?
„Já nevím. (směje se) Někdy to tak prostě přijde, že všechny zuby v soukolí do sebe zapadnou a najednou to jede. V průběhu sezony přišel kondiční trenér Tomáš Prorok, zase to bylo nějaké oživení. Přišla nová krev, ambiciózní kluci, ti starší, co tady byli, mi připadali už trochu ve stereotypu. Oni je nakopli, bylo to všechno se vším. Někdy se to tak schumelí a vznikne z toho taková parádní jízda.“
Cíl postoupit jste dostali až v zimě. Cítil jste pak větší tlak?
„První jarní kolo jsme zvládli, i když bylo hodně kostrbatý. A pak přišla koronavirová přestávka, hrozná, těžká, dlouhá. V postup jsem začal věřit od zápasu na Dukle (22. kolo – poznámka redakce), kdy nás první poločas totálně drtili a utahovali šrouby. Ale my jsme o přestávce docela dobře vystřídali, ožili jsme, byli jsme aktivní a vyhráli jsme 1:0. Tam jsem si uvědomil, že bychom to do ligy mohli dotáhnout.“
Bylo jaro hodně těžké?
„Obrovsky náročné. Hráči přicházeli vinou koronaviru o finance, bylo složité je motivovat, držet je v pozoru.“
Bylo to náročnější než tlak Zbrojovky, která na vás dotírala?
„Já jsem se moc Zbrojovkou nezaobíral, ale slyšel jsem jejich vyjádření typu: Čekáme, kdy jim dojde pára, kdy klopýtnou. A já říkám, že tohle se nikdy nedělá. Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno. A soustřeď se hlavně na sebe, což jsme udělali. No – a takhle to dopadlo.“
Vnímal jste s blížícím se koncem sezony nervozitu?
„Na hráčích jsem to vůbec neviděl. (směje se) Líbilo se mi na nich, že fotbal hráli srdcem, prostě je to bavilo. Neřešili, jestli mají udělat o deset kroků navíc, nebyli líní. Za celou sezonu jsme nezažili fotbalovou krizi.“
Byl to nejlepší tým, který jste v Pardubicích vedl?
„Měli jsme tu výborné hráče, jako byli Ladra, Křapka a další. Ale s pokorou chci říct, že tohle bylo nejlepší mužstvo, které jsem trénoval.“
A je tým připravený na nejvyšší soutěž?
„Myslím si, že většina jo. Nemyslím si, že bychom měli být horší než mančafty od devátého místa dolů. Ale samozřejmě bychom chtěli kádr ještě zkvalitnit.“
Nebojíte se, že o některé hráče přijdete?
„Ne. Myslím si, že jsme dobrá adresa a že nám kluby zapůjčené hráče tady ještě nechají, protože jinak by byly samy proti sobě. V hledáčku máme i další hráče, chceme mladé a dravé, a věřím tomu, že k nám půjdou rádi.“
V tomto směru máte velkou výhodu, že už máte jasno a nemusíte čekat na ošidnou baráž.
„Určitě. Na úterní zápas na Žižkově dáme volno starším hráčům, ať si už uvolní hlavu. Potřebujeme, aby kluci měli aspoň čtrnáct dní dovolenou, protože 22. srpna začíná soutěž.“
Je postup pro vás cenný i vzhledem k tomu, jak dlouho v Pardubicích působíte?
„Trénuju tady dvacet let a někdy mě trošku mrzí, že se moji práci snaží zkazit nějaké zákulisní nebo politické věci. Ale na druhou stranu mi třeba napsal hráč, kterého jsem trénoval v dorostu, nějakej Pešek, že mi přeje, abychom postoupili. A to mě strašně potěší, protože tyhle kluky potkávám ve městě a oni se ke mně hlásí. Když to řeknu lidově – třeba to vystřihněte – že si o mně nemyslí, že jsem byl vocas.“
Marek Pešek, nebo Jiří Pešek?
„Marek, stoper. My jsme mu říkali prdeláček, protože měl prdel jako hokejista.“
Předloni jste skončili třetí, což byl zatím váš největší úspěch. Napadlo vás, že jej tak brzy překonáte?
„Když jsem hrál v Hradci dorosteneckou ligu, můj dědeček mi vždycky říkal: Kurňa, kdy já tě uvidím v televizi. Teď už by mě v televizi viděl, ale je po smrti, takže doufám, že seshora to vidí. Koho by napadlo, že kluk ze Skutče dotáhne Pardubice do nejvyšší soutěže. Vrátím se k nejmenovanému politikovi – postoupil jsem do první ligy s dorostem i áčkem a říkám: Kdo to má?“
Kapitán Jan Jeřábek se nejvíc těší do Edenu na Slavii. Na jakého soupeře se těšíte vy?
„Slavia má krásný stadion, Sparta taky. Bohemka má zase útulnej. Jestli tady budu, těším se na všechny zápasy.“
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 30 | 55:19 | 70 |
| 2 |  | 30 | 75:29 | 67 |
| 3 |  | 30 | 62:40 | 59 |
| 4 |  | 30 | 54:29 | 54 |
| 5 |  | 30 | 59:46 | 49 |
| 6 |  | 30 | 45:40 | 49 |
| 7 |  | 30 | 46:47 | 41 |
| 8 |  | 30 | 32:43 | 37 |
| 9 |  | 30 | 49:47 | 36 |
| 10 |  | 30 | 44:61 | 36 |
| 11 |  | 30 | 33:42 | 35 |
| 12 |  | 30 | 40:55 | 33 |
| 13 |  | 30 | 40:55 | 31 |
| 14 |  | 30 | 34:51 | 26 |
| 15 |  | 30 | 37:65 | 26 |
| 16 |  | 30 | 35:71 | 17 |
- Přímý postup
- Baráž o 1. ligu
- Sestup
Deník Sport, Sport Magazín i časopis GÓÓÓL kupujte pohodlně ONLINE na iKiosek.cz »
