Kamerunec Chigou: Dávat góly je moje práce
V šesti zápasech vstřelil sedm gólů. Slušný kanonýrský počin. Kamerunský útočník Dani Chigou však touží po dalších zápisech. V minulém ročníku druhé ligy dal za Duklu čtrnáct gólů, letos hodlá tuto metu výrazně přeskočit. „Gólů teď musí být víc. Chci pomoci Dukle do první ligy,“ stanovuje si cíl.
„Ja sem Dani, z Kamerunu. Ja mam 27 let.“ Tímto mazlivým projevem v českém jazyce se představuje luxusní střelec druholigové Dukly. Dani Chigou prošel několika evropskými soutěžemi. Teď je v Dukle a hodlá ji svými góly dotlačit do Gambrinus ligy.
V Dukle Praha jste od jara loňského roku. Jste v ní spokojen?
„Velice. Dukla je silný klub, dobře vedený a věřím, že s ní postoupím do Serie A (Gambrinus liga). Má na to schopný kádr.“
Skutečně věříte, že by se mezi nejlepšími českými kluby neztratila?
„Ano, je to silný tým. Loni se mi to takové nezdálo, ale mužstvo udělalo velké pokroky.“
Je to důvod, proč nechcete odejít jinam?
„Netvrdím, že bych nechtěl jít třeba do Sparty nebo Slavie. Ale jsem profesionál, tak především respektuju kontrakt, který v Dukle mám. Končí mi v prosinci, ale už se nyní jedná o prodloužení. Když se dohodneme, rád zůstanu. Vidím v Dukle docela slušnou perspektivu.“
Nebyl jste zklamaný, že po úspěšném uplynulém ročníku, kdy jste za Duklu nastřílel 14 gólů, po vás nikdo nezatoužil?
„Přiznávám, překvapilo mě to. Ale vím jedno, že musím stále pokračovat a dávat góly za Duklu. To je jediný způsob, jak na sebe upozornit.“
Bylo těžké zvyknout si na život v České republice?
„Vůbec ne. Já si zvyknu všude, není to pro mě problém. Jsem v Evropě už přes deset let. Praha je krásné město, Češi jsou velmi srdeční, přátelští, klidní. To se mi líbí.“
Pro podání sportovního výkonu je důležité rodinné zázemí. Netrápí vás, že žijete v Praze bez rodiny?
„Není to něco, co by mě tížilo. Naopak to vidím jako výhodu. Nic mě nerozptyluje. Mohu přemýšlet o fotbale, rozebírat zápasy, připravovat se na ně. To je pro mě moc důležité, je to moje práce, můj cíl. Dávat góly a pomáhat Dukle k výsledkům.“
Máte ovšem devítiměsíčního syna, který žije ve Francii. Nestýská se vám po něm?
„Moc, je krásné být otcem. Ale práci mám tady, v Česku, není čas, abychom byli spolu. Žije s matkou, kterou nyní hrozně moc potřebuje, v Lille. Jmenuje se Carson a bude fotbalistou.“
Objevil jste v Praze aspoň kamerunské přátele?
„Dokud hrál za Viktorii Žižkov obránce Xavier Zengue, tak jsme se navštěvovali. To byl můj nejlepší přítel. Teď však odešel do ruské ligy. Jsou tu ovšem i další afričtí fotbalisté, třeba Amadou Cissé z Bohemians, který pochází z Guiney.“
Do Sparty přišel váš krajan, útočník Léonard Kweuke. Už jste se setkali?
„Dosud nebyla příležitost.“
Tu si schováte až na souboj se Spartou v první lize?
„Proč ne. (smích) Bylo by to příjemné.“
Snem každého hráče je reprezentace. Myslíte, že na ni můžete z Česka dosáhnout?
„V to nevěřím. Kamerun má hodně vynikajících útočníků po celé Evropě. Trenér má kam sáhnout. Hrál jsem první rumunskou ligu, byl maďarským mistrem s Debrecínem a nepovolali mě. Druhá italská liga byla v Kamerunu taky sledovaná. Česká první liga, natož druhá, ne.... Nastupoval jsem za mládežnické výběry, dával i góly. V osmnáctce, v jedenadvacítce. Byl jsem pozván i do olympijského výběru, dvakrát i do A mužstva, když jsem působil v Itálii. Ale pak se to přerušilo. Nebudu skrývat, že nemám s kamerunskou reprezentací nejlepší vztahy.“
