Hráčem 29. kola se stal obránce Dukly Jan Juroška
Smíšek kabiny, úsměv od ucha k uchu. I tak trenér Dukly Jaroslav Peřina charakterizoval Jana Jurošku, dvacetiletého pravého beka pražského celku, který byl zvolen Hráčem 29. kola. Velice ofenzivní krajní obránce působil po celý zápas velice aktivně a nakonec se stal i hrdinou. Díky jeho gólu z 90. minuty totiž Dukla remizovala s Příbramí 2:2.
Dnešní moderní fotbal je založen na ofenzivním pojetí hry, do kterého se zapojují všichni hráči v poli. Velkou roli hrají především krajní obránci, kteří prakticky plní roli křídel. A přesně tak si počíná i pravý bek Dukly Jan Juroška, o kterém trenér Jaroslav Peřina říká, že je na svůj post až nadstandardně ofenzivní.
V utkání proti Příbrami běžela devadesátá minuta, po neúspěšném útoku soupeře podnikla Dukla rychlý protiútok, na jejímž konci byl právě Jan Juroška. Ten rychle přeběhl více než polovinu hřiště, aby důrazně doklepl míč do poloprázdné příbramské branky. A nejen gól ozdobil výkon dvacetiletého talentovaného fotbalisty, který rád hraje tenis, sleduje fotbal a filmy, nebo odpočívá. Během utkání si počínal velice aktivně a několikrát i vybídl své spoluhráče do šancí.
Jak hodnotíte utkání s Příbramí?
Chtěli jsme samozřejmě vyhrát, na Julisce je naše síla velká, ale bohužel se to nepodařilo a jen jsme remizovali. Myslím si, že hlavně první poločas byl z naší strany velice dobrý, druhý už to bylo vyrovnané. Naštěstí jsme tedy alespoň remizovali, ale do dalších zápasů se musíme ponaučit a proměňovat stoprocentní šance.
Vyrovnali jste doslova za pět minut dvanáct. Je remíza spravedlivá?
Myslím si, že remíza odpovídá tomu, co se dělo na hřišti, nicméně první poločas jsme určitě Příbram přehráli.
Jak byste popsal svůj gól, který rozhodl o remíze 2:2?
Na půli jsem se snažil napadat soupeře a pokusit se o něco. Nakonec se nám to podařilo, Kuna (Petar Kunič – pozn. red.) vybojoval míč, dal krásnou uličku Mícovi (Janu Mickovi – pozn. red.), který si balon posunul kolem gólmana. Poté mi krásně přihrál pod sebe a já už jsem jen důrazem srovnal na 2:2.
Z pozice obránce jste vstřelil v sezoně pět gólů. Nabádá vás trenér k útočnému pojetí hry?
Určitě se snažíme hrát kombinační fotbal, což mi vyhovuje. Ale musím se nyní zaměřit hlavně na bránění, protože dostáváme hodně gólů. Nicméně jsem rád, že se mi zatím podařilo vstřelit pět branek.
Výsledky Dukly jsou jako na houpačce. Jak zatím hodnotíte vystupování vašeho týmu v soutěži?
Máte pravdu. Když hrajeme doma na Julisce, tak jsme velice silní, ale musíme se hlavně koncentrovat na zápasy venku, kde nám to prostě vůbec nejde (bilance Dukly venku je 2-2-10 a poslední místo v tabulce – pozn. red.). Nevím, v čem je chyba, ale zápas s Příbramí byl o něčem jiném, velké nasazení, snažili jsme se. Doufám, že se v závěru vyšvihneme alespoň do devátého, desátého místa.
Před rokem jste hrál dorosteneckou ligu v Hlučíně. V čem je Juniorská liga odlišná?
Myslím si, že Juniorská liga je rychlejší, dynamičtější, hraje se techničtější fotbal a rozhodně jí pomáhají i hráči z „áčka“, kvalita tím ještě stoupne. Ale myslím si, že i dorostenecká liga je kvalitní a jsem rád, že se nám ji minulou sezonu podařilo v Hlučíně udržet.
Čekal jste, že byste se mohl stát Hráčem kola?
Nějak jsem se na to nesoustředil, ani jsem to nečekal. Jsem rád, že se mi podařilo vstřelit gól na 2:2, ale mrzí mě, že jsme nevyhráli, protože to v našich silách bylo. Snad to napravíme v Budějovicích a přivezeme tři body.
Předpokládám, že v kabině za toto ocenění pěkně zaplatíte...
(smích) Náš pan pokladník, brankář Marek Štěpánek, mi to pěkně osolí. Už mi naznačoval nějaké to pětikilo.
Jaký je váš fotbalový sen a vzor?
Můj fotbalový sen je hrát za Arsenal, i když to je doslova sen. Ale samozřejmě chci hlavně nastupovat v Gambrinus lize a od toho se odrazit. Vzor je určitě Philipp Lahm, který předvádí stabilní výkony. Líbí se mi na postu pravého obránce, podporuje útok a je výborný i v defenzivní činnosti.
Jaroslav Peřina
trenér juniorského týmu Dukly
„Honza odehrál proti Příbrami jeden ze svých lepších zápasů, z pozice pravého beka dokázal v 90. minutě rozhodnout o konečné remíze. Je vidět, že se jeho výkonnost postupně stabilizuje a stává se oporou týmu, což si myslím, že je důležité, protože před rokem přišel z Hlučína, kde hrál dorosteneckou ligu. Půl roku mu trvala aklimatizace, než si zvykl na náš herní styl a zapadl do týmu. Jinak je to smíšek kolektivu, samá sranda, legrace, pořád úsměv na rtech, velice pozitivní hráč. Má v sobě zakořeněné ofenzivní vlastnosti, na pravého obránce až nadstandardní, takže si myslím, že v současném fotbalu má velkou perspektivu. Záleží jen na něm, jakým způsobem bude pracovat a jak se s tím popere. Věřím, že už příští sezonu by mohl naskočit třeba do farmy, nebo tréninku s A-týmem.“
