Uličný vyrval Spartě svou první trofej. Hřebík si medaili nezaslouží, smál se
ROZHOVOR | Tak přece. Téměř po třiceti letech trenéřiny vyhrál Petr Uličný svou první velkou trofej. Jeho Olomouc včera vyhrála finále Poháru České pošty a dvaašedesátiletý kouč mohl nad hlavu zvednout vítěznou trofej. „Nikdy jsem nic nevyhrál, tak jsem se konečně dočkal,“ pravil kouč.
Jakmile sudí naposledy foukl do píšťalky, vystřelil obě ruce k nebi. Objal se s několika hráči a políbil kameru. V očích se mu zaleskly slzy. Petr Uličný prožíval jeden z největších úspěchů své bohaté trenérské kariéry.
Před zápasem se vám zdálo, že zvedáte nad hlavu vítěznou trofej. Jaké to je v reálu?
„Krásný. Je pravda, že se mi o tom zdálo doma v Olomouci i tady v Plzni v hotelu u pana Straky (plzeňský hokejista). Představoval jsem si, co s tím pohárem asi budu dělat. Tak mi ho teď hráči taky na chvíli půjčili a bylo to fakt krásný, neskutečně krásný.“
Jak hodláte slavit?
„Sám nevím, nikdy jsem nic nevyhrál. (směje se) A teď máme hrát s Jabloncem v neděli o bytí a nebytí. V autobuse jsem v životě nedovolil alkohol, musím se ještě domluvit s kapitánem Kučerou, jak to uděláme. Asi budou velký zastávky. Rozumnou formou se to samozřejmě oslaví, ale musíme být na ten nedělní špíl připravený.“
Během zápasu jste neustále běhal podél lajny, byl pro vás hodně emotivní?
„Je to o mně známý. Ve dvaašedesáti tam nemůžu jen tak stát, musím se vžít do role hráče. Dělal jsem to tak celej život a myslím, že je to dobrý. Hráči pořád cítí, že je dokážu vyhecovat.“
Olomouc bude hrát evropské poháry, nezlomí vás to a nebudete na lavičce přeci jen pokračovat?
„Ne, definitivně jsme se rozhodli. Jsem hodně vyšťavněnej, manželka potřebuje, abych ještě chvíli žil. Budu chodit na fotbaly a užívat si ho. Probíral jsem to s vedením, ale přijde nový trenér. Ale měli takové pěkné otázky. Já jsem si však už svoje odtrénoval.“
Na konci zápasu jste diskutoval s Jaroslavem Hřebíkem. Co jste si říkali?
„Jsme kamarádi, známe se dlouho. Oba jsme hráli za Plzeň i Spartu. Říkal jsem mu, že bych mu dal jednu medaili, ale že si ji nezaslouží. (směje se). Všechno dobrý.“
Věříte, že nyní dotáhnete do úsměvného konce i záchranu?
„Pevně v to věřím. Pokusíme se už teď o víkendu. Liga je pro mě životní úkol. Neumím si představit, že bych šel po městě a říkali mi, Johne tys to podělal.“
