Sparta v Liberci: Kuchtova pomsta, bramboračka i kápova zlomená noha

Věděl, co ho čeká. Když Jan Kuchta po hodině hry vstupoval do akce za pro Spartu nepříznivého stavu 0:1, z ochozů se na něj hromově pískalo. Liberečtí fanoušci nezapomněli na zákrok proti Olivierovi Vliegenovi, za který letenský útočník hned v úvodu sezony vyfasoval flastr na pět zápasů. Emotivní kanonýr ale na nevlídnou atmosféru zareagoval po svém. V rozmezí pouhých sedmi minut vysekl obrat ve skóre, na závěr severského dramatu pak proměnil v páté sérii pokutový kop a poslal Spartu rekomando do semifinále. „Fanoušci mě namotivovali, chtěl bych jim poděkovat. Samozřejmě ironicky. Dotlačili mě k takovému výkonu, že z toho byly dva góly. Baví mě, když na mě lidi řvou. Neřeším to, jsem v hlavě silnej,“ usmíval se hrdina zápasu.

Jan Kuchta po rozhodující penaltě vylétl do nebes • Foto Pavel Mazáč / Sport

Byl to balanc na hraně. Doslova. Sparta opět nedodržela přikázání, které Priske do svého týmu rve shora zdola. Tedy že prvních a posledních pět minut každého poločasu je naprosto klíčových. Rudí poprvé inkasovali v páté minutě, kdy udeřil po hezké akci Imad Rondič. A podruhé v samotném závěru, vlastně už v nastaveném čase, po hlavičce Michaela Rabušice. Dvě tvrdé rány. „Vždycky se o tom bavíme. Hráči ví, že tohle jsou klíčové momenty zápasu. Je těžké dostat v takové fázi zápasu gól. Bohužel se nám to stalo, takový je fotbal. Ale vážím si toho, jak jsme na to dokázali zareagovat,“ pokrčil rameny Priske.

Zmrazená Sparta, Michael Rabušic v závěru srovnal • Foto Pavel Mazáč / Sport

Na první pohled si můžete říct, že tenhle zápas měl všechno. Liberec se Spartou nabídly ve čtvrtfinále MOL Cupu strhující drama. Skóre se přelévalo. Jednou byli ve výhodě domácí, pak hosté, pak zas domácí. Všechno to navíc šlo přes prodloužení až do penalt. Zábava na maximum. Dejme tomu, to může být jeden úhel pohledu. Pak je tu ale ten druhý. Že se jednalo o mač, ve kterém se daleko víc nehrálo, než hrálo. Spousta faulů, spousta všemožných průtahů, lékaři a maséři na place skoro jako doma... Do toho se člověk nemohl zbavit dojmu, že ho sudí Ladislav Szikszay benevolentně nastaveným metrem nemá příliš ve své režii. I vinou složitého terénu to zkrátka víc než epická bitva byla vlastně bramboračka. A to je škoda. „Byla tam rozhodnutí, se kterými nesouhlasíme, ale je to chlapík s píšťalkou, který dělá rozhodnutí. My je musíme respektovat. Někdy je to těžké, jako v případě zákroku na Daňka… Celkově si ale myslím, že fanoušky i vás novináře tenhle zápas musel bavit,“ prohlásil Priske.

Sparťané se u rozhodčího dožadují odpískání penalty • Foto Pavel Mazáč / Sport

Do finálního rozstřelu mohla jít v lehké psychické nevýhodě. Liberec mohl, Sparta jako jasný favorit musela. Tyhle stavy bývají zrádné, Pražané ho ale ustáli s bravurou a glancem. Přesněji řečeno pětice vytipovaných exekutorů. Kvintet Adam Karabec, Ladislav Krejčí, Kaan Kairinen, Asger Sörensen i Jan Kuchta kopal přesně a přesvědčivě. S chladnou hlavou. Liberecký gólman Olivier Vliegen si prakticky ani nesáhl. „Tým si věří a ukázal dobrou mentalitu,“ ocenil dánský trenér Sparty.

Jan Kuchta proměnil poslední pokutový kop • Foto Pavel Mazáč / Sport

Liberec konči čtvrtfinálový maraton zlomený a vyčerpaný. Navíc s vědomím, že přišel o svého kapitána. Theo Gebre Selassie si totiž z třaskavé řeže odnesl zlomenou nohu, střídat musel už během prvního poločasu. „Podali jsme dobrý výkon, bohužel se špatným koncem pro nás. Mrzí mě, že jsme přišli o dalšího hráče. Bylo to navíc odpískané jako jeho faul, to mi hlava nebere,“ protáčel oči viditelně zklamaný kouč Severočechů Luboš Kozel. Více jak dvouhodinová facha vyšla naprázdno, Slovanu pro zbytek sezony zůstala v rukou už pouze ruka.

Theo Gebre Selassie na zemi v bolestech • Foto Pavel Mazáč / Sport