Hrozivé memento: Plzeň hraje tam, kde tekla krev. Zemřelo 39 lidí
PŘÍMO Z BRUSELU | FOTOGALERIE | Stadion Lokerenu nevyhovuje požadavkům evropských pohárů, a tak se belgický tým ocitá ve stejné situaci jako Plzeň loni na podzim – soupeře musí dnes večer přivítat v exilu v hlavním městě. Úvodní zápas 4. předkola Evropské ligy se tak bude hrát na Stadionu krále Baudouina, kde se před 27 lety odehrála jedna z největších tragédií evropského fotbalu...
Dnes už si toho téměř nevšimnete. Nalevo od hlavního vchodu stadionu, kde hrává belgická reprezentace, je celkem malá upomínková destička. Francouzštinou a vlámštinou připomíná událost, ke které došlo 29. května 1985 – tehdy na tomhle stadionu zemřelo 39 fanoušků...
Na stařičkém stadionu, postaveném někdy ve dvacátých letech minulého století a jen občas rekonstruovaném, na sebe narazili ve finále PMEZ dva giganti evropského fotbalu: Liverpool, v té době historicky nejúspěšnější anglický klub, a Juventus Turín, v jehož středu zářil Michel Platini.
Smrtící past
Jenže hodinu a půl před výkopem začaly na podezřele zaplněných tribunách stadionu Heysel v Bruselu nepokoje. Fanoušci Liverpoolu, notně posilněni alkoholem, se nechali vyprovokovat několika světlicemi, které k nim přilétly z oblasti černobílých tifosi.
Hora rozzuřených chasníků v rudých trikách se dala do pohybu, v očích pomstu. Jejich hněv zbořil slabý plot, jenž oba tábory fanoušků odděloval, a masa červených těl zatlačila fanoušky Juventusu na ústup.
Jenže Italové se ocitli v pasti. Ze tří stran byli obehnáni zdí a ploty, červený píst je stlačoval jako hydraulický lis. Stařičká cihlová zeď vzadu nakonec tlak nevydržela a zhroutila se. V jejích troskách našlo smrt devětatřicet nevinných fanoušků.
Tragédii přenášely televizní stanice do celého světa. „Bylo mi jedenáct let, hrál jsem před domem fotbal a čekal, až začne zápas. Nechápal jsem, proč to trvá tak dlouho. Rodiče mi celou dobu říkali, ať zůstanu venku, že utkání ještě nezačalo. Nechtěli, abych viděl záběry mrtvých. O důvodech zdržení jsem se dozvěděl až druhý den od kamarádů,“ vzpomínal Alessandro Del Piero, hvězda Staré dámy.
Stadion se rozpadal
Tehdy se událo hned několik fatálních chyb. Zaprvé – Heyselstadion, dnešní Stadion krále Baudouina, byl v opravdu hanebném technickém stavu.
„Rozpadal se. Před zápasem jsem prošel dovnitř a ven čtyřikrát dírami ve zdi. Turnikety byly k ničemu, lístky jakbysmet. Všude se navíc válely úlomky zdiva,“ popisoval trosku Nicholas Allt, fanoušek Liverpoolu.
Zadruhé – UEFA z nějakého důvodu přidělila do sektoru vedle „kotle“ Liverpoolu neutrální fanoušky. Neuvědomila si, že na finále Poháru mistrů moc „neutrálních fanoušků“ nebude, a nechala lístky rozprodat italským cestovním kancelářím.
„Nepochopím, jak se mohlo stát, že jsme dostali lístky vedle anglických fanoušků, když sektor pro příznivce Juventusu byl na druhé straně,“ skrývá obličej v dlaních Bruno Guarini.
Rodák z jihoitalského města Mesagne koupil dva lístky na finále PMEZ pro svého syna Alberta jako dárek za složení zkoušek na univerzitě. Alberto jel na zápas s otcem, zpátky vezl otec jen jeho mrtvé tělo.
Armáda rváčů
Zatřetí – zajištění bezpečnosti stálo za starou bačkoru. S fanoušky Liverpoolu přijeli ti nejhorší hooligans ze známých firem: Luton MIGS, Millwall Bushwackers, West Ham ICF a Newcastle Toon Army.
V kotli Liverpoolu tak vznikla slušná armáda rváčů, navíc posilněných alkoholem. Belgická policie vůbec nevěděla, s kým má tu čest.
„Brian Glanville ve své knize Mistři Evropy píše, jak naprosto belgickou policii překvapilo, že rvačky začaly už před zápasem, ačkoli jediný telefonát na náhodně zvolenou policejní stanici ve větším anglickém městě by jim v tom udělal jasno,“ cituje spisovatel Nick Hornby ve své knize Fotbalová horečka jednoho z nejslavnějších britských fotbalových novinářů.
Rvačky na anglických fotbalových stadionech vystoupaly v osmdesátých letech na vrchol. Násilnosti mezi hooligans dvou velšských klubů Swansea a Cardiffu dosáhly takového bodu, že fotbalové autority uvažovaly o vymazání jejich vzájemného zápasu z rozpisu soutěže jednou provždy a stanovování výsledku losem.
Rada v Lutonu zakázala vstup do města všem hostujícím fanouškům poté, co příznivci Millwallu zdemolovali centrum. Na zápasy Luton Town byli vpuštěni jen domácí diváci se speciální identifikační kartou.
Policie jako by nebyla
Podobné zkušenosti se však k uším belgických policejních orgánů prostě nedostaly. Ta hrstka uniformovaných mužů, která stála na ochozech Heyselstadionu, mohla jen přihlížet řádění a zkáze.
„Policie jako by tam nebyla. Neexistovala žádná ochrana, žádný kordon, který by oba tábory fanoušků rozdělil,“ vzpomíná nešťastný otec Alberta Guariniho.
I přesto, že v ochozech před utkáním zemřelo 39 fanoušků, nechala UEFA finále odehrát. Bylo to na žádost policie, která nedokázala zajistit, že by fanoušci po oznámení zrušení zápasu neřádili ještě víc.
„Seděli jsme v kabině úplně strnulí. Věděli jsme, že nějací lidé zemřeli a že se něco děje, protože se někteří z nás byli podívat venku. Ale neznali jsme rozsah. Přesto když za námi přišel šéf policie a řekl, že máme jít hrát, nevěřili jsme vlastním uším,“ vzpomíná Mark Lawrenson, tehdejší veterán ve službách Liverpoolu.
Pohár nad hlavou k naštvání
Gól Michela Platiniho z penalty, který zajistil výhru Juventusu, už nikoho nezajímal. Tragédie, která se odehrála před finále, byla příliš čerstvá.
„Byly mi tři roky, až později jsem se dozvěděl, co se odehrálo. Dodnes jsem ale naštvaný pokaždé, když pomyslím na hráče Juventusu, jak obíhají hřiště s pohárem nad hlavou,“ vystihl nesmyslnost zápasu Andrea Lorentini, jehož otec zemřel v ochozech stadionu.
Dnes se fanoušci budou ztrácet
Dnes nic takového nehrozí. Jednak se i s přispěním téhle tragédie změnila bezpečnost na stadionech jednou provždy, jednak Stadion krále Baudouina vypadá úplně jinak než stařičký Heyselstadion, a především – ve více než čtyřicetitisícovém hledišti se večer bude ztrácet maximálně devět tisíc fanoušků...
