PŘÍMO Z BRUSELU | Autobus s fotbalisty Plzně už dávno odjel, chvíli po něm i ten s hráči Lokerenu. Pracovníci na stadionu krále Baudouina už také vynosili všechny věci a odešli. Přesto se v útrobách královské arény v Bruselu stále svítilo – jako poslední se v ní zdržoval kapitán Plzně Pavel Horváth, který trpěl na dopingové kontrole.
Až dvě hodiny po závěrečném hvizdu vyšel záložník Viktorie ze dveří s nápisem Anti-doping. A usmíval se. Aby ne – vždyť tam jemu a Benjaminu De Ceulaerovi, který splnil povinnost zhruba půl hodiny před ním, donesl pracovník Lokerenu hned několik kelímků s pivem.
„Mám zkušenost, že po zápase mi to vždycky trvá dlouho,“ mávl rukou Horváth, když vylezl na chodbu téměř prázdného stadionu.
„Dneska to bylo ještě hodně rychlé, většinou tam sedím dvě tři hodiny. Poslední dopingovka byla s Honzou Nezmarem a to jsme tam seděli určitě tři hodiny, na něj čekal celý autobus,“ smál se kapitán Viktorie.
Fotbalisté mají často problémy s tím, aby po náročném zápase namočili dostatečné množství vzorku, který by stačil komisařům k provedení testů. Také proto, když před Horváthem vyšel z jejich místnosti De Ceulaer, zvedl ve vítězném gestu ruce nad hlavu.
„Taky mi říkal, že se mu vůbec nechtělo,“ usměje se Horváth. „Já jsem se vyčural najednou, ale vůbec jsem neměl pocit, že potřebuju. Jen mi ten komisař řekl, jestli to už nechci zkusit. Naštěstí to bylo tip ťop, ta norma...“
Pak už plzeňský záložník s vedoucím mužstva a lékařem Viktorie zavolali taxík a odjeli za zbytkem týmu na hotel. O dvě hodiny později...