Bixente Lizarazu zakládá akci. Vybírá si Zinedina Zidana. Ten to umí rozparádit, rozkvedlat nohy. V útoku už se mu nabízí Christophe Dugarry... Nějak takhle to tehdy vypadalo na hřišti. Sestava Girondins Bordeaux byla plná jmen, která pak udělal úžasné kariéry. Proti nim se na jaře 1996 postavila Slavia. V semifinále Poháru UEFA ale její dlouhá cesta skončila.
„Já hltal fotbal od rána do večera. Tehdy to nebylo jako dneska, nebyla možnost přes všechna ta zařízení vidět, co člověk chce. Když byl nějaký zápas v televizi, měl jste to zaškrtnuté v kalendáři a těšil jste se,“ vrací se trenér Jindřich Trpišovský do svých mladých let.
Tenkrát mu bylo krásných dvacet. A dneska jako kouč Slavie ho čeká start skupiny Evropské ligy proti... Girondins Bordeaux!
„Pamatuju si, že tomu předcházel ten slavný gól s AS Řím,“ loví kouč v paměti životní moment Jiřího Vávry, díky němuž se Slavia přenesla přes italský kolos mezi čtyři nejlepší.
„Teď to pro nás všechny vypadá jako vzdálená galaxie hrát v takové fázi soutěže,“ uvědomuje si výjimečnost tehdejšího úspěchu Trpišovský.
Finále bylo kousek, ovšem Slavia prohrála první utkání doma 0:1 ranou Christopha Dugarryho. A v odvetě už si francouzský celek náskok pohlídal, všechno jistil gólem ze 46. minuty Didier Tholot, útočník, který později dohrával kariéru ve Švýcarsku.
Hráči současného kádru „sešívaných“ mají vzpomínky rozhodně mnohem okleštěnější než jejich trenér.
„Já si popravdě ani nepamatuju, jestli jsme tenkrát měli televizi,“ začíná vtipnou glosou útočník Stanislav Tecl , ročník narození 1990, září. Z toho vyplývá, že při slavném dubnovém dvojzápase před 22 lety táhlo Teclovi na šest let...
„Fotbal jsem určitě neviděl. Ale ten úspěch člověk zná. Jen nevím, jestli jsem ho zaregistroval už v tom roce, nebo jsem to do sebe dostal až později.“
Teď má šanci Bordeaux sestřelit.