Co vám po zápase běželo hlavou?
„Že je to kruté. Bolí to. Měli jsme víc šancí než Astana a měli jsme je proměnit. Domácí měli vzadu problémy – až na pasáž na konci, kdy nám dali rozhodující gól.“
Mrzí vás porážka o to víc, že jste ani tentokrát v Evropské lize nezklamali?
„Musím před klukama smeknout: nasazení i kvalita fotbalu byla v pořádku. Kondičně jsme na tom taky byli dobře, nestrádali jsme. Nebyli jsme horší, musím hráčům poděkovat. Nebo třeba ta situace po faulu na Doležala…“
Mluvíte o žluté kartě pro Marina Aničiče, který čtvrt hodiny před koncem poslal rozběhnutého Martina Doležala k zemi?
„Nechci to hodnotit, ale na mezinárodní úrovni, pokud jde někdo sám na branku, měl by faulující hráč dostat červenou. Neříkám, že kdybychom hráli proti deseti, tak bychom to otočili, ale výhoda to pro nás mohla být.“
Cítíte křivdu?
„V takové situaci pro mě není jiná alternativa než červená karta. Aničič byl pomalejší a stáhl ho. Navíc ve chvíli, kdy je to 1:1, vyloženě na žiletky… Jestli tam někdo jde ze strany a může ho křižovat, to jsou jen spekulace. Astana by si v deseti asi nevytvořila ten závěrečný tlak. Chyby se bohužel stávají, i Manchester City ve středu kopal zvláštní penaltu. Nevím, jak to sudí mohl přehlédnout.“
Přesto jste mohli vyhrát i bez červené karty pro Aničiče, ne?
„Jasně, měli jsme na to, abychom v Astaně vyhráli. Domácí byli ve druhé půli nervózní, vystřídali hráče a chtěli to zvrátit. Oba naši stopeři to zvládali a nepouštěli soupeře do šancí. Jenže jsme zase dostali gól v závěru… Asi se na to musíme ještě víc specializovat, abychom koncovky zvládali lépe. Nedá se nic dělat, jedeme dál. Musíme dobře docestovat domů a v neděli to odhákovat, čeká nás liga s Bohemians.“
