Vaclík si v Seville vybojoval pozici jedničky, nicméně v Evropské lize dostával přednost Maročan Jasín Bunú, český gólman zasáhl jen do dvou zápasů. Role byly jasně dané, takže v pátek z lavičky sledoval i vítězné finále a podporoval svého kolegu při přestřelce 3:2. „Byly to obrovské nervy,“ vykládal Vaclík o den později v rozhovoru pro iSport.cz, chvíli po návratu do Sevilly.

Stihl už jste vstřebat velký triumf?
„Postupně mi všechno dochází. Včera byly ty emoce obrovské, na tribuně jsem to hodně prožíval. Všichni jsme si to nesmírně užili. Bohužel bez lidí, s nimi by to bylo ještě něco většího. Ale i tak jsme to oslavili dostatečně. Dlouho jsme byli na stadionu, pak na hotelu, moc jsme toho nenaspali. Přistáli jsme v Seville, je vidět, kolika lidem jsme udělali radost. Když jsem odjížděl z tréninkového centra, byla tam také spousta lidí. Bude mi to docházet ještě trošku déle, konečně jsem zažil to, co Evropská liga tady pro sevillisty znamená.“

Po ceremoniálu jste dlouho seděli sami s trenérem Lopeteguim a objímali jste se. Prozradíte, co jste si povídali?
„To asi zůstane mezi námi. Měli jsme spolu rozhovor před prvním zápasem závěrečného miniturnaje v Německu, tohle v nás zůstalo celou dobu. Jsem rád, že jsme to všichni zvládli, dokázali to a pošesté Evropskou ligu vyhráli.“

Mrzelo vás, že jste závěrečné zápasy sledoval z lavičky a nezachytal si?
„Samozřejmě ano. Ale upřímně – na první zápas jsem nebyl zdravotně nachystaný, když Bono (Jasín Bunú) chytal dobře, nebyl důvod vůbec nic měnit. Navíc on chytal Evropskou ligu vesměs celou, kromě dvou zápasů. Naše role pro celou sezonu byly dané. Prožíval jsem to opravdu moc, byl jsem nervózní skoro každý zápas. Evropskou ligu člověk nevyhrává každý den, ne každému se tohle poštěstí. Tlačil jsem to z tribuny vším možným.“ (úsměv)     

Zvlášť divoké finále s Interem muselo být na nervy, že?
„Nečekal jsem, že to bude s takovým výsledkem. Oba dva, ať my nebo Inter, jsme v sezoně moc gólů nedostávali. Takhle to už ve 35. minutě bylo 2:2, opravdu přestřelka.“

Ukazuje se, že Sevilla je specialista na tituly v Evropské lize?
„Něco na tom bude. Kouzlo Evropské ligy, kouzlo Sevilly, také kouzlo Monchiho (sportovní ředitel), že se vrátil a hned to tady zase vyhrál. Je to kombinace všeho. Když vám dá stoper rozhodující gól ve finále nůžkami na 3:2, tak to jen dokazuje, že Evropská liga a Sevilla k sobě nějak patří.“

Jde o váš největší úspěch kariéry?
„Těžko se to srovnává, ale myslím, že ano. Vyhrát jednu ze dvou evropských soutěží je obrovská dřina.“

Radost fotbalistů Sevilly po triumfu v Evropské lize, na zemi český gólman Tomáš Vaclík

• 
• 
• 
• 
• 23 zobrazit galerii

Z českých fotbalistů jste dvanáctým hráčem, který vyhrál velkou evropskou klubovou trofej, naposledy to dokázal Petr Čech s Chelsea v roce 2013. Je symbolické, že i tady jdete ve stopách svého předchůdce v reprezentační brance?
„Asi to tak je. Čechíno bohužel své poslední finále prohrál (Arsenal před rokem podlehl Chelsea 1:4), časový rozestup mohl být kratší. Ale jsem rád, že aspoň v něčem malém na něj můžu navázat.“

Finále se hrálo před prázdnými tribunami, mohli jste si triumf vychutnat s fanoušky alespoň po příletu do Sevilly?
„Trošku jo. Ale kvůli restrikcím a všemu, co se děje, to nebylo takové. Asi si nedokážu představit, co by se dělo, kdyby COVID a omezení nebyly. Stoprocentně bychom teď byli někde ve městě a slavili s fanoušky. Bohužel o tohle přijdeme.“

Proběhla vám při slavnostním ceremoniálu hlavou celé kariéra?
„Při předávání úplně ne. Ale poslední dvě, tři minuty v nastavení jsem obrečel.“

Stihl už jste přečíst všechny gratulace?
„Snažil jsem se na všechno průběžně odepsat, v letadle jsem na to měl dost času. Myslím, že jsem všem odepsal a poděkovat.“

Byla izolace v Německu, kde se hrál závěrečný turnaj, dlouhá?
„Úplně ne, tím, že jsme se po osmifinále s Římem ještě vraceli, jsme byli pryč nějakých jedenáct dní. Bylo to zvláštní v tom, že jsme nemohli z hotelu. Jinak by člověk zašel do města, prošel se, takhle jsme čas trávili vyloženě na hotelu na pokoji. V tomhle to bylo zdlouhavé, ale nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout. Navíc jsme věděli, co nás čeká na konci. Měli jsme dobré, že časové rozestupy mezi zápasy byly plus minus tejné, naopak třeba Inter měl mezi prvním a druhým zápasem sedm dní pauzu, to asi bylo trošku jiné. Dalo se to, s pohárem se navíc všechno snáší lépe.“

Pomohl vám k titulu turnajový formát, kde se hrálo na jeden zápas?
„Není to úplně špatný formát, když týmy nemají možnost odvety. Nespekuluje se, jestli se hraje doma, venku. Je to jednoduché - kdo vyhraje, jde dál, kdo prohraje, jede domů. Můžeme říct, že jsme vyhráli Evropskou ligu, která byla v tomhle roce speciální. Jako divákovi, když jsem se koukal na Ligu mistrů nebo na ostatní zápasy Evropské ligy, se mi to líbilo. V zápasech není čas na spekulování, i v osmifinále, čtvrtfinále, když je stav 1:0, tak tým, který prohrává, tam pošle čtyři, pět útočníků a snaží se to zlomit.“

Budete mít po dlouhé sezoně čas na regeneraci?
„Aspoň něco málo bude třeba. Sezona byla hodně dlouhá, v té další to bude to samé, doufám, že na konci i s mistrovstvím Evropy. V Seville nás ještě čeká Superpohár proti vítězi Ligy mistrů, někdo říkal, že bychom snad měli hrát i na mistrovství světa klubů. Čeká nás spousty zápasů, vypadá to, že i bez pauzy na Vánoce. Blíží se také reprezentace, začíná všechno zase hodně brzy.“

Na zářijový sraz přijedete?
„Stoprocentně, pokud mě trenér dá do nominace, budu chtít přijet.“

Evropská liga

21. srpna 2020 • 20:39

Sevilla - Inter 3:2. Španělský klub slaví šestý titul, Evropskou ligu má i Vaclík

Evropská liga

22. srpna 2020 • 11:31

Nejisté Conteho vyhlídky. Něco se mi stalo, klíčová je rodina, řekl kouč Interu