Kapitán dával facky. Jarošík o drsném Celtiku i výletu Sparty do Milána
Ač už bez legendárního Henrika Larssona, stále to byl Celtic, na něhož fanoušci dodnes vzpomínají. V brance Artur Boruc. Před ním v poli Stilijan Petrov, Aiden McGeady, Shaun Maloney, Shunsuke Nakamura a všem dělal kapitána Neil Lennon. Právě zrzavý pořízek ve čtvrtek povede skotského giganta v Evropské lize proti Spartě jako trenér. Bývalý hráč obou celků Jiří Jarošík má tu čest, že s ním sdílel jednu kabinu. „Všichni se ho báli. I jeho vizáž mu dodávala respekt. Vždycky mu nějaký zub chyběl,“ vzpomíná dnes již s úsměvem současný kouč druholigového Ústí nad Labem.
Do největšího města Skotska dorazil jako mistr Česka, Ruska i Anglie. A kapitolu Celtic završil rodák z Ústí rovněž dvěma vyhranými tituly. Přesto mu ostrovní země nepřirostla svým stylem k srdci. „V Celtiku trochu zaspali dobu. Moc si tam nechtějí připustit něco z Evropy. V tom by se možná měli trochu změnit,“ říká Jiří Jarošík o jedné ze svých bývalých štací v rozhovoru pro iSport Premium. Ve čtvrtek do Celtic Parku zavítá Sparta, odkud se vyšvihl do velkého fotbalu.
Co vám proběhlo hlavou, když Spartě nalosovali Celtic do skupiny Evropské ligy?
„Zavzpomínal jsem si. Jsem hlavně rád, že se Sparta do pohárů nakonec kvalifikovala. Že dostala zajímavé soupeře, jako třeba Celtic, je fajn. Na to angažmá vzpomínám rád. Sice jsem tam nebyl moc dlouho, ale zažil jsem tam hezké momenty.“
Nepřijde vám zatím konfrontace ve skupině s evropskými celky nemilosrdná?
„Vždycky jsme si přáli mít soupeře odněkud ze západu, abychom nejezdili do Rumunska či Bulharska. Myslím si, že z pohledu atraktivnosti je to dobrá skupina. I co se týká nastavení zrcadla, což je ale na jednu stranu v této době trochu nefér, jelikož se někde soutěže hrají, někde jsou naopak stopnuté. Sparta v Evropě delší čas nebyla, má v kádru kluky, kteří to hrají poprvé a trochu se s tím sžívají. Na úvod dostali dvě „děla“ a je to na nich vidět.“
Mohli by se chytit ve Skotsku?
„S Lille hráli slušně. Byl to pro ně velice těžký zápas, kdy šli brzy do deseti, ale přesto se nevzdávali a bojovali až do konce. Postavili se k tomu skvěle. Byli naštvaní, ale jeli nadoraz až do konce. Takhle by to mělo vypadat. Hráči se nesmí ničeho bát. Když všechno odjezdí a přesto prohrají, fanoušci jim to odpustí. I proto si myslím, že byla po zápase docela dobrá odezva na jejich výkon.“
V Miláně to ale bylo už něco jiného.
„Pravý opak utkání s Lille. Sparta tam přijela na výlet. Hráči
