Vieira jako kouč proti Slavii: volnost Wengera a detaily Mourinha
Patrick Vieira. Když uslyšíte jeho jméno, asi se vám jako první vybaví, že byl elegantním, důrazným a hlavně vynikajícím středním záložníkem, který byl léta symbolem Arsenalu a francouzské reprezentace. Jenže pozor, rodák ze senegalského Dakaru se teď zajímavě rozvíjí jako trenér. Zítra jeho schopnosti a fištrón na lavičce pozná v rámci Evropské ligy Slavia, která hostí v Edenu Nice. Právě ambiciózní francouzský celek Vieira tvaruje. Jaký je jako kouč?
Nice před několika měsíci moc toužilo po slávistickém brankáři Ondřeji Kolářovi. Proč? Napovědět může jeden příběh, který zároveň něco říká o Patricku Vieirovi jako kouči. Když se bývalý francouzský reprezentant učil trenérskému řemeslu, zajel na stáž do Bayernu Mnichov k Pepu Guardiolovi.
„A když se vrátil, bylo poznat, kde čerpal nové poznatky. Hráli jsme zezadu a brankář pro něj nebyl jen brankářem, ale hráčem. Například říkal, že když vznikne vzadu situace dva na dva, je tu pro obránce gólman, s nímž si mohou pomoct,“ vylíčil pro football.london Kean Bryan, který pod ním hrál za rezervu Manchesteru City. Jinými slovy, strážce brány musí ve Vieirově týmu umět dobře nohama a fungovat tak trochu jako libero. Čili podobně jako Kolář ve Slavii.
Čtyřiačtyřicetiletého stratéga ale inspirují i jiní. Na Arsénu Wengerovi, pod jehož vedením válel léta v Arsenalu, oceňoval svobodu, kterou hráčům dával. U Josého Mourinha, kterého poznal při štaci v Interu Milán, zase obdivoval detaily o soupeři, kterými zásoboval své svěřence. „Mix obou je pak perfektní,“ usmíval se Vieira v rozhovoru pro sportovní deník L’Équipe, když v létě 2018 přebíral Nice.
Než zamířil na Azurové pobřeží, vedl New York City v americké MLS. Předtím pracoval v Manchesteru City, kde nejprve dohlížel na rozvoj mládeže, pak přebral rezervní tým. Jako hráč byl zarputilý, vítězný typ, jako trenér je stejný. „Je rozeným vítězem a tohle se snažil dostat do hráčů. Chtěl, aby ani na tréninku nechtěli prohrát, aby si pak tuhle mentalitu přenesli do zápasu,“ popsal Bryan.
Ostatně psychologem mistr Evropy i světa být umí. Když se hráč potřebuje svěřit, promluvit si, Vieira je připraven naslouchat a debatovat. „Na všechny měl vždy hodně času,“ vypozoroval Bryan. „Vždycky se mě zeptal na rodinu, přítelkyni a podobné věci. Mimo hřiště byl dobrým přítelem, na něm zase správným mentorem a trenérem,“ doplnil další z jeho bývalých svěřenců Mikey Lopez.
Vieira se nebojí hrát odvážně, mění herní formace a rozestavení. „Chceme dávat co nejvíc gólů, jsem připraven podstupovat riziko, které je s tím spojené,“ nastínil svou vizi. Obrana při této strategii nemusí být právě železná, což defenziva Nice není. Například v uplynulé sezoně inkasovali „orli“ v osmadvaceti zápasech nedohrané francouzské ligy osmatřicet branek, horší defenzivní statistiku vykázalo už jen pět mužstev. Ovšem Nice má na druhou stranu silnou ofenzivu, opírá se o slušnou produktivitu, a tak skončilo páté.
Byl to posun oproti první sezoně pod Vieirou, kdy obsadilo sedmou příčku. „Věřím, že se budeme dál zlepšovat. Cítíme, že jsme jistější ve věcech, které chceme dělat,“ prohlásil elegantní trenér před touto sezonou. V té první si v Nice prožil horkou chvilku hned na začátku, kdy posbíral s týmem v úvodních třech kolech jen jeden bod a utrpěl i debakl 0:4 s Dijonem. Ale důvěru neztratil a rychle ji prohluboval.
Teď v něm trenérský potenciál mnozí jasně vidí. Nejen ředitel Nice Julien Fournier, který se za ním vypravil do USA, aby ho do Francie zlákal. Třeba Wenger o něm pronesl, že by jednou mohl vést Arsenal. „Lichotí mi, když člověk, který v Arsenalu strávil přes dvacet let, tvrdí, že bych jednou mohl tak velký klub trénovat. Ale tlak tím na mě nevyvíjí,“ reagoval na tahle slova Vieira. „Ovšem pokud se trenérem Arsenalu jednoho dne opravdu stanu, vezmu ho (Wengera) na večeři a zaplatím účet,“ smál se. Teď ale nemá na rozverné malování budoucnosti myšlenky, v hlavě má Slavii.
Narozen: 23. června 1976 (44 let) v Dakaru Největší úspěchy: 1x mistr světa (1998), 1x mistr Evropy (2000), 3x vítěz anglické ligy (1998, 2002, 2004), 4x vítěz italské ligy (2007–2010) |
