Rodgers v Leicesteru spravil mnohé, jedna věc je ale mizerná – bránění standardních situací, především rohů. Než si hráči srovnají, kdo má koho bránit a zabírat jaký prostor, už se střelec soupeře věší do vzduchu. Dobrá zpráva pro Slavii. Ze standardek to umí, a když se odlepí od země Abdallah Sima, i pivoti z NBA uznale pokyvují.

Největší útočné eso Leicesteru má všestranné nohy. Umí s nimi kvalitně vystřelit, rychle utéct obráncům, a taky sem tam do rivala zajet skluzem. Vardyho je třeba hlídat zblízka, nedat mu kousek místa navíc, a hlavně mu hru pořádně znepříjemnit. V rámci pravidel, pochopitelně… Tvrdší hra a rychlé dostupování chlapíka s horkou hlavou dokáže vyprovokovat a zneklidnit. Úkol pro tvrďáka Jana Bořila a jeho kolegy.

„Lišky“ jsou druhým rokem po sobě mezi třemi nejslušnějšími kluby celé Premier League. Loni spáchali méně faulů jen šampioni z Liverpoolu (čímž se vyvrátilo pravidlo Josého Mourinha, který říká: „Ve fotbale hodní hoši nevyhrávají.“). Řízci Morgan, Huth, Fuchs a Wasilewski jsou buď pryč, nebo hrají minimálně, i Vardy se uklidnil, snad až na divoké oslavy gólů. Ostřejší přístup by Leicesteru nemusel vonět.

Nejen Jamie Vardy, ale vůbec celý tým letos střílí méně než předtím. Gólů ale nedává poskrovnu! Soupeř tak může zvolit dvě protitaktiky. Buď bránit tak pevně, že Leicesteru nedovolí vůbec žádný pokus na branku. A nebo raději něco trochu divočejšího, co se nám líbí o fous víc – přestřílet! Každou situaci poblíž Schmeichelova vápna proměnit v ránu. Dálkoví odstřelovači Nico Stanciu či Ondřej Lingr ukázali, že každá střela se počítá a může skončit úspěchem.

Leicester si na hřištích soupeřů vytváří ještě míň šancí, než na domácím King Power Stadium, paradoxně ale dává víc gólů a dosahuje lepších výsledků. Venku jsou Rodgersovi hoši týmem hrajícím na protiútoky. V zápase v Edenu tak bude klíčem, aby Slavia od začátku hrála sebevědomě, dominovala v držení míče, ale zároveň včas hasila náběhy rychlonožky Vardyho a šikulů na krajích jako jsou Castagne nebo Pereira.

Na King Power Stadium to „liškám“ nejde tak dobře, jako na jiných hřištích, Slavia by se tedy neměla ostýchat a od první minuty se maximálně snažit o vyplenění chrámu Leicesteru. Zatáhnout se, bránit a čekat na příležitost by byla chyba – Rodgersův celek ukázal třeba proti silnému a defenzivně zkonsolidovanému Tottenhamu, který porazil 2:0, že proti hlubokému bloku umí hrát.

Rodgersova družina umí přepínat mezi několika rozestaveními. Ze 4-1-4-1, či 4-2-3-1, přejde v mžiku oka na 3-4-2-1, záleží na tom, které hráče má zrovna zdravé v nejlepší formě. „Sešívaní“ budou muset být připravení na několik systémů, ne na jednotvárný tým, co neumí reagovat na průběh mače.

Leicester od minulé sezony už tolik nešlape na plyn, zvýšený tlak teď vyvíjí na soupeře v průměru při každém pátém doteku s míčem. Taktika založená na vysokém presinku by mohla „lišky“ překonat.

Kasper Schmeichel je skvělý brankář, co prožil v Leicesteru devět nádherných let. Ale je to gólman moderního střihu, jako slávista Ondřej Kolář? Spíš ne. Kouč Rodgers po vzoru Manchesteru City a Liverpoolu, kde jsou mezi tyčemi Brazilci, co vládnou rukama stejně jako nohama, budovat odzadu a nespoléhat na dlouhé nákopy. Schmeichelova rozehrávka na krátko je ale spíše průměrná, vysoko presující slávisté by ho mohli rozhodit a přinutit k chybce.

Když si Brandan Rodgers usmyslí, postaví vedle sebe tři tvořivé záložníky – Jamese Maddisona, Youriho Tielemanse a Dennise Praeta (ten je momentálně zraněný). To je hodně kreativity najednou, kterou je potřeba omezit, jak to jen jde a odříznout cesty, kterými by šikovná trojička mohla rýsovat přihrávky.