Křídelní hráči se často stahují doprostřed pole, kde plní roli dvou „desítek“, čímž vzniká prostor pro krajní obránce, kteří mohou útočit. Vzorným příkladem je extrémně produktivní bek James Tavernier (17+15), jenž vystupuje až na pozici křídla a často se dostává do zakončení. Stažením krajních hráčů do středu navíc vzniká více možností, jak překonávat hluboký blok soupeřů. Velkou zbraní je Ryan Kent, jehož si Gerrard přivedl z Liverpoolu. „Byl to mladý frustrovaný kluk. V klubu nedokázali využít jeho rychlost. Jakmile se posunul na levý kraj, šel neskutečně nahoru,“ popisuje ho Gerrardova pravá ruka Michael Beale, který v minulosti působil u mládeže „reds“. Umí jeden na jednoho, má bleskové zrychlení a pořádný švih v noze. Často proniká z levé strany do středu pole, naráží si s protihráči a zakončuje. Na toho bacha!

V Premiership běžně přesahují při držení míče vysokou hranici 60 procent a soupeře zasypávají průměrně patnácti i více střelami. Mají i vysokou produktivitu, více než 2,4 gólu na zápas. V Evropě ale hrají Rangers úplně jiné typy zápasů, které se doma podobají snad jen derby „starých firem“ proti Celtiku. Zde lze najít jisté podobnosti se Slavií. I „sešívání“ v české lize ovládají zápas s míčem u nohou, kdežto na evropské scéně jejich dominance vzhledem ke kvalitám soupeřů mírně klesá. V případě Rangers dochází k mnohem otevřenější hře. Držení míče se rozloží téměř padesát na padesát a případně se přikloní na jednu či druhou stranu podle toho, v jaké pohodě se týmy zrovna nacházejí a jak jim vychází taktika. Víc v takových zápasech využívají svůj tempo fotbal. Díky výdrži dokážou hrát ve vysoké intenzitě velkou část zápasu. Hřiště proti silnějším protivníkům prodlouží, aby tolik nepropadali v obraně, a začínají využívat víc delších přihrávek. V ten moment začne víc záležet na individuálních schopnostech hráčů, jimž druhá vlna už nevytvoří takovou podporu jako v zápasech, kdy mají Rangers drtivou převahu.

It´s a trap! Ano, pozor na pasti. V těch si čerstvý skotský šampion v defenzivě libuje. V určitých fázích zápasu se nepouští do nahánění soupeře po celém hřišti a nesnaží se okamžitě získat balon. Řady se srovnají, vytvoří tři linie, jež vyčkávají. Nepřítele nechají klidně nalézt na vlastní polovinu, přičemž následně dochází k okamžitému úderu. Do presinku se pak zapojí téměř všichni. Včetně ofenzivního trojzubce Hagi, Morelos, Kent. Právě tito rychlostně vybavení hráči jsou schopni soupeře „zavřít“, získat balon a jít do brejku. Gerrardovým velkým plusem je, že defenzivu rok co rok zlepšuje. Oproti minulé sezoně Ibrox dovolují soupeřům ještě méně střel na branku, čímž logicky hrozí menší nebezpečí. Pokud však někde opticky existuje slabina v kvalitě Rangers, hledejte ji v zadních řadách.