Pobodaný fanoušek Slavie: Pak jsem viděl krev… Popsal i jednání policie
Vyrazil se třemi přáteli do Říma, aby podpořil Slavii v zápase Evropské ligy. Tomáš P. se však do ochozů vůbec nedostal. Kousek před stadionem ho dvakrát bodnul do hýždí neznámý útočník. „Semlelo se to fakt rychle. Něco mě v tu chvíli štíplo do zadku. Nejdřív jsem myslel, že to byl taser. Kousek jsme poodběhli, byl to šok. Chytil jsem se za zadek a měl jsem ruku od krve,“ líčí zážitek fanoušek Slavie.
Jak se to celé seběhlo?
„S kamarády jsme šli z poslední tramvajové zastávky směrem ke stadionu. Byli jsme čtyři a potkali jsme po cestě skupinku asi dvaceti fanoušků Slavie, kterou už doprovázela policie, tak jsme se k nim přidali kvůli větší bezpečnosti. Paradoxně ale asi po sto metrech chůze v této skupince do nás zezadu naběhla partička pěti až maximálně deseti lidí, což jsem pořádně nezaznamenal, semlelo se to fakt rychle. My jsme navíc byli na konci té skupinky. Něco mě v tu chvíli štíplo do zadku. Nejdřív jsem myslel, že to byl taser. Kousek jsme poodběhli, byl to šok. Chytil jsem se za zadek a měl jsem ruku od krve, šli jsme pod pouliční lampu a kluci viděli, že mám díru v džínách a je tam té krve víc.“
Pomohl vám tam někdo z bezpečnostních složek?
„Hned po incidentu, jak se ti kluci rozutekli, tak tam naběhlo asi pět těžkooděnců, ale okamžitě byli odvolaní zpátky na svou pozici. Jinak ze začátku ze strany policie totální nezájem. Už i kamarádi na ně museli fakt naléhat, aby mi zavolali sanitku. Původně to vůbec nechtěli řešit, čtyřikrát jsme jim opakovali, že jsem zraněný. I kvůli tomuhle přesvědčování přijela sanitka až za čtyřicet minut. Ten jeden policajt mi říkal, že jsem strong man, že to přece vydržím. Představte si, že by to zranění bylo vážnější v té chvíli. Poprosili jsme je, aby se na to podívali, tak ten jeden policajt se mě zeptal, jestli na to chci dezinfekci, ale bylo to stylem, že v jedné ruce držel cigaretu a druhou mi tu dezinfekci podával, ať si to ošetřím sám, takže mě nakonec ošetřili kamarádi.“
Poznal byste ty útočníky, co mezi vás vběhli?
„Ne, vůbec ne, protože to opravdu bylo rychlé, ale hlavně na sobě měli kukly. Osobně si myslím, že ten útok měli připravený. Jen si tipovali nějakou skupinku a schytal jsem to já. Ještě tam přiletělo pár dlažebních kostek, ale ty naštěstí nikoho netrefily. Paradoxní je, že si vybrali nesprávně. V první řadě nejsem žádný chuligán, jezdím na fotbal do zahraničí řadu let, protože ho miluju, ale fandím slušně. Zároveň jsem na sobě neměl žádný symbol Slavie, respektive měl jsem klubové tričko, ale to bylo schované pod zapnutou bundou.“
Oni na sobě měli oblečení odkazující k barvám AS Řím?
„Ne, měli právě jen ty kukly, takže to samozřejmě s jistotou říct nemůžu, že se jednalo o fanoušky AS, nebo aspoň jsem si v té rychlosti ničeho nevšiml. Jen vím, že řvali něco italsky a tipoval bych podle konstituce těla fakt mladé výrostky třeba kolem dvaceti. Člověk si ale řekne, kdo jiný by to byl než fanoušci takhle blízko stadionu s podobnými úmysly.“
Co se dělo po příjezdu zdravotníků?
„Mrkli na to, a že teda pojedeme do nemocnice, tak mě naložili. Jenže v nemocnici vůbec nikdo z personálu neuměl anglicky. Nakonec mi pomohla jedna pacientka, která anglicky rozuměla a pomohla mi s překládáním. Celkově ale bylo patrné, že jsem jim šumák, že spíš otravuju.“
Sepsala s vámi něco policie? Je nějaký příslib, že se to vůbec bude řešit?
„Přímo na místě ne. Tam si ode mě akorát kvůli údajům vyptali občanku. Je ale pravdou, že v nemocnici už na nás policajti čekali. Došlo na takový rámcový výslech, dostal jsem protokol, který mi pomohla přeložit zase ta pacientka. Nemocnice k tomu přiložila lékařskou zprávu a to bylo vše.“
Kde se nacházíte? Už jste doma?
„Ne, jsem v Římě do neděle. Právě jsme to s přáteli spojili jako takový výlet s fotbalem. Hned po ošetření mě poslali z nemocnice pryč. Asi ani nebyl důvod si mě tam nechávat. I kvůli tomu výslechu a papírování jsem v nemocnici stejně byl asi od devíti večer do půl druhé v noci. Navíc jsem čekal na ty kamarády, protože oni na fotbal šli, bylo by zbytečné, aby se mnou trčeli v nemocnici a jak jsem pak slyšel, tak je drželi na stadionu skoro dvě hodiny po zápase, což je teda taky prasárna. Když mi to sešili, tak jsem byl takový malátný a ani jsem nemohl chvilku chodit, tak mi jen řekli, že tam můžu počkat, ale vyšoupli mě do takové vstupní haly. Tím, jak je drželi na stadionu, tak jsem si říkal, že se dostanu na místo, kde jsme byli ubytovaní, ale taxikáři mi to nebrali, asi když viděli cizí číslo. Jedna sestřička zkoušela volat ze svého čísla a taky to nebrali. Nakonec mi pomohl doprovod od jednoho dalšího pacienta, ten zkusil zavolat a povedlo se. To byl taky zážitek vůbec sehnat v noci taxi.“
Jak se cítíte nyní?
„V pátek jsem zkusil takovou rekondiční procházku, ale je fakt, že když si sednu, tak to bolí. Ono je to teď zvenčí asi úsměvné, ale když jsem si představil, jak to mohlo dopadnout, kdyby mě bodli o něco výš, nebo kdybych se zrovna v ten okamžik otočil, tak to mám v břiše. Moc nemám slov. A to ještě ta jedna rána je velmi mělká, ta druhá je hlubší a zastavila se naštěstí ještě o lem kalhot.“
Nemohl být ten atak reakcí na nějaké provokace? Nemyslím přímo vaše, ale z toho hloučku lidí, kde jste se nacházel?
„Vůbec ne, to byla zrovna skupina klidných lidí, byly tam dvě paní kolem čtyřicítky, nějaký hodně mladý kluk, ten nebyl ani plnoletý. A jak říkám, my jsme se k nim připojili na poslední chvíli. Prostě čtyři kamarádi, co vyrazili za fotbalem. Já osobně jezdím se Slavií všude možně, byl jsem i v Kosovu, v Anglii na Chelsea. Nikdy jsem ale takové chování a nedostatek respektu ze strany policie a obecně tamních lidí nezažil. Odsuzuju fanoušky, kteří se jdou jen porvat, za mě tohle na fotbal nepatří. A co se kde semlelo potom dál, nevím. Na stadion jsem se kvůli tomu incidentu ani nedostal.“
Slavia s vámi nějak situaci konzultovala? Nabízela vám pomoc?
„Ano, jakmile se v klubu dozvěděli, co se stalo, tak mě kontaktovali a nabízeli mi pomoc, ať už co se týče konzula, právních záležitostí přímo v Itálii a podobně, takže si toho moc vážím.“
Na odvetu za čtrnáct dní v Praze se chystáte?
„Lístek mám, takže bych chtěl jít. Jenom doufám, že na základě věcí, co se v Římě staly, nedojde k nějakým potyčkám a oplácení.“
