PŘÍMO Z GLASGOW | Představte si, že jste uprostřed rozhovoru s náhodným fanouškem Rangers. Druhým člověkem, kterého jste oslovili jen tak hodinu před zápasem Evropské ligy proti fotbalistům Sparty u Ibroxu. A najednou vám ukáže, že má na hlavě čepici Sigmy Olomouc. Co víc, byl i ve vašem rodném městě a zná tu pivovar i zámek. „Tam je to letní arcibiskupské sídlo, ne? A pivovar Černý orel,” dodá název podniku v češtině.
Charlie, dlouholetý příznivec skotského klubu, se postaral o jednu z nejkrásnějších náhod, která se mi přihodila. A ještě ji mám natočenou na kameru, kdyby tomu někdo nevěřil. Vím, že já bych byl trošku podezíravý, že je to historka přitažená za vlasy. „Zkrátka jezdívám do Olomouce už deset let. Je to nádherné místo. A zbožňuji vaši zemi. V České republice už jsem se podíval na tolik míst!” dodává s nadšením.
„Lidé z Česka ke mně byli vždy hrozně vřelí. Je to strašně příjemné místo na návštěvy. A to vaše pivo je fakt dobré. Je skoro tak dobré jako naše whisky,” culí se Charlie, který byl jeden z mnoha přátelských a příjemných lidí, které člověk i za těch pár dní v Glasgow potkal.
Během zápasového dne, který skončil porážkou Sparty 1:2, jsem se vydal po celém městě, na Ibrox i Celtic Park a mluvil s lidmi, co pro ně i celé město znamená fotbal. A jak tohle město prožívá měnící se rivalitu obou klubů. Vydal jsem se na druhý konec Glasgow k Celtic Parku. A tam jsem potkal třeba místní rodinku, která tu právě vzpomínala na příbuzného bratra, švagra a strýce Patricka, který přesně před rokem zesnul.
U sochy legendárního kapitána Celticu Billyho McNeila jsou dlažební kostky s vyrytými hvězdami a jmény fanoušků, často k jejich vzpomínce. Rodina tu zapaluje svíčky, pouští z mobilu a zpívá oblíbenou Patrickovu písničku Losing My Religion od R.E.M. Zrovna si dělám záběry sochy a začnou se sami omlouvat, jestli mi nepřekážejí v záběru. Přesvědčuji je, že to opravdu nevadí, spíš je sám nechci rušit. Sami se ale se mnou dají do řeči a rádi vzdají hold památce bratra přímo do kamery.
„Všichni jsme vyrostli se Celtikem, Patrick měl dlouhá léta permanentku na stadion. Bral všechny děti a všichni jsme tu vyrostli. Moje dcera Mandy hraje fotbal a doufám, že třeba jednoho dne nastoupí za Celtic! To by bylo fantastické, splnil by se nám sen. Chodíme sem i o Vánocích, chodíme sem vždy, když se tu rozsvítí. Celtic je velmi rodinně orientovaný klub,“ říká Patrickova neteř.
Kauza Kúdela? Už ji nikdo neřeší
Trochu v přeneseném významu je Losing My Religion taky případ Glasgow a vyhrocených půtek mezi oběma kluby. Zvlášť fandové Rangers měli ještě před třiceti lety velký problém přijímat jakékoliv katolíky k sobě do týmu a dlouho neměli ani mezi britskou veřejností nejlepší pověst.
Charlie se mě ale pokouší ujistit, že i to se výrazně mění. „Zachováváme si naše tradice, ale díváme se i do budoucna. Opravdu si myslím, že jsme progresivní klub, ale zároveň si uchováváme tradice. Za posledních čtyřicet let se hodně proměnilo to, jak vnímáme náboženskou otázku. Dnes už na tom pro fanoušky tolik nezáleží. Začal jsem chodit na Rangers v roce 1990, před třiatřiceti lety. Některé věci, které jsem skandoval tehdy, už bych dnes neskandoval,” přiznává Charlie.
Než jsem do Glasgow odjížděl, říkal jsem si, že bych se mohl zeptat, jak tu lidé zpětně vnímají pošramocené vztahy vlivem kauzy mezi Ondřejem Kúdelou a Glenem Kamarou. Ale rodině, která vzdává hold svému příbuznému, mi položit podobnou otázku upřímně přišlo mimo mísu. Nadšený mladý fanoušek Mark něco podobného neřeší. A Charlie je zase vášnivý milovník Česka.
Ostatně nikdo, s kým jsem měl možnost mluvit, si tuhle epizodu na první dobrou s Prahou neasocioval. Upřímně mě to během dne při samotné interakci s lidmi ani nenapadlo. Třeba bychom se k tomu dostali po pár minutách - které jsme kvůli napnutému programu ani neměli k dispozici. Ale možná by to díky vřelému lidskému kontaktu, který Glasgow nabízí, byla o dost konstruktivnější debata než v izolovaných a depresivních dobách tvrdých covidových lockdownů, kdy se aféra odehrála.
K incidentu se mimochodem nechtěl vracet ani právník Glena Kamary Aamer Anwar. Jeho kancelář na velmi vstřícnou žádost o rozhovor reagovala stroze „Anwar vám bohužel v tuto chvíli nemůže pomoct,” stálo v mailu.
I s tím, že oba zápasy proběhly v klidu a mezi fanoušky se neodehrály žádné rozbroje, o kterých by byly zprávy, to vypadá, že vztahy mezi lidmi i oběma zeměmi se zase vracejí do normálu.
