Při otázce na Spartu upozornil: „Mám radši Baník.“ Pochopitelně. Marek Heinz s Ostravany bral v sezoně 2003/2004 ligové zlato. Přesto boj letenského týmu o osmifinále Evropské ligy bude s napětím sledovat. „Jsem hrozně zvědavý. Sparta je silná, překvapila mě,“ řekl a zavzpomínal na turecké fanoušky, humbuk na ulicích, mistrovské oslavy i půlrok bez výplaty.

Do Galatasarayi jste přestoupil z německého Mönchengladbachu. Poznal jste jiný svět?
„Pořád jsou to rozdílné světy. Když hrajete v Německu a přijde na stadion šedesát tisíc lidí, je to skvělá atmosféra. Ale když jste v Turecku na Galatasarayi, Fenerbahce nebo Besiktasi, nejde jen o dobrou náladu. To je pěkný hukot. Vytvoří takovou atmosféru, že je to až neskutečné. Jsem zvědavý, jak to Sparta vyřeší. Očekávám totiž velký nával fanoušků.“

Proč? Jde o osobní zkušenost?
„Když jsme jednou hráli proti Manisasporu, což je kousek od města Izmir, měl klub kapacitu kolem deseti tisíc. Takže jsme hráli na olympijském stadionu v Izmiru, kam přišlo šedesát, sedmdesát tisíc lidí a z toho k padesáti tisícům byli příznivci Galatsaraye. Z tohohle ohledu jde v Evropě o obrovský klub. Jezdí opravdu všude.“

Žili s týmem i mimo zápasy?
„Když jsme měli soustředění, i tréninky byly plné. Oni byli prostě všude. Kamkoli jsme přiletěli, hned stáli po cestě, měli rachejtle a dýmovnice, vítali nás už den dopředu. Bylo jich opravdu hodně. Fotbal je hrozně baví, žerou to.“

Mohl jste v Istanbulu v klidu na ulici?
„Nosil jsem kšiltovku (usmál se). Bylo to nepříjemné, jsou hodně osobní. Ale ne agresivní. Když vás jeden na ulici pozná, začne mluvit na druhého a najednou se kolem vás seběhne velký roj.“

To jste zvládal?
„Když jsem šel s rodinou, bylo to