FOTOGALERIE - Autobus se slávistickou výpravou si to šine z letiště v Iasi do hotelu Europa, kde je celá výprava ubytována. Než dojede do cíle, musí zastavit. Přes cestu totiž mašíruje kráva!
| REPORTÁŽ |
Černá, hubená, kůže na ní visí. Za ní pochoduje její pasáček. V ruce má proutek a pohání ji. I tak však nějakých dvacet sekund trvá, než kráva hlavní silnici na periferii jednoho z největších rumunských měst přejde.
Hned poté se rozjede i autobus s výpravou červenobílých, který stojí v koloně za krávou. Podobná přerušení provozu nejsou v severovýchodním regionu Rumunska ničím výjimečným.
Oblast v okolí města Vaslui je jednou z nejchudších v tomto státě a jde to poznat téměř na každém kroku.
Přesvědčili jsme se na vlastní kůži. Spolu s fotografkou a dalšími kolegy jsme se vydali na dobrodružnou cestu z Iasi do Vasluie.
Protože jsme chtěli cestu maximálně urychlit, najali jsme si taxi. S tím nebyl problém. V Iasi, sedmisettisícovém městě, kde se ubytovala výprava Slavie, najdete žlutých aut značky Dacia s nápisem TAXI dostatek.
„Prosím,“ zve nás do vozu jeho majitel, který se představí jako Ovidiu. Se známým římským básníkem toho mnoho společného nemá. Je to pirát silnic!
Přes vesnice, kterých je na sedmdesátikilometrové vzdálenosti mezi Iasi a Vasluií asi osm, jedeme rychlostí sto třicet kilometrů v hodině a bez problémů přejíždíme při každé příležitosti plnou čáru!
PENÍZE ŘÍDÍ VŠECHNO
„Jsem učitel,“ přeruší najednou Ovidiu soustředěné ticho uvnitř vozu. To nás zaujme, a tak se ptáme dál. „Přes den učím ve škole tělocvik, odpoledne si sednu za volant a vydělávám peníze jinak,“ vypráví náš řidič.
„Peníze řídí všechno, a v tomhle kraji jich normální lidé moc nemají,“ vysvětlí asi třicetiletý chlapík, jenž je otcem dvou malých dětí a jehož manželka, taktéž učitelka, je nyní na mateřské dovolené.
Průměrný měsíční plat ve Vasluii je prý, převedeno na české koruny, 4800. On sám má však štěstí, poněvadž bydlí v Iasi, tam si vydělá o něco víc. I tak však musí pro to, aby uživil rodinu, jezdit po vyučování v taxíku…
Během cesty, která se vlní krajinou, míjíme jeden povoz s koňmi za druhým. Na jednom se veze dříví. Na druhém (se dvěma koňmi) zase klábosí skupinka rolníků. Když spatří, že si je fotíme, začnou se hned usmívat, mávat na nás.
Diví se, že si něco tak normálního fotíme. Během cesty napočítáme koňmi tažených povozů různého druhu celkem dvacet jedna!
Cesta pokračuje dál. Málem přejedeme šest potulných psů, vidíme stařenky s šátky na hlavách, kterak prodávají jablka, a jednou nás zastaví stádo krav. Nyní ne jedna, nýbrž asi padesát!
Auta troubí, jenže nic z toho. Kráva má v tomto kraji zkrátka přednost i před mercedesem. Trvá téměř dvě minuty, než pasáček převede své stádo přes silnici. Máme však štěstí, jeho parťák s hrstkou ovcí se rozhodne přejít silnici až za námi…
VESNICE, NEBO MĚSTO?
Po hodině a dvaceti minutách dorazíme do Vasluie. Že vjíždíte do města, poznáte jen proto, že před sebou vidíte velký kamenný nápis VASLUI. Podle husopasky nebo ležícího psa na autobusové zastávce a zchátralých domů si myslíte, že jste ještě v jedné ze vsí.
„Ahoj,“ mává na nás již z dálky muž v tmavomodré sportovní soupravě. Je to náš hostitel. Po chvilce se totiž nacházíme v centru města, které ještě sice vypadá stále chudobně, ovšem mnohem, mnohem vzhledněji. Rázem jsme před stadionem Vasluie. Muž, který tam na nás čeká, se jmenuje Florin Mititelu. Dýdžej v místním rádiu a hlasatel na zdejším fotbalovém stánku.
„Jaká byla cesta?“ zeptá se Florin a už nás vede na hrací plochu, kde dnes vypukne fotbalová bitva o postup do skupiny Poháru UEFA. Stavba pro dvanáct tisíc diváků je vyvedena ve žlutozelených klubových barvách, má atletickou dráhu a působí útulně.
Pak už nás Florin vede na hlavní ulici ve městě. Vlastně jedinou, na které se něco děje. Je dlouhá dva kilometry, hned na jejím začátku si můžete koupit lístky na duel mezi domácími a Slavií. Ty nejdražší stojí v přepočtu sto šedesát korun, ty nejlevnější jen třetinu.
„A tady je náš nejlepší hotel ve městě. Vlastní ho pan Porumboiu, majitel našeho klubu,“ ukáže Florin na ne zrovna vzhlednou budovu na hlavním náměstí. Máme štěstí, před ním zrovna postává kouč Vasluie Viorel Hizo a klábosí s prezidentem klubu. Florin nás s nimi ihned seznámí. Tenhle človíček zná v tomto městě každého!
Hned poté se však s Florinem loučíme. Čeká nás cesta zpět…
