Nešpor litoval zahozené šance: Mrzí mě to vůči týmu. Kluci mě povzbudili
V poločase vystřídal otřeseného Tomáše Čvančaru a v 64. minutě se mohl stát hrdinou Jablonce, když se k němu díky špatnému odkopu stopera Chatzidiakose odrazil míč, jenže Martin Nešpor (31) sám před brankářem vůbec netrefil balón a tým Petra Rady tak po porážce 0:1 odjel z Alkmaaru bez bodů. „Mrzí mě to vůči týmu, protože jsme hráli dobře, pracovali jsme, vytvořili si šance a nemáme ani bod,“ sypala si letní jablonecká posila popel na hlavu.
Jak byste popsal svou největší šanci?
„Samozřejmě to byla stoprocentní šance. Balón měl po odrazu od břevna faleš, ale to mě neomlouvá. Měl jsem ji proměnit. Kdybych skóroval, tak by utkání vypadalo jinak. Mrzí mě to.“
Jak to chodí v kabině po takovém nepovedeném momentu?
„Spoluhráči mě povzbudili, čehož si vážím. Sám bych udělal to samé. Jde o fotbal, ne o život.“
Bylo těžké naskočit do takového utkání na celý poločas?
„Bylo to rychlé, protože jsem nevěděl, že má Tomáš Čvančara zdravotní problémy. Teď mě mrzí ta neproměněná šance, ale těžké to nebylo. Zahrál jsem si na krásném stadionu.“
Mrzí vás zahozená šance o to víc, že jste v Jablonci nový a mohl jste se uvést důležitým gólem?
„Ano, samozřejmě. Konkurence v útoku je velká a já dostal příležitost, měl jsem největší šanci zápasu a neproměnil ji. Hlavu mi nikdo neutrhne a já věřím, že poctivou prací tu šanci dostanu znovu a využiju ji lépe. Mrzí mě to vůči týmu, protože jsme hráli dobře, pracovali jsme, vytvořili si šance a nemáme ani bod.“
Šancí na skórování jste měli dost. Je frustrující, že se vám nepodařilo vstřelit branku?
„Tomáš Čvančara měl hned v úvodu dobrou šanci, když z úhlu střílel těsně vedle. Šance jsme měli. Padla na nás trochu deka. Nesmíme se z toho položit, ale protrhnout to, a pak to tam začne padat.“
