Sionko vzpomíná na Real: Atmosféra nebyla top. Potěšil mě Carlos
Zatímco na podzim roku 2001 Sparta v Lize mistrů i na domácí scéně válela, jaro 2002 se jí po odchodu a zranění několika opor vůbec nevydařilo. A prohra 0:3 na hřišti Realu to jen potvrdila. „Pro kluky, kteří nepatřili mezi základní stavební kameny, to byla obrovská nálož,“ vzpomíná Libor Sionko na zápas v Madridu, kde se dnes představí Viktoria Plzeň.
Co se Liboru Sionkovi vybaví v souvislosti s šestnáct let starou cestou do španělské metropole jako první? „Nádherný stadion, který je zakomponovaný přímo ve městě. Jedete po ulici a najednou stojí před vámi obrovská aréna,“ žasne manažer reprezentace do 21 let, který se v prvním domácím duelu s Realem Madrid (2:3) postaral o jednu z branek Sparty.
Pro celý plzeňský klub byl Real před losem Ligy mistrů vysněný soupeř. Má se Viktoria skutečně na co těšit?
„Co se týče atraktivity, mají se určitě na co těšit. Real je samozřejmě světový top mančaft, a když o sobě může hráč, který se ohlíží za svou kariérou, říct, že proti němu hrál, je to něco, co se počítá. Co se týče hratelnosti, tam už je to složitější, bych řekl.“ (směje se)
Vy jste se na jaře roku 2002 na zápas na Realu těšil?
„Já jsem se těšil na každý zápas Champions League, protože to je opravdu speciální záležitost, což teď můžou kluci z Plzně určitě potvrdit. Je to o level výš než Evropská liga, což je pořád slušná, velice dobrá soutěž, ale rozdíl mezi ní a Champions League ve vnímání a organizaci je obrovský. Celkově atmosféra Champions League je to, co mi chybí asi po ukončení hráčské kariéry nejvíc.“
Cestu do Madridu vám tedy nekazil ani strach z případného debaklu, který na hřišti takového soupeře vždycky hrozí?
„Přiznávám, že tam člověk jede s vědomím, že proti takovým týmům není jednoduché prohrát o jednu branku, když to řeknu na rovinu. Ty týmy jsou tak diametrálně někde jinde, že i těsná prohra je pro nás úspěch. Takže jistá obava tam může být.“
Spartu tehdy navíc decimovala zranění, takže třeba na krajích obrany museli nastoupit Jan Flachbart s Tomášem Čížkem, v záloze zase stopeři Patrice Abanda s osmnáctiletým Martinem Kleinem. Bylo to hodně znát?
„Znát to bylo, protože oproti podzimu jsme na Real jeli s hráči, kteří nebyli základními stavebními kameny, neměli tolik zkušeností a odehraných zápasů. Hlavně pro ně to byla obrovská nálož.“
Oddechli jste si aspoň, že proti vám zůstali na lavičce náhradníků Zinedine Zidane, Roberto Carlos či Fernando Morientes, nebo vám to bylo naopak líto?
„Mně osobně to bylo trošku líto. Nicméně kolikrát je složitější hrát proti hráčům, kteří nastupují z lavičky a chtějí se do sestavy dostat, takže na hřišti nevypustí vůbec nic. Já jsem to bral tak, že by bylo lepší nastoupit proti těm největším hvězdám, zápas by měl větší grády.“
Na Spartu dorazilo na Santiago Bernabeu 40 tisíc diváků. Podepsalo se to nějak na kulise utkání?
„Musím říct, že atmosféra ve Španělsku, ať jsme hráli na Barceloně nebo na Realu, nebyla úplně top, ta nejlepší. Když to srovnám s atmosférou v Německu nebo v Anglii, tam fanoušci
