Anglie válcuje Evropu. Lička a Hřebík rozebírají kořeny revoluce
Finále Ligy mistrů: Liverpool vs. Tottenham. Finále Evropské ligy: Chelsea-Arsenal. Čtyři týmy z jedné země v závěrečných bitvách o trofeje ve dvou nejprestižnějších klubových soutěžích Starého kontinentu, to historie fotbalu nepamatuje. Kdo a co má tenhle majstrštyk na svědomí?
Nese to všechny známky anglického suchého humoru, ale vtip to není. V době, kdy hrdý Albion vyjednává o brexitu, tedy o vycouvání z Evropské unie, jeho fotbalové kluby ovládly Evropu. Z Champions League a Europa League si udělaly domácí šampionát.
| Finále Ligy mistrů na O2 TV Sport a O2 TV Fotbal |
| Speciální studio startuje v sobotu již ve 20:00, mezi hosty se objeví Karol Kisel a Tomáš Hübschman |
| Aktuální zpravodajství přímo z Madridu přinese komentátor Petr Svěcený a také bývalý český reprezentant Tomáš Ujfaluši. V rámci studia se diváci dočkají také Vladimíra Šmicera nebo Patrika Bergera |
| Jen na O2 TV Fotbal pak fanoušci mohou sledovat kompletní zahajovací ceremoniál, kde vystoupí například populární kapela Imagine Dragons |
Dříve narozeným Britům se z toho musí točit hlava. „Kdyby před patnácti lety někdo v hospodě anglickým fanouškům řekl, že jednou budou Liverpool a Tottenham Hotspur dominovat Premier League, odpověděli by mu, aby si už neobjednával další pintu. V roce 2004 Spurs skončili na 14. místě tabulky, Liverpool obsadil 4. příčku a prodloužil sérii bez titulu na čtrnáct let,“ připomněl list The Economist.
Píše se jaro 2019 a obě firmy nejenže udávají společně s Manchesterem City kurz v nejvyšší anglické soutěži, ale také si zahrají o titul nejlepšího evropského klubového celku. Borci z Anfieldu se navíc do rozhodující bitvy v Lize mistrů prodrali podruhé za sebou. Nikdo je tedy nemůže podezírat z náhody.
Končí tím ve fotbalové Evropě španělská nadvláda a začíná anglická?
Nabízí se to.
Real Madrid, který v poslední pětiletce dosáhl čtyřikrát až na vrchol Champions League, se zmítá v krizi. Barcelona, jež jako jediná dokázala přerušit vítěznou epochu Bílého baletu, měla jeden z nejstarších věkových průměrů v nejtřpytivější evropské klubové soutěži a ještě teď se vzpamatovává z k.o. 0:4 na bájném Anfieldu.
Do čtvrtfinále tohoto ročníku Ligy mistrů se prokousali čtyři zástupci z elitní anglické společnosti. To se naposledy stalo v sezoně 2008/09.
Impulz z Ameriky
V Evropské lize přestala řádit Sevilla, majitelka zlatého hattricku z období 2014-16. Zkraje jara ji vymetla z pavouku pražská Slavia. Tradiční španělská stopa letos došlápla do semifinále. V něm Valencii vyzpovídal doma i venku londýnský Arsenal.
Angličtí zástupci už tedy nemusí hledět těm španělským na záda.
„Jsme tam, kde chceme být,“ pochvaluje si James Milner, srdce liverpoolského orchestru. Kolem něj sviští lavina předpovědí, že tohle je teprve předkrm před budoucími hody a že ty potrvají dlouho.
Jenže buďme střízliví. Není to zdaleka tak jednoznačné. Položme si na úvod otázku: Je tohle vůbec anglická revoluce?
„Není,“ říká rázně Verner Lička, prezident Unie českých fotbalových trenérů, ale hlavně pilný pozorovatel moderních jevů a trendů. „Do finále Ligy mistrů a Evropské ligy postoupila evropská mužstva hrající v Anglii a inspirovaná španělskou fotbalovou kulturou.
