RENTGEN: Bílek netrefil 3-5-2, v čem dobře reagoval? Data mluví pro Inter
Byl to nakonec jednoznačný zápas. Viktoria Plzeň neuspěla proti Interu Milán mimo jiné i pro to, že Michal Bílek v úvodu vůbec netrefil základní rozestavení. I to přispělo k pasivní hře Západočechů a vedení italského gigantu. K plusu se trenérovi mistrů naopak musí přičíst správná reakce na vývoj zápasu po půlhodině hry. V čem spočívala? Který z hráčů Plzně byl nejlepší? A v čem všem český mistr propadl i v řeči čísel a dat?
Pasivní start a rozestavení 3-5-2
Trenér Viktorie Michal Bílek se rozhodl proti Interu Milán změnit formaci a přešel z klasického 4-2-3-1 na 3-5-2. Reagoval tak na systém italského trenéra Simona Inzaghiho, který praktikuje rozestavení 3-5-2. Plzeň měla ve dřívějších utkáních proti týmům s tříobráncovým rozestavením velké problémy s obsazováním hráčů soupeře, a proto se Bílek rozhodl pro změnu. Pomocí 3-5-2 zrcadlil 3-5-2 Interu a obsazování hráčů soupeře tak mělo být jednodušší.
Plán se však nezdařil. Plzeňští začali příliš pasivně a nechali se zatlačit. Inter získal kontrolu a naprosto ovládal úvod utkání. Hosté dostali hodně prostoru a času, aby mohli správně rotovat a dělat si s osobně bránícími hráči Viktorie, co chtěli.
Krajní stopeři pravidelně podporovali útok svými výpady, čímž stahovali útočníky domácích hluboko do pole. Pokud tedy viktoriáni získali míč, tak kvůli hluboko staženým útočníkům neměli při vedení brejku dostatečnou podporu. Hráči Interu proto hravě získávali balon zpět a bez problémů kontrolovali hru.
Pasivní plzeňský úvod potvrzují také data. Plzeň měla v prvních patnácti minutách 29,7 PPDA. Co to znamená? Hráči Interu si na úvodních 60% hřiště vyměnili 30 přihrávek, než viktoriáni jejich akci a držení míče přerušili. To znamená – jejich intenzita presinku byla žalostná. Od 16. do 30. minuty začali být domácí o něco agresivnější (PPDA kleslo na 27,8) a v poslední třetině první půle svůj tlak na rozehrávku Interu vystupňovali (9,0 PPDA).
Postupný útok Interu a mohutné rotace, pomocí kterých krajní stopeři hostů hluboko stahovali oba útočníky Plzně. Ve vyobrazené situaci následuje Tomáš Chorý Alessandra Bastoniho.
Změna rozestavení pomohla
Italové ze začátku utkání dominovali a následně se také dostali do vedení zásluhou Edina Džeka. Domácí kouč Michal Bílek reagoval a přešel na rozestavení 4-2-3-1. Plzeňští začali hrát mnohem agresivněji, více tlačili na rozehrávku Interu a v posledních minutách první půle dokonce kontrolovali hru.
Zkušený stratég Bílek se pro změnu stylu hry rozhodl z více důvodů. Zaprvé věděl, že taková pasivita byla jen čekání na smrt, a proto nakázal hráčům blok vysunout a být agresivnější. Zadruhé bylo znát, že plzeňští nemají formaci 3-5-2 plně zažitou a předávání hráčů soupeře, případně jejich následování není tak plynulé jako obvykle.
Zatřetí asi zpozoroval, že se domácí nemohou dostat do brejku, jelikož krajní stopeři stahovali útočníky Viktorie. Po změně na formaci 4-2-3-1 na krajní stopery hostů chaoticky vystupovala také křídla, takže plzeňští měli po zisku míče více možností, kudy vést protiútoky. Začtvrté chtěl zřejmě vysunout Jana Sýkoru, který na pozici wingbecka propadal a hrál pod žlutou kartou po nešikovném zákroku na Dumfriese.
Utkání se po změnách vyrovnalo. Plzeňští se herně zvedli a chvílemi měli hru pod kontrolou. Více a více se však projevoval rozdíl v kvalitě obou mužstev, který při hře ve volnějším prostoru vynikne mnohem více než v hlubokém bloku. Červeno-modří nestíhali. Byli horší v soubojích (44 % vs. 49 %) a ještě větší rozdíl mohli fanoušci sledovat v práci s míčem. Bílkovi svěřenci ztratili na vlastní polovině o šest míčů více (18 vs. 24), mnoho ofenzivní akcí ukončily právě technické chyby a i červenou kartu dostal Pavel Bucha po pomalém rozhodování a špatném vedení míče.
Plzeň měla po změně rozestavení na 4-2-3-1 více možností, kudy po zisku míče vést brejk. Ve formaci 3-5-2 znatelně chyběla křídla, která by mohla po zisku vyrazit kupředu.
Z Vlkanovy se stal hned lídr
Pozitiva se po podobných utkáních hledají těžko, přece jen by se však jedno velké našlo. Adam Vlkanova se po výborném výkonu na Camp Nou nezalekl ani Interu a byl asi nejlepším hráčem Západočeského celku.
Zkompletoval devatenáct přihrávek z dvaceti (druhá nejvyšší úspěšnost po Hejdovi), pětkrát se pokusil o driblink s 60procentní úspěšností (nejlepší viktorián společně s Mosquerou a Sýkorou) a neustále posouval hru směrem dopředu. Jednou také chytrým dloubákem našel ve vápně Chorého. Jako jeden z mála hráčů Viktorie stačil rychlostně, díky své mrštnosti a akceleraci rozhodně nezaostával. Své úkoly si plní svědomitě také směrem dozadu.
Většině nových hráčů trvá nějakou dobu, než se s novým týmem sžijí a zapadnou. Vlkanova odehrál všechny čtyři první zápasy v červenomodrém dresu fantasticky. Zlepšit musí finální fázi, ve které se musí dostávat do více velkých šancí, ale ukazuje, že mu hra do otevřeného prostoru proti silným soupeřům vyhovuje. Při protiútocích je momentálně největší plzeňskou zbraní!
Chytrá přihrávka Vlkanovy do pokutového území, kterou zpracoval zády k bráně Tomáš Chorý.
