Dal gól, Nagelsmann ho chválil. Je pro mě pocta, že mě zná, těšilo Klimenta
Osm zápasů musel kvůli zranění úplně vynechat, proti Mladé Boleslavi už měl čtvrt hodinku na rozběhání a teď v Lize mistrů vletěl na Bayern. Jan Kliment z otočky snížil na 2:4 a nešlo si nevšimnout, že si Štruncovy sady přejí ještě lepší výsledek. „Ale ne na otočku, to zase ne,“ smál se dobře naladěný plzeňský útočník.
Jak si užíváte návrat po zranění v takovém stylu?
„Není to špatný návrat… (smích) Ale hrál jsem necelých dvacet minut už předtím v lize. Já jsem to na sobě určitě poznal, že jsem měl nějaké zápasové manko, trošku jsem funěl, než jsem se do toho dostal. Dneska už to bylo zase o něco lepší a samozřejmě gól mi k návratu jenom pomůže. Když jsem šel na hřiště, absolutně by mě nenapadlo, že bychom mohli dát gól. Ale v průběhu poločasu jsme si vytvářeli šance, tak jsem si říkal, že by se to mohlo někde odrazit, nebo by se něco mohlo naskytnout. Určitě na tenhle gól asi nikdy nezapomenu, navíc když to byl můj první gól v Lize mistrů.“
Bylo na víc?
„Nevím, jestli jsem věřil, že bychom to otočili. To asi ne… (smích) Bayern si do nějaké čtyřicáté minuty nahrál, co potřeboval. Udělali změny ve druhém poločase a možná se jim už potom trochu nechtělo. Nechci říct, že nás pustili do kombinace, protože jsme se snažili, hráli jsme dobře a presovali je nahoře. Fungovalo to a samotného mě překvapilo, kolik šancí jsme si vytvořili.“
Říkal jste, že by vás ani nenapadlo, že byste dal gól, když jste šel na hřiště. Popište souboje s Upamecanem a Pavardem, kde je rozdíl oproti domácí scéně?
„Tihle hráči jsou silově dobře připravení, jsou velcí. Ale já musím říct, že tenhle zápas se mi hrálo dobře, možná líp než proti některým týmům v lize. Tam vás hned nakopou a skoro vždycky to skončí faulem. Tihle se snaží hrát. Někdy si proti lepším mužstvům zahrajete víc fotbal. Já si ho dneska zahrál a bavilo mě to.“
Kompletní známkování Plzně si projděte ZDE >>>
I v momentě, kdy to bylo 0:4 a vy jste tam o poločase šel?
„Nebylo to úplně, že bych byl natěšený… (smích) Na druhou stranu si člověk řekne, že nemá co ztratit, jde si zahrát. Nějaký stres úplně padá. Můžete si i víc dovolit. Nejde úplně o nic velkého, když tam jdete v takovém stavu.“
A nakonec to skončilo vaší chválou od trenéra Juliana Nagelsmanna, co jste tomu říkal?
„Hodně mě to překvapilo. Pro mě je pocta už jenom to, že jsem byl v bundeslize a zná mě. Strašně mě zahřálo u srdce, že člověk jeho formátu o mně mluví takhle. Za to mu děkuju.“
Třeba hodí laso…
„To už asi ne, s tím kolenem bych asi ani neprošel zdravotní prohlídkou.“
