Z hlediska atmosféry salva z děl a dunivá vichřice. Atleti působí v tomto ročníku Ligy mistrů nadmíru nevyzpytatelně a někdy připomínají chaotický pohyb molekul, což je pro nezaujatého pozorovatele dost záživné. Střílí spoustu gólů, vrací se do zápasu a bojují na život a na smrt. Jsou rychlejší a uvolněnější než v minulosti. A to samé vystihuje Dortmund.
Válečníci Diega Simeoneho se posunuli od účelného „sufferballu“, tedy utýrané defenzivní hry bez půvabu, která bolí soupeře i oko diváků, a pro změnu dělají poutavý dojem. Dortmund, který skupinu smrti nejen přežil, ale ovládl (před PSG, AC Milán a Newcastlem United), odehrál svá nejpodmanivější vystoupení také v LM. Nejedná se o nejvybroušenější celky, jež v soutěži zůstaly, ale dva úžasné stadiony, a ty budou ještě hlučnější a barevnější.
Na první pohled by se tato partie mohla zdát míň atraktivní, ale to je omyl. BVB zdobí živý útočný projev a osmifinálová výhra Atlétika nad Interem Milán, loňským finalistou, byla opravdu vzrušující. Na obou stadionech jsou fanoušci blízko hřišti, což zápasy vždy pořádně vyhecuje. Bude to poměrně vyrovnaný boj a skvělá zábava.
Obě strany mají své slabiny, ale obě do toho půjdou naplno. Atlético je nekonzistentní, zejména venku, takže v prvním utkání rozpoutá peklo a jako poštmistr z nejžhavější výhně si bude chtít vyřídit co nejvíc gólových balíků na dortmundské přepážce.
Proti Interu odvracelo porážku z úvodního duelu (0:1) a na stadionu Metropolitano, kde se sešla rekordní návštěva (70 tisíc duší), dohánělo nepříznivý stav 0:1. Rachot byl ohlušující, když Antoine Griezmann a Memphis Depay poslali šílenou, zběsilou rvačku do penaltové loterie. V ní slavila úspěch chladnokrevnost
