Sparta v Irsku: kabina jako z přeboru. To je opravdový fotbal, zářil Friis
PŘÍMO Z DUBLINU | Ne, to nejsou nablýskané stěny velkých arén. Ne, ta kabina nevypadá jako domov sparťanů na Letné či na Strahově. Přesto je to krása, až malebný kýč… Fotbal na Ostrovech je jiný, takový ze staré školy, což poznáte hned, jak vkročíte na Tallaght Stadium, do sídla Shamrock Rovers, s nimiž se Sparta v úterý poměří v prvním duelu 2. předkola Ligy mistrů.
Dva rotopedy, stejný počet záchodů i sprch. Na zemi už připravené plechové bedny s dresy, věcmi na rozcvičení, dalším vybavením, které zabírají dobrou polovinu podlahy. Pidimístnůstka pro maséry, „pokojík“ pro trenéry kousek dál, pár kroků přes chodbu.
Bude kumšt poskládat početný kádr i realizační tým do prostoru, který sparťané pro svoje potřeby dostali, to věřte. Kabina - s (ale jen) mírnou nadsázkou připomíná šatny mužstev z přeboru - okresního, krajského, na tom nesejde.
Přesto jsou hosté z Prahy nadšení. Nedivte se, takové prostředí pohltí. Tady se hraje syrový fotbal, proto ty nenačančané podmínky.
„Miluju to,“ tetelí se Lars Friis, trenér českých mistrů při tiskové konferenci den před utkáním. „Tohle je opravdový fotbal,“ upozorní expert, který působil před šesti lety v Brentfordu a na stadionu Shamrock Rovers vedl jeho rezervu.
Nakonec také londýnský klub byl v té době mnohem skromnější než v současnosti. První mužstvo se snažilo teprve dostat do Premier League, působilo na starém stadionu a tréninkové centrum nedaleko letiště Heathrow bylo sestaveno z přenosných buněk. Vše ale bylo funkční, to úplně stačilo.
V Dublinu je to stejné - tady nepotřebují zlaté kohoutky ve sprchách. „Hned, jak jsme sem vstoupili, tak to na mě dýchlo. Ani na Rangers nebyla kabina jiná,“ vzpomene si na zápas Evropské ligy v Glasgow. „Ostrovní fotbal je jiný, strašně se mi líbí jeho kultura. Hřiště je navíc skvěle připravené,“ přihodil zásadní informaci.
To perfektní hřiště je obklopené čtyřmi tribunami, ne jako v roce 2017, kdy tady hrála Mladá Boleslav. Kapacita je 8 tisíc míst, mezi fanoušky by také mělo být nějakých šest desítek sparťanů.
„Moc se na to těším. Mám rád při zápasech hlasité davy a křik - a to je přesně rys irského, britského fotbalu,“ pronesl Friis.
Ostatně na Spartě je v posledním roce také ďábelská atmosféra, mančaft se bude cítit dobře. Teď ještě uhrát výsledek, který ho posune k postupu.
