Slavia proti Lille: výkonnostní propast, zaostávala takřka ve všech číslech
Méně balonu, méně kvality, minimum šancí. Slavia ve Francii narazila na svůj strop, ačkoli ten v Lize mistrů je ještě o dost výš. Výkonnostní propast mezi Pražany a Lille byl tak velký, že se nabízí otázka, zda je Liga mistrů soutěží, kam Slavia patří. „Kluci dělali maximum, dali do toho všechno, bylo to vidět, ale nestačí to,“ byl si vědom trenér Jindřich Trpišovský. Jeho tým nepředvedl výkon, na který jsou červenobílí poslední roky v Evropě zvyklí.
Trpišovského slova jsou všeříkající. Všechno v podání Slavie znamenalo málo. Lille vypadalo technicky, rychlostně i takticky jako z jiného světa, přestože by průměrný fanoušek nedokázal vyjmenovat pět jmen na klubové soupisce. Když byl i francouzský Real, jak kouč „sešívaných“ Lille překřtil, vysoko nad síly Slavie, jak by vypadal zápas na hřišti opravdového Realu?
„Pokud soutěž chceme hrát, musíme být schopni takové týmy porážet. Musíme makat, trénovat, zlepšovat se. Myslet na to, že evropský fotbal je úplně jinde,“ řekl upřímně David Zima. Evropský fotbal byl přitom roky něčím, v čem Slavia dokázala perfektně bruslit. Minulou sezonu doma porazila AS Řím a vyrovnané duely s AC Milán zničily až červené karty.
Top adres navštívila během let několik. Leicester i Arsenal ve své době představovaly jednu z nejvyšších evropských kvalit a nelze opomenout ani na klání v samotné Lize mistrů pět let zpátky. Jak ale ukazují čísla, Slavia skoro v žádném zápase s titány nebyla tak bojácná jako v utkání s Lille.
Držení míče se v úterý ve Valenciennes smrsklo na 37 %, méně ovládala Slavia hru za Trpišovského éry pouze v Miláně, kde ale data zkresluje hodinová přesilovka domácích. Pamatujete si na odvážné zápasy ve skupině Ligy mistrů? V obou zápasech s Dortmundem byli „sešívaní“ více na míči než soupeř, s Interem doma dosáhli na hodnotu 60 % držení balonu a na 39 % spadli jen v zápase na Nou Campu. Držení míče není žádným ukazatelem kvality, ani se od něj neodvíjí výsledek, ale dobře se na něm ilustruje změna přístupu k zápasům.
Podobně to bylo i s výkonem do ofenzivy. „Paradoxně v boxu jsme byli hodně nebezpeční, na venkovní zápas jsme si toho vytvořili dost,“ řekl Trpišovský. Faktem ale je, že hodnota xG (očekávaných gólů) zůstala u hostů na hodnotě 0,34. Menší kvalitu šancí si Slavia vytvořila v Evropě jen třikrát – na Barceloně, na Leverkusenu a doma proti Midtjyllandu.
Tou největší příležitostí byla střela Tomáše Chorého, jehož pokus po odražené standardce prosvištěl kolem tyče. Dle metriky xG by padl gól z každé desáté takové šance. Další střely českého vicemistra byly zblokované, další příliš z dálky a dvě gólové byly (správně) neuznané rozhodčím.
Ani jiná srovnání nejsou lichotivá. Lille zkompletovalo dvakrát větší počet přihrávek, na branku střílelo třikrát častěji. Zajímavá je i intenzita presinku, která oproti slávistickému standardu opadla. Jen na několik minut se hodnota PPDA (počet přihrávek, které Slavia soupeři dovolí do přerušení akce) dostala na evropský průměr Slavie z minulé sezony (10,99). A to před druhým inkasovaným gólem.
„Paradoxně, když jsme hráli nejlíp, dostali jsme druhou branku,“ správně poznamenal Trpišovský. Po většinu zápasu ale Slavia nechávala Lille vyměnit si balon v průměru sedmnáctkrát, než soupeře obrala.
Ne že by „sešívaní“ ve Francii nějak ohromně propadli. Jen ukázali, kde je momentálně jejich strop. To ale neznamená, že ho nemohou během týdne probourat a že nemají v odvetě šanci vydolovat postup. Vzpomeňme si na dva naprosto odlišné zápasy s AS Řím, které od sebe dělily dva týdny. Odložený zápas s Mladou Boleslaví tak možná přeci jen přijde vhod.
„Doma to bude o jednom gólu, bude skvělé publikum, ale čeká nás zase náročná práce. Bude to úplně jiný zápas, budeme mít víc dynamických hráčů,“ spoléhá Trpišovský na kouzlo Edenu.
Právě domácí stadion by měl týmu dodat odvahu a aktivitu, kterou se Slavia v Evropě proslavila. A pokud by bez ní hrála i v Lize mistrů, asi by tam ani nepatřila.
