Rosický slavil se synem, i Vindahl se usmál. Kdo nejde ve středu do práce?
Já nechci domů, ja zítra nechci do práce… Sparťanské chorály zněly na Letné dlouho po zápase. Kolik fanoušků Sparty ohlásí ve středu absenci, jasné není, ale málo jich rozhodně nebude. Vždyť mají za sebou památeční noc, jejich rudý tým se po devatenácti letech dostal do Ligy mistrů, v play off vyřadil Malmö (vyhrál doma i venku 2:0).
Bylo čtvrt na dvanáct, když se už na prakticky prázdném stadionu rozezněla znělka Ligy mistrů, sen všech hráčů i příznivců. Magická hudba.
Kapitán Filip Panák šel zrovna společně s mluvčím Pavlem Jínou z televizního rozhovoru. Určitě i on se zasnil, kouzelnou fotbalovou píseň si v dalších měsících vyslechne nejméně osmkrát.
O tom snil - stejně jako celý tým, jako fanoušci. Vždyť naposledy se Sparta v základní skupině objevila v roce 2005. To je let! Jenže události posledních dvou roků, tituly, double, dánská trenérská vlna, to změnily.
Nelze však zapomenout na dva muže. Nejsou tolik vidět, byť ze zákrytu drží pevně dění v rukou. A také proto si užili oslavu s příznivci. Když tým zmizel v kabině, obešli si kolečko radost Tomášové Sivok s Rosickým. První z nich byl v roce 2005 v mužstvu, pamatuje poslední účast. Také druhý si za Spartu zahrál v Champions League. Jeho gól na Arsenalu je legendární. Na pochůzku po trávníku vzal i synka, tentokrát nemusel brzy spát.
Sparta zažila nervózní, ale také unikátní večer. Důkaz? I gólman Peter Vindahl se smál. Sen se splnil.
Co řekl Tomáš Rosický po postupu Sparty do Ligy mistrů přes Malmö:
„Těžko se to popisuje. Když jste na hřišti, víte, že se zápasem můžete něco udělat, takhle jako sportovní ředitel trpíte během zápasu a nemůžete udělat nic. Tyhle emoce jsou krásné, Sparta je po devatenácti letech v Lize mistrů, třeba Vitíkovi byly asi tři roky, když jsme ji hráli naposledy. Nejhůř mi bylo, když jsme doma remizovali s FCSB.
Od začátku sezony to bylo složité, hodně kluků bylo kvůli reprezentacím mimo během přípravy. Snažili jsme se jim dávkovat všechno jednotlivě, k tomu přišel nový trenér. Udělali jsme si jasný plán, jak budeme postupovat. Kontinuita z minulého roku a nabrané zkušenosti z těžkých zápasů byly pro nás zásadní, teď proti Malmö se to projevilo.
Odolnost, taktika, jak na ně hrát. Chtěli jsme udělat krátký blok a dostupovat je, tohle nám vycházelo. Tohle je pro mě završení pětiletého období. Vždycky jsem o Lize mistrů pro Spartu hovořil jako o ultimátním cíli. Splnili jsme si ho, zároveň mám v hlavě další cíl, jak být v Lize mistrů kompetitivní. Moc dobře víme o tom, co se stalo na Liverpoolu.
Celá cesta od začátku mě formovala jako sportovního ředitele. Na začátku jsme všichni dělali chyby. Nakonec jsme šli zahraniční cestou, to pro mě bylo zásadní, pak už nedělat kompromisy, míchat to tak, jak se to dělá v Česku a jinde. Pak jsme to ohnuli do dennodenní práce s hráči a dalších věcí. Začátek byl i přes neúspěchy hodně důležitý, jako sportovního ředitele mě formoval.
Jsem moc pyšný na hráče. Tímhle se prokousat je těžké, pro trenéra Larse Friise je to obrovská satisfakce. Bylo to těžké rozhodnutí, zda Briana držet na sílu, nebo jít jinou cestou. Lars ukazuje, že je dobrý trenér a výborně to zvládá. Když je o někoho zájem, v hlavách to hráči mají. Určitě nás to nabourávalo, ale směřovali jsme to k cíli, postupu do Ligy mistrů. To se povedlo, jsem moc šťastný. Jako sportovní ředitel si nemůžu dát ani jeden den volno, ale možná malé pivo si na oslavu dám.“
Zdroj: Nova Sport
