Poháry: výkonnostní pád
Na počátku sezony, která má potvrdit trend srovnávání kvalit ligových týmů, přišel černý pohárový týden. Jak Sparta a Slavia v předkole Ligy mistrů, tak Liberec v kvalifi kaci Poháru UEFA neuspěly.
Nejen výsledkově, ale, až na světlé momenty Sparty, i výkonnostně. A to je pro český fotbal memento číslo jedna.
Nečekaly se zázraky, skutečnost ale překonala očekávání. Přestože je stále před odvetami, postup někoho z trojlístku by se rovnal zázraku. Potvrzuje se tak pohárový ústup, který trvá několik let.
Na pravidelné úspěchy, jakým byla loňská účast Slavie v Lize mistrů, český fotbal v současnosti nemá. Příčiny? Jednou z nich je klesající úroveň nejvyšší soutěže. V ní se sice mažou rozdíly mezi kluby, bohužel však způsobem, že elita padá do průměru.
„Úroveň ligy klesá tři, čtyři roky, to je evidentní. Sestupný trend lze doložit matematicky. Stačí se podívat na koeficient klubů, na výsledky v pohárech. Není dávno doba, kdy se kluby kvalifi kovaly do pohárů i ze 6. místa,“ říká trenér Josef Csaplár, v současnosti skaut Evertonu.
Podle něj je však daleko varovnější způsob, jakým se v pohárech celky prezentovaly. „Zaráží mě úroveň hry. Bylo to ustrašené, bez rizika, destruktivní. Vycházím z toho, že čím kvalitnější hra, tím je přece šance udělat lepší výsledky,“ dodává Csaplár.
Mnohem víc čekal především od Sparty, Panathinaikos podle něj nedosahuje kvalit Florentiny, soupeře Slavie. Italové byli prý mimořádně kvalitní.
„Problém Sparty je hlubší. Chce být veliká, ale chce mít výhody jako malá. Z pohledu psychologie, co říká Sparta hráčům nebo fanouškům, když chce přeložit zápas na Kladně o den dřív? Že nejsme tak dobří, nevěříme si. Co v myslích hráčů i fanoušků víc zakotví, slova, nebo činy? Samozřejmě to druhé,“ filozofuje Csaplár.
Jenže, je vlastně v silách českých týmů konkurovat kvalitou hry těm evropským? Vždyť jen Fiorentina utratila v létě za posily přes miliardu korun, Panathinaikos Atény nezůstal pozadu.
Naopak z Česka mizí jeden nadějný teenager za druhým. Některý z nich by přitom mohl v domácích podmínkách dozrát ve velkého hráče. Navíc v tuzemsku podstoupí nejlepší týmy maximálně čtyři těžké zápasy za sezonu, konkurence z vyspělých zemí osmkrát tolik.
„S tím tak úplně nesouhlasím. Jakou úroveň a myšlení budou hráči mít, o tom rozhodujeme my, trenéři. Samozřejmě, vstupuje do toho ekonomická věc. Pak by se ale měla projevit kvalita na úrovni národních týmů. Ta se ale neukazuje,“ tvrdí Csaplár.
Recept jak ven z bludného kruhu nabízejí jeho názory, které přinesl po červnovém EURO. A sice systémové změny v českém fotbale, přechod od destruktivního myšlení ke konstruktivnímu. A to od nejmladších kategorií.
Pokud v tomto směru nedojde k obratu, nemá podle Csaplára smysl vést diskuzi nad hromadnými odchody mladíků do zahraničí.
„Jsem pro, aby zůstávali tady. Ale pod podmínkou, aby byli konečně vedeni k modernímu konstruktivnímu fotbalu. Jak v chování na hřišti i mimo něj. Jinak se výš neposuneme.“
