AKTUALIZOVÁNO - „Pokud se vrátím do Česka, bude první volbou určitě Slavia,“ prohlásil na začátku května Patrik Berger. Po necelých dvou měsících už to ovšem neplatilo.
Čtyřiatřicetiletý záložník kývl rivalovi z Letné. „Je to správné rozhodnutí,“ tvrdí sebejistě.
Do Česka se někdejší český reprezentant a sparťanský odchovanec natrvalo vrátil po třinácti letech. Když odcházel v roce 1995 ze Slavie do Borussie Dortmund, bylo mu jednadvacet. Dvanáct sezon pak strávil v Anglii.
Byl jste za posledních třináct let strávených v cizině vkuse v Česku někdy tak dlouho jako nyní?
„Tohle je ještě normální. Kdybych se vracel do Anglie, bylo by to asi osmého července, takže jsem tady měl každý rok plus mínus dva měsíce dovolené. V tuhle dobu jsem v Čechách ještě býval, takže to pro mě zatím není nic nového.“
Když to bude delší doba, nebojíte se problému s adaptací?
„Nééé, vždyť já jsem tady doma. Nevidím v tom žádný problém.“
Neobáváte se vůbec žádných nástrah?
„Ne. Mám tady rodiče, ségru, kamarády, se kterými jsem byl těch třináct let v kontaktu přes internet nebo přes mobil. Všechno vidím jen pozitivně. Nebojím se toho. Samozřejmě, že nějaké problémové situace přijdou, ale ty byly i když jsem žil venku.“
Takže se vám po Anglii neposteskne.
„Myslíte, že by se mi třeba stýskalo, že tady v zimě sněží, kdežto tam prší? Že budu naštvaný, že jsem přišel o depresivní počasí, které je pro Anglii v zimě typické? Tak to teda ne.“
Našlo by se něco, co vám přesto bude chybět?
„Po životní stránce nebudu nic postrádat. Po té fotbalové uvidíme, až začne soutěž.“
Opravdu vám nepřilnulo za dvanáct let v Anglii nic k srdci?
„Nic.“
Fakt?
„Pro mě je nejdůležitější rodina, ostatní věci jsou druhořadé.“
Máte v Anglii kamarády?
„Z působení v Liverpoolu máme rodinu, se kterou jsme hodně v kontaktu. Lítají za námi do Čech, byli tady párkrát během dovolené. Pak ještě jedna rodina z Portsmouthu. To jsou možná jediní, se kterými se budeme navštěvovat. Jinak do Anglie určitě létat nebudu, ani na dovolenou.“
Je rodina hlavní důvod, proč jste se vrátil do Česka?
„Ano. Bylo to rodinné rozhodnutí. Řešili jsme otázku, jestli zůstat ještě rok venku. Ta možnost tam byla, v Portsmouthu. Ale když jsme si dali vedle sebe plusy a mínusy, zjistili jsme, že bude nejlepší, když se vrátíme domů.“
Co na to děti?
„Bylo to i jejich rozhodnutí. Měly do toho co mluvit, už jsou velké, je jim čtrnáct a jedenáct, mají na to názor. Probrali jsme to a rozhodli jsme se pro návrat.“
Nikdo z rodiny nebyl proti?
„Myslím, že ne. Byly tam samozřejmě nějaké body, kvůli kterým bychom mohli zůstat, ale děti už se nechtěly stěhovat. Už to absolvovaly tolikrát, že na každém místě ztratili spoustu kamarádů. Věděly o tom, že bychom se v případě odchodu do Portsmouthu stěhovali ještě dvakrát. Dolů na jih a pak za rok znova. Děti už to nechtěly podstoupit, prý že se chtějí usadit.“
Ale říkal jste, že už jsou víc Angličané než Češi?
„Samozřejmě. Malému nebyly ani dva, když jsme se odstěhovali. Holka se v Anglii narodila. Byli tam zvyklí, pro ně to byl domov. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že docházely do české školy, pendlovaly každý měsíc mezi Anglií a Českem a kontakt neztratily.“
Měli jste strach, jestli návrat do Česka přijmou?
„Určitě. Vždyť jsou to moje děti! Jejich problémy možná vypadají jako nepatrné, ale pro ně to jsou největší problémy. A to, že se stěhují a ztrácejí kamarády, je pro ně to nejhorší, co se může stát.“
Chtěl jsem se vás původně zeptat, jestli byste v Anglii zůstal natrvalo, ale tím jak odpovídáte to vypadá, že vás asi nic takového nikdy nenapadlo, že?
„Ne. Venku bych nikdy nezůstal. Žil jsem tam iks let, ale nikdy jsem se tam necítil jako doma. Lidi jsou jiní, mentalita je jiná. Bral jsem to tak, že tam mám práci, ale nikdy bych tam nezůstal. V žádném případě!“
Pro návrat jste zvolil Spartu. Přitom v květnu na slavnostním otevření nového Edenu jste řekl, že pokud se vrátíte do Česka, jedinou volbou pro vás bude Slavia. Proč jste to tehdy prohodil?
„Nemám k tomu co říct. Je to pro uzavřená kapitola. Jsem ve Spartě a postupem času zjišťuju, že to bylo správné rozhodnutí. Jsem ve Spartě rád.“
Chápu, že jste nyní hráčem Sparty a mluvit o vztahu ke Slavii se nevyplácí, ale stále nerozumím, proč jste pronesl, že „jedině“ Slavia a pak to změnil na Spartu.
„Řekl jsem to tehdy proto, protože mě do Slavie táhla přítomnost Šmíci a Vency Petráka. To byly takové dva nejsilnější body, kvůli kterých jsem tam chtěl jít. Ale Venca Petrák už ve Slavii není, kdoví, jak to bude se Šmícou…. Jak říkám, postupem času na to nazírám jako na dobré rozhodnutí. Když jsem si poprvé sedl s Víťou Lavičkou, Pepou Chovancem a panem Křetínským, měl jsem jasno. Během dvou dnů se to upeklo. Viděl jsem, že Sparta má zájem, má plány a věděl jsem, že Víťa bude trenér, tak jsem to vůbec neřešil a dohodli jsme se.“
Je pravda, že ze Slavie skutečně žádná nabídka nepřišla?
„Ne, nepřišla.“
Ani vás nikdo z klubu nekontaktoval?
„Ne.“
Nebylo vám to líto?
„Pro mě je to uzavřená věc, minulost. Jsou to dva měsíce zpátky. Jsem ve Spartě a budu se snažit jí pomoct, abychom naplnili cíle, které klub má.“
Když jste se vracel do Sparty, probíral jste to se svým kamarádem Tomášem Řepkou?
„Byli jsme na kafi a mluvili jsme o všem možném.“
Takže i o situaci ve Spartě?
„Jak říkám. Všechno možné.“
Varoval vás před něčím? Říkal vám, že se jeho průšvihy hodně propírají v médiích a že je na něj upřena velká pozornost?
„Bavili jsme se o spoustě věcí, padlo tam i tohle téma, ale nechtěl bych to nějak rozvíjet, to by mělo zůstat jen mezi námi.“
Nebojíte se, že může potkat něco podobného i vás. I vy totiž musíte přijmout roli, že budete v očích fanoušků lídrem týmu a u médií pod drobnohledem.
„Já ale nejsem žádný spasitel! Jsem jeden z mnoha. Sparta mě angažovala, protože si myslela, že bych ji nějakým způsobem mohl pomoct a že bych mohl být prospěšný. To není o jedinci, v žádném týmu na světě to není o jedinci! Všichni musí táhnout za jeden provaz. Ať je to vedení, fandové, hráči. Všichni.“
Takže se ničeho nebojíte?
„Samozřejmě vím, že nebudou jen pozitivní odkazy na to, jak budu hrát, některé zápasy mi nemusí vyjít. Ale to je fotbal. Je to jen hra, já nejsem žádný superman, jsem jako všichni ostatní! Můžu mít dobré dny, můžu mít i špatné. S tím jsem počítal, kdybych se toho bál, tak bych to nepodepsal.“
Nepřijmete tedy, že byste měl být vůdčí osobností týmu?
„Nejsem žádný lídr. Toho ze mě děláte jen vy, novináři.“
Dobrá, média na vás v tomto směru budou vyvíjet tlak, ale to je, řekl bych, logické. Jenže i obyčejní příznivci fotbalu vás budou hodně pozorně sledovat?
„Ano, možná jsem přišel z venku, jsem zkušenější než někteří mladí kluci, kteří tady v kádru jsou, ale nejsem žádný spasitel. Já sám nic nerozhodnu.“
