Ještě rok chci hrát, říká Galásek

Na spadnutí je jeho návrat do Baníku Ostrava. Bude to poslední kapitola fotbalového života pětatřicetiletého záložníka?

Už jste se naučil žít s myšlenkou, že za národní tým nikdy nenastoupíte?
„To už jsem se naučil, na to jsem byl připravený. Ale ještě jsem se tak úplně nesmířil s tím, jakým způsobem jsem se s reprezentací rozloučil. Ten zápas s Tureckem, to byla moc hořká pilulka. Představoval jsem si to loučení jinak. S reprezentací i s Norimberkem.“

Po mistrovství světa 2006 jste naznačoval, že na EURO možná nepojedete a že se rozloučíte úspěšně zvládnutou kvalifi -kací. Nakonec jste rozhodnutí změnil. Nelitujete? Kdybyste to neudělal, tureckou pilulku byste polykat nemusel...
„Pro mě byla rozhodující důvěra trenéra Brücknera. Stál o to, abych na EURO jel, a já jsem ho nechtěl zklamat. Vždycky mi důvěřoval a já jsem ho za to nechtěl zklamat. Zápas s Tureckem bude patřit mezi ty nejhorší vzpomínky, které mám s reprezentací spojené, ale nelituju. Zúčastnit se takového turnaje, to je vždycky zážitek. Těm mladším bych doporučil, pokud se budou někdy takto rozhodovat, aby se účasti na mistrovství dobrovolně nikdy nevzdali.“

Kdy jste se nakonec rozhodl, že se šampionátu zúčastníte?
„To šlo tak postupně. Pamatuju si, že mě třeba lákala ta představa hrát zahajovací zápas. To jsem ještě nikdy nezažil. Ale rozhodující bylo přání trenéra Brücknera.“

Reprezentační manažer Košťál už po mistrovství světa v Německu prohlásil, že v národním týmu by měli dva hráči skončit. Jedním z nich jste měl být vy. Tehdy jste tento výrok komentovat nechtěl. Co dnes?
„Když jsem to četl, bylo to pro mě zklamání. Ale já nebyl u toho, když to řekl, nevím, jak to myslel, mezi čtyřma očima mi to nikdy neřekl, takže jsem to nebral moc vážně. Nekomentoval jsem to tehdy a nebudu to komentovat ani dnes. Mezi mnou a panem Košťálem kvůli tomu nebyl nikdy později žádný problém.“

V posledních letech a měsících jste byl navíc stále častěji terčem kritiky médií. Ani to vás neodrazovalo od záměru jet na mistrovství Evropy?
„Kdybych myslel na to, co se psalo a po kom novináři šli, s na nic jiného bych nemyslel. Za ty roky jsem ale pochopil, koho mají novináři rádi a koho méně. A naučil jsem se s tím žít. Pokud se rozhodnu hrát teď za Baník Ostrava, může to pokračovat. Nepřemýšlím o tom. Pište si, jak píšete. Mě zajímá trenér a mužstvo.“

Co říkáte volbě Petra Rady novým reprezentačním trenérem?
„Fotbalový svaz má dost lidí a měl dost času na to, aby tuto otázku vyřešil. Došel k názoru, že by to měl být pan Rada, takže to asi bude v pořádku. Já osobně jsem byl toho názoru, že nejlepší variantou by byl Ivan Hašek, na druhou stranu musím dodat, že mi osoba Petra Rady vůbec v ničem nevadí. Určitě se během doby, kdy působil v reprezentaci v roli asistenta, něco naučil a bude to dělat dobře. Já budu jemu a s ním i celému týmu nadále fandit. Jen už se na tom nebudu podílet.“

Vy Petra Radu znáte velice dobře. Dokážete odhadnout, jak se národní mužstvo pod jeho vedením změní?
„To se ukáže. Mě zaujalo jeho prohlášení, že bude dbát na dodržování disciplíny a životosprávy i mimo hřiště. Já si myslím, že za trenéra Brücknera s tím žádné velké problémy nebyly.“

Opravdu ne? Je veřejným tajemstvím, že například pozdní večerky nebyly v reprezentaci výjimkou...
„Na tohle můžu odpovědět jen sám za sebe. Vždycky jsem tvrdil a tvrdím, že každý je strůjcem svého osudu a měl by se chovat tak, jak sám uzná za vhodné. Aby dokázal na hřišti předvést to, co opravdu umí.“

A neměl trenér Rada na mysli právě toto?
„Asi měl, ale on byl přece za trenéra Brücknera asistentem. Takže pokud se něco dělo, dělo se to i za jeho působení. Proto jsem ten jeho výrok tak trošku nepochopil.“

Vraťme se ještě do okamžiků po utkání s Tureckem. Nenapadlo vás tehdy...
„že bych se sám pokusil to nějak napravit a ještě zůstal?
Ne, to mě nenapadlo. Už jsem byl rozhodnutý. Ale zajímavé je, že takové myšlenky mě napadly ve chvíli, kdy jsme sestoupili Norimberkem do druhé bundesligy. Tehdy jsem si hned řekl, že musím udělat všechno pro to, abych tomu klubu zase pomohl vrátit se nahoru. A už jsem tu šanci nedostal.“

Kdy jste byl v reprezentaci nejšťastnější?
„V začátcích. Když mi dal trenér Brückner šanci a já jsem ho nezklamal. A pak každý postup na velký šampionát. To byly vždycky nádherné oslavy.“

A taky každá radost z gólů, které jste v reprezentaci vstřelil, že?
(směje se) „A že jich bylo!“

Na zápas s Andorrou aspoň nikdy nezapomenete...
„To se kopala už třetí penalta v tom utkání, tak mi to nabídli, abych si dal za nároďák taky gól. Zápisné ještě prostě nebylo zaplaceno.“

Momentálně se rozhodujete, zda přijmete nabídku Baníku Ostrava a budete za tento klub hrát. Taky ale čekáte, jestli nepřijde ještě nějaká zajímavější nabídka. Takovou situaci, kdy musíte na zajímavou nabídku čekat, jste snad ještě nezažil...
„Nezažil, ale to je dáno taky tím, že už více myslím na rodinu a že chci mít takové angažmá, které bude vyhovovat našemu rodinnému životu. Ještě jeden rok chci hrát. Nabídky jsem měl. Mohl jsem se vrátit třeba do Tilburgu. Ale na některých věcech jsem se tam nedohodl, takže jsem nabídku nepřijal. Mohl bych jít hrát třeba do Řecka. Ale já se díval na možnost hrát v okolí Norimberku a takovou ideální jsem nenašel. Možná to navenek vypadá, že nabídky nemám, ale tak to není.“

Čím vás zaujala ta z Baníku?
„Především tím, že je to klub, který mi pomohl dostat se tam, kam jsem se nakonec dostal. Na to člověk nesmí nikdy zapomenout. Vyrostl jsem v Ostravě a už navždycky to bude můj mateřský klub. A navíc je to klub, který o něco hraje. Má ambice hrát vysoko v lize, bude hrát Pohár UEFA, to je pro mě určitě zajímavé.“

Už jste rozhodnutý?
„Ještě ne.“

Tomáš Petera, majitel Baníku, se netají svým optimismem. Věří, že volání Ostravy vyslyšíte...
„Je pravda, že naše jednání bylo příjemné a že nebylo problémem dohodnout se na podmínkách. Opravdu ne.“

Před dvanácti lety jste přitom z Baníku utíkal...
„To byla úplně jiná situace. Pořád mi slibovali, že mě pustí, pořád to odkládali a já už měl jasno. Chtěl jsem jít ven. Baník za mě nakonec dostal, co si zasloužil, takže určitě jsem ten klub nepoškodil. To už je ale dávno pryč, dnes je i Baník úplně jiný klub.“

Rozhodnutí, zda se Ostravě upíšete, nebo ne, tedy leží jenom na vás. Už máte alespoň vnitřně jasno?
„Pokud se už nic nezmění a žádná pro mě zajímavější nabídka nepřijde, nechám si ještě všechno, o čem jsme s panem Peterou mluvili, poslat písemně a pořádně si to prostuduju. Myslím si, že do konce tohoto týdne se rozhodnu. Řekl bych, že těch nabídek už moc nepřijde. Norimberk mě o spoustu času připravil tím, jak pozdě mi své rozhodnutí oznámil. V Německu už navíc liga brzy zase začne, takže už se toho asi moc nezmění.“

Vaším nejoblíbenějším místem v sestavě je pozice defenzivního záložníka. Na té ale hraje v Baníku velmi dobře Tomáš Marek. Trenér Večeřa ho považuje takřka za nepostradatelného hráče...
„Viděl jsem ho hrát proti Kladnu a opravdu mě upoutal. Je to výborný hráč.“

Ale váš konkurent.
„No, já jsem slyšel, že je to taky vynikající pravý obránce.“ (směje se)

To je, ale na tomto místě hraje v Baníku zase velký talent Radim Řezník.
„Čím širší kádr, tím lépe. Sezona je dlouhá a bez zranění a karet se neobejde.“

Hrál jste nizozemskou ligu, pak bundesligu. Může pro vás vůbec být dostatečnou motivací uspět v české lize?
„Jistěže ano. Baník má ambice a to je pro mě velmi motivující. Srovnat s německou a nizozemskou ligou to ještě nemůžu. Ale možná budu moci za pár týdnů. V Ostravě však taky vynikající publikum. To by mě motivovalo zcela určitě.“

Zmínil jste, že chcete hrát ještě rok. Znamená to, že vás čeká poslední rok aktivní kariéry?
„Na té úrovni, na níž hraje momentálně i Baník, budu schopen hrát ještě rok. Pak už budu muset fotbal postupně odbourávat. Třeba hrát dál nějakou nižší ligu, ale už to bude směřovat ke konci. Tak, abych neskončil úplně hned, abych se fotbalem ještě bavil. Zároveň se budu chystat na svou budoucnost. To znamená vystudovat trenérskou licenci a být připraven pracovat ve fotbale i dále.“

Takže vylučujete, že v Baníku, pokud se mu upíšete, zůstanete déle než rok?
„Neměl bych zapomenout na to, co se mi stalo v Norimberku. První sezona se mi tam hodně vydařila. Vůbec mě nenapadlo, že by to mělo být v té druhé jinak. Zůstal jsem na další sezonu a podívejte se, jak to dopadlo. Sestoupili jsme a já jsem musel skončit. I na tohle bych měl myslet. A rozloučit se včas.“