Jun: Turecko bylo vězení

V létě se mu to definitivně povedlo. „Osvobozený Jun“ dal hned v prvním ligovém zápase hattrick do sítě Českých Budějovic a stal se Mužem 1. kola deníku Sport.

Když Tomáš Jun přišel v domluvený čas na teplický stadion, ještě poprosil o strpení, aby se mohl převléknout na trénink. Za chvilku dorazil s kávou a vyprávěl. Třeba o kebabu, nucené izolaci v boudě beze sprchy nebo o článcích z novin, které si kdysi vystřihoval a lepil na zdi pokoje.

Stále si je vylepujete?
„To jsem dělal hodně dávno. Tak kolem šestnácti let. Pak už ne. Teď mi to vystřihuje kamarád nebo rodiče, také babička tím hodně žije, ale já už to nedělám.“

Vyzrál jste?
„Určitě. Když jsem s fotbalem začínal, tak to pro mne byla obrovská euforie, že jsem se někam dostal, že jsem začal hrát za chlapy a že se o mně začalo psát v novinách. To asi dělala spousta kluků. Ale spousta z nich si pak i uvědomila, že to dál není možné. To bych musel mít místnost jen na výstřižky.“

Co články z tureckých listů?
„Schoval jsem si výstřižky jen z prvního týdne po příletu. Oni tam tím celkem žili. Noviny tam mají asi dvakrát větší než naše, jsou to obrovské plachty snad metr velké, a přes to moje fotka s titulkem: Přišel kanonýr z Čech! To jsem si nechal.“

A to je vše?
„Potom už ani nebylo co schovávat… (směje se). Moc se mi nedařilo, nedostával jsem tolik příležitostí. To byla moje zvláštní etapa. Ale nelituji toho. Jediné, co mě mrzí, že jsem přišel o dva roky fotbalu, o ligové zápasy, o góly. Zkrátka o to, co mě baví.“

Tři roky jste přemýšlel, jak se z Turecka dostat. To muselo být svazující, ne?
„Bylo to nepříjemné. Řešil jsem to vlastně každý půlrok, hned od té doby, co jsem tam podepsal smlouvu. Až teď jsem konečně našel klid, když se to podařilo dotáhnout do přestupu. Jsem rád.“

Bylo to turecké zajetí?
„Bylo, určitě bylo. Byly to krušné chvíle. Když jsem třeba trénoval úplně sám, kdy mě ani nepustili s mančaftem… Musel jsem se třeba převlíkat sám v nějaké boudě asi dvě stě metrů za tréninkovým areálem, kde pomalu nebyla ani sprcha.“

Cože?
„Vyřadili mě z kádru, protože trenér se mnou nepočítal, to se tam pak k hráči chovají jako k... Nevím, k čemu bych to přirovnal. Bylo to těžké. Dva měsíce jsem trénoval sám. Pak mi sice přidělili trenéra, ale on trenérem vůbec nebyl, jen mu dali trenky, tričko a píšťalku. S ním jsem pouze běhal okolo hřiště.“

Pokud byste dostal opravdu skvělou nabídku z Turecka, šel byste tam podruhé?
„Do Turecka bych už nešel. Ani ne tak kvůli tomu, co jsem zažil, ale hlavně kvůli rodině. Pokud by nějaká nabídka přišla, šel bych někam, kde je to klidnější a blíže domovu, aby za mnou mohli jezdit rodina i kamarádi.“ titulkem:

Kdy jste měl naposledy kebab?
To „Zrovna nedávno jsem v Teplicích procházel okolo krámku, kde Turci dělají kebab a něco na mě pokřikovali. Poznali mě, určitě se tam zastavím a pokecám s nimi.“

Domluvíte se turecky?
„Trochu jsem se turecky naučil, i když teď už mi to asi k ničemu nebude, možná tak na dovolenou. Ale spíše jen takové ty fráze. Přijde mi, že nepoužívají moc slov, hodně se jich opakuje.“

Jak se třeba řekne „Jsem zpátky“?
„To zase nevím. (směje se). Ale třeba merhaba je ahoj. Umím takové ty základní konverzační věty, třeba když se telefonuje, ovšem abych se pouštěl do složitých vět, to zase ne.“

Tak „Mám se dobře“ se řekne jak?
„Ben Ijim.“

Po prvním ligovém kole to můžete říkat pořád dokola, že?
„Určitě, cítím se dobře, je to příjemné. Po prvním zápase z nás spadlo očekávání. Dva měsíce jsme běhali, posilovali, každého bolely nohy, a teď přišlo to, kvůli čemu jsme to dělali. A dopadlo to dobře. Navíc já dal hattrick... Ale nemůžu to přeceňovat, nerad bych se dožil toho, že teď deset zápasů nedám gól.“

Myslíte, že se to může stát?
„Samozřejmě, proč by ne. Můžu se dostat do šancí, můžu trefi t tyč, gólmana nebo to kopat někam jinam. Fotbal je v tomhle strašně zákeřný, všechno se může ze dne na den otočit. Nerad se o tom bavím, abych něco nepřivolal.“

V roce 2000 jste prohlásil, že na střílení gólů musí mít člověk talent a že to podle vás nejde vydřít. Myslíte si to stále?
„Za tím si stojím. Samozřejmě, je více možností, jak dát gól. Někdo má dobrou střelu z dálky, a tak se o ni pokouší a je v tom lepší než ostatní. Ale pak jsou hráči, mezi které se řadím já, kteří čmuchají před brankou a žijí hlavně ze hry celého mančaftu.“

Takže v dávání branek se už nezlepšíte?
„To zase ne, je toho hodně, co můžu pořád zlepšovat. Je mi sice pětadvacet let, ale určitě ještě nejsem hotovým hráčem, přestože jsem začal celkem brzy. V šestnácti jsem nakukoval do ligy, v sedmnácti jsem hrál Ligu mistrů... Mám toho dost za sebou a doufám, že i dost před sebou.“

Třeba další korunu pro ligového krále střelců...
„Jako hlavní cíl si to nedávám. Tyhle mety byly vždy mým cílem, když jsem jel na turnaj, ale to bylo spíše v mládeži. To jsem měl velkou chuť tuhle trofej získat. Několik jich už mám, i ligovou. Ale zopakovat bych to chtěl.“

Cenil byste si jí stejně jako té před třemi lety?
„Určitě. A možná i víc. Jednou vyhrát, to si lidé řeknou, že to byla náhoda, povedlo se mu půl roku. Ale pokud to člověk zopakuje, tak se zapíše úplně jinak. Určitě by to pro mě osobně bylo příjemné zopakovat.“

Takže motivace je to velká?
„Obzvlášť po těch třech letech, kdy jsem pořádně nehrál a dal strašně málo gólů, by to bylo moc příjemné. Kdyby to vyšlo, byla by to fantazie. Když jsem slyšel předligové prognózy, že už spím a už se asi neproberu, trochu mě to naštvalo a nakoplo. Chci dokázat, že to není pravda. Budu se o to rvát.“