Galásek: Fotbal v Česku není svátkem

Zatímco Letenští jistě čekali víc, na Bazalech si nestěžují. Ostravský záložník sice nezáří, ale nezklamal. Co si myslí o úskalích návratu do českého fotbalového prostředí?

Na co jste si po návratu do české ligy v průběhu úvodních kol nejhůře zvykal?
„Na nezájem fanoušků. I když jsem věděl, že ten je v Česku menší než tam, kde jsem hrál, ale přesto jsem si na to nemohl zvyknout a ještě jsem si nezvykl. V Holandsku a v Německu byl pro fanoušky každý víkend svátkem. Tady to tak není.“

Může to u hráče, jako jste vy, který se vrátil z velkého fotbalového světa do malé české ligy, způsobit úbytek motivace? Přece jenom je něco jiného hrát pro padesát tisíc diváků, nebo jenom pro čtyři tisícovky…
„Motivací by měl být samozřejmě soupeř. A pro mě osobně i to, že hraju za Baník. Ale to, o čem mluvíte, může někde v podvědomí roli hrát. To připouštím. Určitě to není tak, že bych si řekl, tak dneska bude na stadionu pár lidí, to se nevyhecuju. Samozřejmě se snažím hrát vždycky naplno. Ale podvědomí může reagovat jinak.“

Motivací by měl být soupeř, říkáte. Ovšem je něco jiného hrát proti Brémám nebo Stuttgartu a něco jiného proti Jablonci nebo Kladnu. Může i tohle hrát roli v soustředění na zápas? Tomáš Řepka to jednou připustil…
„Já to musím připustit taky. Ale i na tohle se člověk musí připravit. Nemůžete jít na hřiště s tím, že soupeř je slabý. Musíte se umět koncentrovat i na takové mužstvo. I to je součástí přípravy na takový zápas. Na co si ale zatím zvykám trochu hůře, to je systém, jakým se tady hraje. Jsem zvyklý hrát s balonem od brankáře přes obránce, k záloze a pak dopředu. Tady se vezme míč a kopne se zezadu dopředu, kde se o něj musí znovu bojovat.“

A co peníze? Jakou roli hrají v motivaci hráče, který se vrátil ze zahraničí, kde vydělával mnohonásobně víc? Chce se vám podávat stejné výkony za mnohem menší odměnu?
„Tady bych problém neviděl. Aspoň ne v mém případě. Já jsem do Baníku šel proto, že mi tento klub dal šanci ještě prodloužit kariéru a hrát fotbal na vrcholové úrovni. O to mi šlo především. Měl jsem nějaké představy o podmínkách, klub mi vyšel ve všem vstříc, takže nemám jediný důvod být nespokojený. Nešel jsem do Baníku proto, abych se tady zabezpečil. Ale abych tady hrál.“

Jak se hráč, který prožil dlouhá léta v holandské a německé lize, cítí na českých ligových stadionech?
„No, je to něco výrazně jiného. Zase s tím člověk počítá, když se sem vrací, ale chvílí trvá, než si zvyknete. Když jsem přišel do Holandska, několik klubů hrálo ještě na zastaralých stadionech. Ale postupně je všechny týmy rekonstruovaly, aby se předvedly. V Německu bylo po mistrovství světa, tam to bylo všechno ještě o kus dál. U nás jsou stadiony různé. Nejhorší, na kterém jsem po návratu zatím hrál, byl asi ten na Žižkově.“

Co úroveň rozhodčích? Jak se liší?
„Rozhodčí dělají chyby všude na světě. Ale nesmějí být tak okaté, jako byla třeba ta v utkání Sparty s Teplicemi. Nevím, jestli by takový faul rozhodčí v Německu přehlédli.“

Po utkání Baníku s Brnem jste poznamenal cosi o zdržování v české lize…
„To je tady extrémní. Čím více se blíží konec, tím více soupeř zdržuje. To jsem jinde v takové míře nikdy nezažil.“

Kdybyste všechno, s čím jste se po návratu do české ligy seznámil, věděl dopředu – vracel byste se?
„Na to zatím nemám odpověď. Raději budu věřit, že se leccos v české lize časem vylepší.“