Pět „padlých“ koučů a celkem sedm změn na trenérské lavičce. To vše za čtyři roky. Tak vypadá bilance sparťanského šéfa Daniela Křetínského a jeho managementu za vlády na Letné.
„Tohle jsme nezvládli,“ připustil na setkání s novináři. Musel z něj odejít za jinými povinnostmi, a tak spousta otázek, třeba na Řepku, nestihla ani padnout.
Tolik trenérských rošád při pohledu zvenčí ukazuje na špatně řízenou fotbalovou firmu. Jaký díl odpovědnosti si na tom přikládáte vy?
„Špatně řízená firma je termín, který se mi moc připouštět nechce. Přes ty neuvěřitelné potíže ve sportovní oblasti Sparta ve všech oblastech každoročně zaznamenává zlepšení. Rostou nám příjmy od sponzorů, z reklamy, roste nám návštěvnost i efektivita uvnitř klubu.
| Trenéři Křetínského očima |
| František Straka: „Ze strany vedení i toho sportovního k němu byla tehdy malá důvěra. Nepovažoval jsem za správné, že na tribuně sedí několik lidí a očividně vyjadřuje pochybnosti o fungování trenéra. Takhle se fungovat nedá.“ Jaroslav Hřebík: „Po odborné stránce to byla jednoznačně správná volba. Ale podcenili jsme celkovou atmosféru a všechny okolnosti, které jsou známy. Ta mise byla odsouzená od počátku k zániku. Osobně si vyčítám, že jsem tehdy nepřišel na to, že v tom čase je správné pana Hřebíka oslovit na funkci sportovního ředitele. A ne ho posílat k mužstvu. Na to nebyla situace připravená.“ Stanislav Griga: „Podařilo se nám pod ním zlepšit defenzivu, ale nastaly problémy v ofenzivě, které měly v jistém smyslu chronický charakter. Přesto opakuji: pan Griga je lidsky kvalitní a ve fotbalovém prostředí oživující osobnost.“ Michal Bílek: „Situace nebyla šťastná v tom, že se jednalo pod tlakem. Věděli jsme, že v lize to nejde a muselo se zvolit rychle nějaké řešení. Michal Bílek pak udělal double a na to, jak malou zkušenost měl, tak svou roli ve Spartě zvládl dobře.“ Vítězslav Lavička: „Diskuse s ním byly velmi detailní.Chtěli jsme, aby měl nový trenér jasnou vizi a abychom se k ní dostávali metodou postupného zlepšování jednotlivých hráčů i herního projevu. Pokud jde o způsob hry, udělali jsme z naší strany ústupek. Zpětně si kladu otázku, jestli to bylo správné.“ |
Fanoušky však především zajímá sportovní oblast. A v ní se nedaří. Jaké pro to máte vysvětlení?
„Obrovským problémem je trenér. Tohle se nám nepodařilo zvládnout. Devadesát procent problémů Sparty je v tom, že se nám nepodařilo stabilně obsadit pozici trenéra. Když nastalo dvouleté období Michala Bílka, tak jsem věřil jsem, že dochází k výraznému zlepšení. Ale nepodařilo se to. Byla to složitá situace a on sám abdikoval. Chtěli jsme pak na to navázat a angažovat trenéra na dlouhodobou spolupráci. Hlavním heslem bylo postupné zlepšování. A měl ho naplňovat pan Lavička.“
Ale už ho naplňovat nebude, neboť skončil. Důvod?
„Přestože jsme přesně věděli, jaký tlak tento krok vůči nám, hlavně vůči mě konkrétně vyvolá, tak pro mě bylo správnější říct, že cesta se ubírá jiným směrem, než chceme. Ta cesta se prostě vydala jinam a podle nás bylo lepší ji zastavit, než si hrát za každou cenu na to, že jsme tam, kde jsme chtěli být.“
Berete rotaci trenérů za vlastní manažerské selhání?
„Jednoznačně považuji za chybu, že se nám za celé období nepovedlo lépe obsadit pozici trenéra. Aby to líp sedlo. Ale když se podíváte na Spartu za posledních deset let, tak je to tak pořád. Tenhle problém Spartu trápí chronicky.“
Proč?
„Souvisí to i s připraveností trenérského prostředí na náročnost mise typu Sparta. Na trenéra ve Spartě je tlak, který se s působením v menších klubech, ale donedávna i ve Slavii, nedá srovnat. Pokud Sparta prohraje, tak je to na hranici národní tragédie. A když ztrácí dvakrát za sebou body, tak vzniká panika. Prostředí generuje obrovskou nedůvěru vůči trenérovi, hráčům, diváci začínají křičet. V tlaku a zmatku dělají obrovské chyby. A když trenér udělá taktickou chybu, a jsem přesvědčen, že s výjimkou Hřebíka, byla příčina neúspěchů v taktických chybách, tak ty neúspěchy nastartují spirálu, která trenéra úplně zničí.“
Trenér Lavička na rozloučenou naznačil, že by si Sparta zasloužila vyšší kvalitu hráčského kádru, aby mohla konkurovat Evropě, ale i české špičce. Co vy na to?
„Kdyby tuhle větu řekl pan Lavička předtím, než nastoupil, tak by buď k nám nenastoupil, anebo bychom na to transferově zareagovali. Zároveň musím říct, že když se podívám na utkání, které jsme i pod ním odehráli, tak absolutně trvám na tom, že jsme nevyužili potenciál mužstva. Například utkání v Brně. Absolutně trvám na tom, že co jsme zahráli v Brně, nebylo maximum toho týmu a ani se to maximu neblížilo. Přesto to stačilo k tomu, abychom předvedli výkon, který byl na českou ligu suverénní.“
Co z toho vyvozujete?
„Neříkám, že náš kádr nemůže být silnější, na některých pozicích naopak můžeme posílit. Ale absolutně trvám na tom, že problémy, v nichž teď jsme, nejsou způsobeny kvalitou kádru, nýbrž tím, že jsme nedokázali využít potenciál, který v mužstvu je a uřídit si to. To je problém. Podívejte se na ty zápasy a pak řekněte, jestli je tohle kádr, který plápolá a nestačí třeba na Liberec nebo Teplice. Ještě bych k tomu dodal, že to není tak, že bychom v létě řekli: Nebudou peníze na transfery. Bylo to tak, že pan Lavička hodnotil po sezoně výkonnost týmu jako dobrou.“
Lidé to však nevidí sparťanské potíže jen v trenérech. Skandují: Křetínský ven. Jak se vám to poslouchá?
„Já jim rozumím. Protože to, co je skutečně zajímá, nefunguje. No a já symbolizuji klub a tím symbolizuji i negativní emoce. Nešťastné je to v tom, že i kdyby byly úspěchy, tak klub nebudu symbolizovat klub nikdy. Ale s touhle rolí jsem smířený dávno. Ale v konkrétním případě můžu cítit křivdu.“
V jakém?
„Když vím, že problém není způsobený tím, že bychom jako vedení pracovali špatně, ale mizernou exekucí provedení.“
Co si pod tím představit?
„Vidím dopředu, že jdeme do utkání špatně. V ten okamžik tu křivdu cítím, protože vím dopředu, že bude problém. A vžijte se do mých pocitů. Jdu na utkání a vnitřně považuji za absolutně pravděpodobné, že to nezvládneme. A psychicky jsem rozložený od té doby, co vím, že do toho takhle jdeme. Vím, že si pro to jdu.“
Myslíte si, že za Jozefa Chovance si nebudete chodit na zápasy s vědomím, že to bude špatné?
„Věřím, že Chovanec je správné řešení. Téma dne je vytvořit podmínky proto, aby mohl být dlouhodobým trenérem Sparty.“
Proč padla volba na něj?
„Detailně zná kádr Sparty. Má s ním letitou zkušenost. Detailně ví, jak se hráči chovají v konkrétních situacích. Vím, že on má nejlepší a nejdetailnější znalosti o kádru Sparty. Ale má i detailní zkušenost se způsobem hry. Viděl, jaké výsledky měla Sparta, když hrála jedním, druhým, třetím způsobem hry. A viděl to vždycky mnohokrát. Dále věřím, že bude mít odvahu zapracovat do sestavy větší počet mladých hráčů. Je to podle nás potřeba nejen z hlediska perskepktivy, ale i okamžité kvality. Možná ne už v prvním zápase, ale ve výhledu tří už ano. A čtvrtá věc: Očekávám, že velmi rychle stabilizuje sestavu. Mimo jiné: jeden z důvodů, proč se trenéři dostávali na Spartě do problémů, tak bylo příliš mnoho změn v základní sestavě. V tomhle je šíře kádru zrádná. Jak se lidí moc mění, tak z toho začínáte vařit divnou bramboračku.“
Ovšem Chovanec má pověst praktika a ne progresivního trenéra.
„To je nálepka, kterou si vysloužil v minulosti. Ale kdybyste s ním promluvil i konkrétním způsobu hry, tak dokáže být absolutně konkrétní. Umí v nich být konkrétní. A věta, že fotbal není věda, která se mu vkládá do úst, to není rozhodně způsob, jakým pracuje ve Spartě. Rozhodně to není tak, že bychom se odkláněli od koncepce trenéra, který rozumí fotbalu.“
Takže byste ho z hlediska odbornosti přirovnal třeba ke Hřebíkovi?
„Nechtěl bych dělat žádná přirovnání. Každý trenér je nějaký. Ale znovu říkám: Jsme přesvědčeni, že Jozef Chovanec rozumí fotbalu. Věta fotbal není věda ho absolutně nevystihuje. Není to jen praktik fotbalu, který ví, jak kopnout přímý kop. Rozumí systému hry a má se Spartou extrémní zkušenosti.“
Proč už jste ho tedy neangažoval coby kouče dříve?
„Nechtěl jsem se dostat do situace, kdy přijdeme o kontinuitu ve sportovním vedení. Je hrozně obtížné říct, že někdo přichází na pozici trenéra a když mu to nepůjde, tak se vrátí do role sportovního manažera. Sice to říci můžete, ale systémově to není moc správné. Vůči nikomu. Takže jsem se bránil, aby byl stabilní odborný bod ve sportovním systému obětovaný na horké trenérské křeslo. To byl ten důvod. Ale teď nemáme jinou možnost. Dalšího trenéra, který se bude zase seznamovat s hráči, s prostředím, si nemůžeme dovolit. Tato sezona je příliš důležitá.“
Zůstane Chovanec dál členem managementu?
„Zůstane. Máme vizi, že by měl mít velmi silný realizační tým. Ne někoho, kdo jen vytváří podporu, ale silné osobnosti. Už jsem to řekl, nechtěl bych ztratit pevný bod v systému, který se podle mě, i když někteří z vás to můžou vidět jinak, projevuje pozitivně. Podíváme-li se na naše poslední příchody, tak u drtivé většiny musím vyjádřit relativní spokojenost. I proto, že se daří do A – týmu zapojovat naše hráče z béčka a naší mládežnické líhně. Podíl Chovance je na tomhle velký.“
Zodpovídal Chovanec coby generální manažer třeba za přestup Mariana Hada?
„Nejdřív předešlu jednu důležitou věc. Neznám žádný klub, ve kterém by to fungovalo tak, že jeden člověku sám řekne, že hráče koupí nebo nekoupí. Kdyby to tak fungovalo, tak je to nezodpovědné. A teď k té otázce. Jozef Chovanec byl členem sportovní komise, v níž on a trenér byli klíčovými nositeli odborného názoru. Takže samozřejmě se významně podílel na všech transferech. Kdyby Chovanec nebo trenér řekl, že je striktně proti, těžko si dovedu představit, že bychom transfer dělali.“
Kdyby to ani s Chovancem nevyšlo, nevyvodil byste z toho už i osobní závěry?
„Samozřejmě je to věc, nad kterou přemýšlíte. Říkáte si: pomohlo by to, nepomohlo by to...
K čemu jste dospěl?
„Kdybych teď odstoupil, tak by to nepomohlo absolutně ničemu.“
