Uličný: Už jsem neměl týmu co dát

Jak jste celou situaci kolem vašeho odvolání přijal?
„Víte, já už mám ve fotbale něco za sebou. Takže musím uznat, že já jsem hlavním viníkem toho, do jaké situace se tým dostal, že ty výkony jsou takové, jaké jsou. A jsem si vědom, že nemám v tomhle momentě a dané situaci tomuto týmu co dát. Takže jsem odvolání přijal celkem v klidu.“

Byl jste se rozloučit i s hráči v kabině?
„No přece neodejdu bez rozloučení. Jasně, že jsem byl v kabině. Naposledy jsem každému fotbalistovi dal rozkaz. Jaký? Stoupni! Když hráči vstali, jednoho po druhém jsem objal, popřál jim hodně štěstí, zdraví a přidal jsem k tomu ještě jedno přání: aby na mě vzpomínali jen v dobrém.“

Takže to byl rozchod z rozumu, bez emocí?
„Jasně. Já jsem vedení klubu už předtím poděkoval za to, že mně dali před rokem znovu šanci trénovat tak skvělý tým, jakým je Brno. Za to jsem fakt a upřímně rád. Ale vás nezajímá, co bylo před rokem a půl, ale co je teď, že jo?“

Přesně tak. Tušil jste ve středu ráno, že ten den už nepovedete trénink a že se můžete balit?
„Napřed jsem si myslel, že bych mohl dostat nějaký ultimátum, třeba do zápasu se Slavií. Když pak ale přišel Roman Pros v doprovodu Radka Běláka a Karla Jarůška do mé kanceláře, už jsem tušil. Nechodili kolem horké kaše, řekli mi: Johne, končíš tady. Teď jsem měl možnost o tom chvíli přemýšlet, a tak jsem si říkal, že je to asi dobře, že jdu pryč hned. Ukončilo se tím mé vnitřní trápení.“

To se není co divit. Po zápase s Budějovicemi jste hráče hrubě urážel, byl jste vznětlivý, podrážděný.
„Hm, mám se furt co učit, že? Byl jsem po utkání s Budějovicemi frustrovaný, hráli jsme hrozně a ještě k tomu jsme přišli o vítězství v nastaveném čase. Choval jsem se nemožně. To si vnitřně vyčítám, žralo mě to celé dva dny od toho zápasu. Na druhé straně zase vím, že už jiný nebudu. Já takhle dokážu vybouchnout i jinde, mám to prostě v povaze. Normálně se chovám jako správnej chlap, teď se to ale ve mně všechno nahromadilo a já jsem vybouchl. Bylo to nevhodné a mě to stále mrzí.“

Myslíte si, že prvním krokem k vašemu konci na brněnské lavičce byla kauza Besta?
„Taky tomu mohla pomoct, dostal jsem se od té doby do takové nedobré nálady. Na hřišti Besta chybí, to je bez debat. Ale on má svoji hrdost, já su taky paličák a jen tak neustoupím z toho, co jsem řekl. Ale to bych mohl taky vycházet z toho, že mně chybí Došek, Dvorník, Kalivoda a další marodi. Prostě mě v dané situaci přepadl jakýsi pocit vnitřní beznaděje. A hráči v kabině to vycítili, ty starší a zkušení určitě. To se pak muselo v celém mužstvu projevit, takže je dobře, že jsme to vzájemně ukončili.“

Vy jste také po utkání s Budějovicemi řekl, že tento tým na víc nemá. Přitom vy sám jste se ztotožňoval s cíli vedení klubu, hovořících o evropských pohárech. Kam tedy může Brno v lize vystoupat?
„No jo, vezměte si ale, koho jsem měl k dispozici v prvním zápase ligy v Příbrami a koho mám teď. To je přece velký rozdíl a v tom tkví základní problém. Cíle se přece vytyčují před sezonou. Ano, chtěl jsem bojovat o Pohár UEFA. Jenže teď mám k dispozici oslabený mančaft a já Petr Uličný už z něj nedokážu víc dostat. Proto je rozchod rozumným řešením.“

Nevyčítáte si tedy to, že jste měl být na vedení klubu tvrdší a vyžadovat více posil?
„Ale pane, vždyť já jsem s váma vůbec nechtěl dělat rozhovor! Teď už trenérem Brna nejsem a nebudu se v tom pitvat. Napište tam, že jsem se s Brnem rozešel v dobrém, že na něj budu rád vzpomínat. A taky se mně neptejte, co bude dál. Už mám nějaký roky a chci se teď ze všeho nejvíc odpočinout. Nashle.“