Csaplár: Nůž na krku? Pro mě je to sranda

V šesti zápasech pouhé čtyři. V tabulce Gambrinus ligy je jeho tým poslední.

„Pokud zápasy měly takovou kvalitu, bodů mělo být víc,“ přiznává Csaplár.

Přitom po vašem příchodu jste začali kanonádou s Bohemians Praha (4:2). Proč pak přišla střelecká mizérie a ruku v ruce s ní i ta výsledková?
„Střelecká mizérie nastává v okamžiku, kdy si mančaft nevytváří šance. Pokud si je vytváří, což je náš případ, pak už se nemluví o střelecké mizérii, ale daleko přesnější je říct, že je to o kvalitě. Chybí hráči, kteří jsou v těžkých psychických situacích, v zápasech, kdy se hraje buď o záchranu nebo o poháry, ochotní zachovat potřebný klid.“

Teď vás čeká další souboj o záchranu, v Českých Budějovicích. Snažíte se na hráče působit, aby na ně nepadla deka?
„To přece není jen otázka Csaplára, to řeší spousta jiných trenérů. Řešil to třeba Víťa Lavička ve Spartě, když tým nedával góly.

Co říká současné situaci šéf Viktorie Luděk Vinš? Bavili jste se spolu?
„Určitě jsme se spolu bavili, i s Pavlem Kukou (sportovní manažer Žižkova – pozn.). Rozhovory nejsou v emoční rovině, jsou v rovině faktické.“

Dal vám Vinš najevo nespokojenost?
„Dávat nespokojenost najevo nemusí, to je evidentní. Je přece jasné, že ty lidi jsou nespokojení, samozřejmě by chtěli lepší výsledky. Výhodou pana Vinše je, že je bývalý sportovec. Hrál ligový basketbal, takže asi ví, co se děje v kabině. Já za sebe říkám, že už mám něco za sebou a nenechám to spadnout do nějaké emoční roviny. Klub si mě platí za to, že v každé situaci zachovám klidné nervy a chladnou hlavu, že každou situaci dokážu pojmenovat a zanalyzovat a říct, ono je to takhle, východisko je takové. Nemám právo na špatnou náladu, nemám právo emoce.“

Nůž na krku tedy necítíte?
„Na to odpovídám standardně, jako jsem odpovídal vždycky. Je to možná moje prokletí a jeden z důvodů, kvůli kterému třeba dřív umřu. Ale zatím se nestalo nic, co by na mě dokázalo učinit větší tlak než já sám na sebe. Takzvané nože na krku a podobné věci jsou tedy pro mě „srandovní“ záležitosti.“

Dá se tedy říct, že to pan Vinš zatím bere sportovně?
„To je otázka pro něj, to nemůžu komentovat, byl bych indiskrétní. Ale řeknu, že problém pana Vinše, ale i všech ostatních lidí, kteří jsou na pozicích majitelů, je, bohužel, jejich okolí. Oni jsou pod naprosto neuvěřitelným tlakem, kdy jim volá spousta lidí, která je nějakým způsobem ovlivňuje. A problém těchto lidí je, do jaké míry jsou schopní si tyto věci profiltrovat, do jaké míry těmto telefonátům dávají váhu. Arsene Wenger na to říká, že když se nedaří, když je neúspěch, tak je důležité, aby s majitelem mluvil, pokud možno, jako jeden z prvních on.“

Je známo, že vaše názory nejsou v Česku mnoha lidem po chuti. Cítíte, že jste nyní spoustě z nich udělal radost?
„Samozřejmě, že ano. Přece nejsem tak hloupý a naivní, abych si myslel, že to bude jinak. A dodávám: bohužel pro český fotbal. Víte, když jsem nastupoval na Žižkov, řekl jsem, že mám za sebou to a to, procestoval jsem Evropu a chtěl bych se pokusit z Viktorky vybudovat klub západního střihu. A to, že mám špatné výsledky, je důvod k tomu, aby se tomu kdokoli smál, zesměšňoval to a ironizoval to? Vážně je k tomu důvod? Buďte úplně klidný, já to přežiju, vydržím to. Ale čím víc úšklebků, ironizace a zesměšňování, tím je i větší moje obava o český fotbal. Iluzi si dělám o tom, že jsem oproti dřívějšku udělal radost méně lidem, a víc jich je z toho smutných. Přece jen se nepíše rok 2001, kdy jsem s podobnými věci začínal v Liberci, ale jsme o sedm let dál.“

Jak vlastně hodnotíte vaši bilanci?
„Nejprve se dívám na pozitivum. Tím je kvalita zápasů. Prvních pět utkání byla opravdu vysoká, až jsem byl překvapený. A nejen z naší strany, zápasy měly vysoké herní parametry celkově. Na druhou stránku musím konstatovat, že jsem nečekal ani ze šesti zápasů čtyři body. Respektive, pokud ty zápasy měly takovou kvalitu, mělo být bodů víc.“

Pozorujete na hráčích jistou frustraci?
„Nejmarkantnější to bylo před utkáním s Brnem, kdy jsme si řekli - daří se nám, už to musí přijít i výsledkově. Nakonec z toho vznikla jistá přemotivovanost v počátku zápasu, byli jsme přepálení. Kdo fotbal hrál, ví, o čem je řeč. Pak se to srovnávalo, dali jsme gól, jenže pak přišel gól z kategorie naprosto hloupých. A náš kýžený druhý gól nepřišel. Po zápase byla v kabině složitá nálada, všichni tam seděli, nechápali, že makáme, hrajeme takový fotbal, ale góly to nepřinese.“

Co jste hráčům říkal?
„Že je to zkouška, kterou prochází spousta mančaftů, které takhle hrají a nevyhrávají. Je důležité vydržet, pracovat stejně.“

O uplynulém víkendu v Kladně ale přišlo zklamání...
„Nečekal jsem, že se bude opakovat kvalita, která byla předtím. Z hlediska toho, že hrají dva týmy o záchranu. Nevzpomínám si, ať už to bylo v české nebo zahraniční lize, že by za takové konstelace vznikl nějaký krásný zápas. Napětí, sázka, o kolik jde, hráče natolik sváže, že se víc věnují bojování, soubojům. A v neposlední řadě je to i o kvalitě soupeře. Nechci srážet Kladno, to vůbec ne, nakonec nás porazilo. Ale jeho kvalita je asi jinde než Olomouce, Brna nebo Boleslavi. A to byl druhý důvod, kdy jsem čekal, že to nebude hezký zápas.“

Pokud byste měl pojmenovat největší problém týmu, je to koncovka?
„Na sto procent. Fotbal, ať chcete nebo ne, se hraje na góly. Pokud vezmu statistiku, do kolika šancí jsme se dostali my a do kolika soupeř, a pak se podívám na výsledky, je to evidentní. Nakonec i vaše noviny psaly, že hráči Žižkova zazdí snad všechno. I v těch nejvyloženějších šancích jsme fatálně selhávali.“