Kuka: Problém Žižkova znám

Před sezonou prohlásil majitel Viktorie Žižkov Luděk Vinš, že by tým mohl v lize získat 45 bodů. Myslíte si, že je ten cíl stále reálný?
„Asi ne. Teď je reálný boj o záchranu a věřím, že ho Viktorka zvládne.“

Ten zmíněný zisk pětačtyřiceti bodů by stačil zhruba na páté, šesté místo. Proč se ta realita od prognóz tak výrazně liší?
„Každý si přeje skončit co nejvýš. V těch předsezonních tipech se kolikrát nejedná o reálné shrnutí možností, ale spíš každý vysloví přání.“

Chápu, že někdo ty schopnosti týmu trochu nadhodnotí. Ale v tomhle případě se jedná o pořádný rozdíl. Pan Vinš mluvil o pětačtyřiceti bodech a Žižkov jich má po téměř polovině soutěže jenom osm…
„Asi se vycházelo z minulé sezony, kdy Viktorka na jaře udělala hodně bodů. Člověk potom míří k vyšším cílům…. Ale já tady nechci mluvit za pana Vinše.“

To po vás nežádám. Jen se snažím zjistit, jaké jsou podle vás skutečné možnosti Viktorie Žižkov? Pracoval jste v klubu a tak patrně tušíte, proč Luděk Vinš mířil výrazně výš než do míst, na nichž se momentálně celek pohybuje…
„Začal jsem pracovat v klubu v létě a viděl realitu svýma očima poprvé patnáctého července. A podle toho jsem se snažil okamžitě reagovat.“

Co to konkrétně znamená?
„Já o tom nechci mluvit, je to vnitřní záležitost klubu… Prostě jsem viděl, kde jsou reálné možnosti toho mužstva. Určitě nejsou tam, kde dneska Žižkov stojí, ale…“

Ale na těch pětačtyřiceti bodech také ne.
„To vůbec ne. Věděl jsem hned, že je třeba najít útočníka, záložníka a vůbec těch problémů tam bylo víc.“

Vždyť jste sehnali posily. Do obrany přišel Gabriel, do zálohy Vozábal, do útoku Naumov. To jsou tři kvalitní hráči. Proč se s nimi Žižkov nedokázal dostat aspoň do středu tabulky?
„Gabriel si odehrál své, Vozábal je nesmírně pracovitý, vstřelil čtyři góly, což moc záložníků v lize v této sezoně nedokázalo. A on nedával branky na čtyři nebo pět nula. On střílel důležité góly. A Naumov se na nějakou dobu zranil a vypadl. Ovšem myslím si, že má velký potenciál. Hlavní problém byl ale v něčem jiném.“

V čem?
„Že až na Gabriela přišli ti dva vlastně na konci přípravy. A každá změna potřebuje čas, chvíli trvá, než si na sebe hráči zvyknou.“

Myslíte si, že příčinou špatných výsledků tedy je, že se vám nepodařil vstup do sezony?
„Ne, to skutečně není důvod, aby měl tým po jedenácti zápasech sedm bodů.“

A co je hlavní důvod?
„Já to vím, ale nemůžu o tom takhle veřejně mluvit.“

Co si nejvíc vyčítáte vy osobně?
„Asi jsem dělal špatně něco, o čem nevím.“

Nedokážete ty chyby pojmenovat konkrétně?
„Já se v žádném případě nechci zbavovat zodpovědnosti za sportovní výsledky. Ale měl jsem na Žižkove úplně jiné zadání práce a podle toho jsem netušil, že skončím za tři měsíce kvůli špatným výsledkům prvního mužstva. Ovšem respektuju to.“

To znamená, že jste se před sezonou s vedením klubu na něčem dohodli a ta kritéria se pak změnila?
„Nechci to vůbec komentovat a mluvit o tom. Já osobně jsem zklamaný, protože jsem dostal nějaké zadání od majitele a snažil jsem se ho co nejlépe plnit.“

Ale každý vás spojuje s tím, že jste do Žižkova přivedl trenéra Josefa Csaplára, pod nímž tým získal v sedmi zápasech pouze čtyři body. Berete to zpětně tak, že tenhle krok patrně rozhodl o vašem konci v klubu?
„Pouze řeknu, že současné postavení týmu není určitě jen v trenérech. A pokud budu mluvit konkrétně k Josefu Csaplárovi: Potřeboval jsem trenéra vzdělaného, pracovitého, který zná dobře české prostředí a který mě bude respektovat. Proto mi přijde logické, že jsem si zvolil jeho. Nehodnotím lidi podle toho, co prohlašují do tisku, ale podle toho, jak pracují.“

Trenér Csaplár měl vizi, že by se dal ze Žižkova vybudovat klub západoevropského střihu…
„Myslím, že zjednodušeně řečeno jsme chtěli všichni společně, včetně majitele, mluvit o koncepční práci. Od těch nejmenších, přes mládež až po profesionální fotbal. V situaci, v níž Viktorka byla, a na české poměry, byla tato prohlášení dost nešťastná. A ta koncepční práce se nezvládne za půl roku, proto cítím zklamání.“

Takže jste čekal víc času na realizaci?
„Čekal jsem, že budu hodnocený za zadání, které jsem dostal. Ale jestliže ten člověk změnil v průběhu priority, tak je to naprosto v pořádku, protože jako majitel na to má právo.“

Jak byste charakterizoval momentálně největší problém Žižkova?
„Ten znám, ale nebudu ho ventilovat. To je problém Viktorky a prezentoval jsem ho majiteli, ale nehodlám to řešit přes noviny.“

Tak jinak. Proč momentálně Žižkov, klub s ambicemi, bojuje pouze o udržení?
„Nepovedl se začátek soutěže, bylo pár věcí, které se nepodařily. Například složení stoperské dvojice… Ale já to nechci víc rozebírat.“

Dobrá. Co máte nyní v plánu?
„Jediné, co teď mám v plánu, je chodit do Edenu na krásný stadion, dívat se v klidu na hezký fotbal a prožívat ty výhry a prohry se Slavií. Navíc cítím dluh vůči rodině a dětem, kterým jsem se nemohl tolik věnovat.“

A vidíte svou budoucnost dál spojenou s fotbalem?
„Teď jsem z toho na čas vyléčený, asi je to podložené tím, že jsem vedl nějakou bitvu, prohrál jsem ji a nedokázal jsem prosadit svoje představy.“

To by vás ani nelákalo, pokud by se naskytla šance pracovat ve Slavii? Patříte mezi velké klubisty.
„Mě už to nebaví nějak komentovat. Nevím, co bych tam měl v tuto chvíli dělat? Myslíte, že by mě někdo respektoval jako nadřízeného? Třeba Karel Jarolím? Asi těžko můžete přijít do klubu a radit tam lidem, kteří svou práci dělají patnáct let a mají za sebou úspěchy. To jsem tvrdil vždycky, akorát to nikdo nechtěl slyšet. Proto jsem se chtěl něco naučit jinde a pak třeba případně být nějakým přínosem pro Slavii. Uvědomuju si svoje možnosti.“

Neobáváte se, že vaším předčasným koncem na Žižkově trošku utrpěla pověst vašeho jména? Už jste působil v Příbrami, kterou jste po několika měsících opustil…
„To bych chtěl uvést na pravou míru. V Příbrami mě pan Starka (majitel klubu – pozn. red.) požádal ve chvíli, kdy nebyl zdravotně v pořádku a ležel v nemocnice, jestli bych k němu do klubu nešel pracovat. Já jsem souhlasil a nevidím čas trávený v Příbrami nijak negativně. Naopak povedlo se nám přivést do mužstva například Kolouška, pohybovali jsme se v té době na čtvrtém, pátém místě tabulky. Pak se pan Starka uzdravil, vrátil se v plné síle a bylo jasné, že tento člověk, který žije fotbalem, se vrátil na své místo. Najednou tam nebylo místo pro mě. Naprosto korektně jsme se dohodli na ukončení spolupráce, protože dojíždět jen tak každý den sedmdesát kilometrů by bylo zbytečné. Ale i tak to pro mě byla vynikající zkušenost.“