Berger: Nejsem šéf Sparty

Bývalý záložník Liverpoolu netáhl Spartu k výšinám, jak mnozí letenští fanoušci očekávali, ale naopak spolu s ní spadl do pořádné krize. „Nebyl to dobrý půlrok. Pro mě, ani pro Spartu,“ přiznává PATRIK BERGER, pětatřicetiletý vicemistr Evropy z roku 1996, a věří v lepší jaro.

Venku svítilo sluníčko, jeho spoluhráči se chystali na jeden z posledních předvánočních tréninků, ale on jen rehabilitoval. „Mám z utkání s Kladnem trochu nakopnutý kotník,“ hlásil a na postižené noze si pohladil menší otok. Pak se v jedné z VIP lóží letenského stadionu usadil a půlroční retrospektiva mohla začít.

Už v létě po příchodu na Letnou jste říkal: Nejsem lídr. (nenechá dokončit otázku)
„Já jsem nikdy nebyl ten, který by táhnul mančaft. Hráče, který by měl Spartu táhnout, ze mně udělali novináři.“

Nemáte vůdcovské schopnosti?
„Nebyl jsem prostě nikdy takovej. Nejsem lídr! (rázně).

A jaký jste v kabině?
„Normální jako každý jiný. Když chci něco říct, tak to řeknu. Když mám na něco nějaký názor, tak to řeknu. Ale to je tak asi všechno. Jsem jako každý jiný. Nemyslím si, že bych měl právo na to říkat něco víc, než kdokoli jiný. V kabině jsme si rovni. Každý může říct svůj názor.“

Ale za vámi stojí obrovské zkušenosti z Dortmundu, z Liverpoolu, které nikdo jiný, kromě Řepky, v týmu nemá. Nepředurčuje vás to k tomu, abyste byl vůdcem Sparty? Kdo jiný by jím měl být?
„Když uznám za vhodné, že bych se měl k něčemu vyjádřit, tak to řeknu. Ale abych na každém sezení mluvil nebo něco hodnotil, to ne. Není to ani důležité.“

Co je důležité?
„Říct to ve chvíli, když by se mělo něco říct. Ale samozřejmě je to jen můj názor. Spousta ostatních na to může mít názor jiný.“

Měl jste na podzim proslov k mužstvu?
„Ne, žádný jsem neměl. Akorát se vyjadřujeme k hodnocení zápasu. Někdy po nás i trenér vyžaduje, abychom řekli, co si o tom myslíme. Ale že bych mluvil víc než ostatní, to ne.“

Své si řekl v onom „sparťanském škaredém týdnu“ Tomáš Řepka (měl si stěžovat na monotónní tréninky kouč Lavičky – pozn. aut.).
„Byl vybídnutý, aby řekl, co si o tom myslí a odpověděl na to.“

Vy taky?
„Tomáš byl dotázán, jestli k tomu něco chce říct, tak to řekl.“

Ale ptal jsem se na vás. Jestli jste taky byl vybídnut, abyste sdělil svůj názor?
„Ne. Já ne.“

Kdo by měl být podle vás lídrem Sparty? Mužstvo přece potřebuje vůdce. V Liverpoolu je jím Gerrard, v Chelsea Terry. Nebo si myslíte, že to není třeba?
„My hlavně potřebujeme táhnout za jeden provaz. Hrát, makat a táhnout za jeden provaz. To je podstatné a ne to, jestli se o někom píše, že je lídr a měl by mančaft táhnout. Nám je jedno, kdo bude dávat góly, kdo na ně bude přihrávat. Hlavně, abychom góly dávali a sbírali body. Podstatné jsou pro nás výsledky, které ale na podzim nebyly.“

Táhnete jako mužstvo za jeden provaz? Pohled zvenčí a výsledky tomu nenasvědčují.
„Ono není jednoduché hrát v situaci, kdy veškeré ambice, které byly, v jednom týdnu odešly. Získat zpátky sebevědomí není opravdu jednoduché. A když se hraje bez sebevědomí, tak je fotbal těžký. A my jsme se během podzimu nadřeli. Nehráli jsme žádný pěkný fotbal. Zápasy, které jsme dokázali vyhrát, jsme spíš vydřeli, než že bychom je získali fotbalovostí. Ale to k tomu patří. Jsme v situaci, kdy se nedaří a jediná cesta z toho ven je, že budeme makat.“

Dotýká se nedostatek sebevědomí i vás? Vždyť za sebou máte mnoho náročnějších a exponovanějších bitev.
„Já s tím problém nemám. Ale samozřejmě, že každý kluk je jiný. Na někom to nechá stopy víc než na tom druhém. Tady to není jednoduché. Když člověk jednou, dvakrát zkazí, tak jsou lidi nespokojení a pískají, což se dá pochopit. Ale některým klukům to bere vítr z plachet. Pak třeba balon nechtějí. Nechtějí se pouštět do něčeho, do čeho by normálně šli kdyby se dařilo. Když se prostě člověku nedaří, tak ....jak bych to řekl... Prostě sebevědomí je ve sportu hrozně důležité a nám se celý podzim nedařilo, nehráli jsme dobrý fotbal. A když sebevědomí není, tak nemůže být ani dobrý výkon. Odehráli jsme dobrý zápas v Brně a možná teď s Kladnem, ale až po druhém gólu, kdy jsme se uklidnili a začali trošičku hrát, co bychom chtěli. Jinak moc dobrých zápasů nebylo.“

Dragan Vujovič, asistent bývalého letenského trenéra Lavičky, řekl v rozhovoru pro Sport, že Sparta nemá správné lídry. Co si o tom myslíte?
„To je jeho názor. K tomu nemám, co říct. Ten člověk už je pryč. To je věc, která byla před dvěma nebo třemi měsíci. Udělal do novin nějaký článek. Řekl, co si o tom myslí a já k tomu nemám co říct. Je to jeho názor.“

Vujovič prohlásil, že starší hráči po úvodním kempu mentální trénink ukončili.
„To není vůbec žádná pravda. Co řekl v tom rozhovoru, to byla lež.“

A jak to tedy podle vás bylo?
„Nechci se k tomu vyjadřovat. Ale byla to lež. Nikdo nic neukončil.“

On však tvrdí, že tři starší hráči, tedy Řepka, Blažek a vy, jste za ním přišli (skočí do řeči)
„My jsme za ním vůbec nepřišli. Co řekl do toho rozhovoru, byla lež. Dál se k tomu nechci vracet. Pro mě to je uzavřená záležitost.“

Ale lidi si teď budou říkat: Tak proč neřekne svoji pravdu?
„Nechci. Nechci ji říkat. Pro mě to je uzavřená záležitost. Je to věc tři měsíce stará a nemá smysl se k ní vracet. Prostě ten člověk řekl do novin lež a já k tomu nemám dál, co říct.“

Budí to však dojem, že vy starší jste provaz, za který by měl celý tým táhnout, narušili. Vy opakujete, že to není pravda, ovšem fanoušek, jenž se na Spartu dívá zvenčí, si říká: Část mužstva chodí na mentální trénink a část ne. To přece nemůže dělat dobrotu.
„Nevím, co mám k tomu říct. Co on napsal do toho článku, tak některé věci nebyly pravdivé. Co mám k tomu jako víc říct? Mám se v tom šťourat? Vždyť je to přece úplně zbytečné. Je to věc, která se stala před třemi měsíci a my se musíme koukat dopředu. A ne zpátky, kdy tady byl nějaký mentální trenér.“

Když si to tedy shrneme: tým táhne za jeden provaz a nebyl v něm žádný problém?
„V mančaftu nejsou žádné problémy. Máme dobrou partu. Jsou tu fajn kluci. Za celý půlrok jsem nezažil, že bychom měli mezi sebou jediný problém. Akorát se nedaří na hřišti. Ale to neznamená, že máme špatnou partu nebo že jsou tady špatné typy. To v žádném případě. Na partu nemůžu říct nic negativního. Prostě to na hřišti nešlo. Neměli jsme během podzimu tu kvalitu, tabulka nelže a jsme tam, kde jsme.“

Zažil jste v Dortmundu, v Liverpoolu, v Portsmouthu či v Aston Ville mentální trénink nebo psychologa?
„Měli jsme ho jeden čas v Liverpoolu. Ale vydržel tam asi měsíc.“

Jak to probíhalo?
„Já jsem na to nechodil. Byl jsem asi jen jednou, ale pak už jsem na to nechodil. Měsíc nato klub spolupráci s mentálním trenérem ukončil.“

Na žádost hráčů?
„To nevím. Ale u týmu byl jen jednou do týdne.“

Na Letné se často skloňuje slovo práce. Zatím však navenek není práce vidět, o čemž svědčí podzimní bilance. Využijme vašich zkušeností z Anglie a zkusme malé porovnání. Trénuje se na Ostrovech víc než v Česku?
„Každý trenér má svoje metody, své představy. Za tu dobu, co jsem byl venku, tak s každým trenérem byla příprava jiná. Tady platilo totéž. Když to vezmu na objem, tak to vychází plus minus nastejno.“

Radek Bejbl nedávno v televizním studiu Ligy mistrů pravil, že on zažil nejtvrdší trénink ve své kariéře každou zimu v Čechách. Co vy?
„Já taky. Náročnější přípravu než ve Slavii jsem venku neměl. Každé léto nebo zimu. Ať už tam byl Petržela, Beránek nebo Jarabinský, dělalo se víc než venku.“

Jak si na tomto pozadí vysvětlujete rozpor, který nabízí souběžný pohled na zápasy Premier League s české ligy? V tuzemsku to není zdaleka taková „jízda“ jako v Anglii.
„Tak já nevím, čím to je.“

Ale vy jste to poznal na vlastní kůži. Hrál jste na obou frontách.
„Je to dané asi i diváky. V Anglii jsou plné stadiony a když kluci na hřiště přijdou, tak devadesát minut odjezdí nahoru dolů. Samozřejmě tady u nás tempo a rychlost jsou úplně jiné než venku. Ale porovnáváme to se soutěží, která je nejkvalitnější na světě.“

Myslíte si, že za tím vězí pouze různě zaplněné ochozy? Nebo vidíte rezervy i v hráčích? Třeba v pohodlnosti?
„Je to o kvalitě. Premier League je nejlepší liga na světě a hrají v ní nejlepší hráči světa. Tak samozřejmě ta kvalita musí být úplně jiná než kvalita české ligy.“

Mluvil jste o větším tréninkovém objemu v Čechách. Ale co intenzita?
„V Anglii se víc trénovalo, v přípravě i během sezony, směrem k zápasu. Tady mě to přijde, že se běhá hodně na vytrvalost. Delší vzdálenosti. Tam se běhají kratší vzdálenosti. Všechno se tam dělá tak, aby se to co nejvíc přibližovalo tempu zápasu i samotné hře. Nějaké kroužení kolem hřiště jsme v Anglii nedělali. Spíš sprinty, rychlostní vytrvalost. Protože dvacet minut dokola v zápase nikdo nekrouží.“

Co vám víc vyhovuje? Anglický nebo český model?
„Nechci kritizovat nikoho a nic. My jsme měli teď v létě pestrou přípravu. Dělalo se všechno tak, jak by se mělo dělat.“

Jenže třeba váš současný trenér Jozef Chovanec v on-line rozhovoru pro iDnes konstatoval, že hráči Sparty jsou na tom kondičně špatně. Jak tomu rozumět, když se v tuzemsku podle vás trénuje objemově víc než na Ostrovech?
„Nečetl jsem ten rozhovor, takže to nemůžu hodnotit.“

Vy se cítíte kondičně dobře?
„Já jsem na šest týdnů vypadl, a tak jsem samozřejmě, co jsem nabral v létě, ztratil. A teď když už jsem se zase do toho pomaličku dostával, tak podzimní sezona skončila. Ale po přípravě jsem se cítil fyzicky dobře.“

Jaký máte ohlas na své podzimní působení od fanoušků? Protože ať chcete nebo ne, považují vás za klíčovou postavu týmu.
„Samozřejmě to beru. Já s tím nemám problém. Chápu lidi, že jsou nespokojení. Čekali asi ode mě víc, než jsem během podzimu předváděl. Nemám vůbec žádný problém s jejich kritikou. Sám vím, jestli jsem odehrál dobrý nebo špatný zápas. No a samozřejmě podzim z mojí strany dobrý nebyl. Já to vím a ví to i veřejnost. Doufám, že jaro bude lepší.“

Dávají vám to příznivci najevo?
„Ne. Samozřejmě se lidi chtějí bavit o tom, proč se nedaří. Proč já nehraju tak, jak si to všichni vykreslili, že prostě budu hrát fantastický fotbal. Ale vyloženě negativní zkušenost nemám.“

Na ulici tedy můžete normálně vyjít?
„Jo, to jo. Zatím se mi během toho půlroku nic špatného nestalo.“

Některé reakce fanoušků jsou však dost ostré. Například před derby se Slavií sparťanský „kotel“ vyvěsil transparent s nápisem Vítězství, nebo… a za tím byla nakreslená krvavá sekera. Překvapilo vás to?
„Fandové dávají najevo, že jsou nespokojení s tím, jak jsme na tom v tabulce a jaký předvádíme fotbal. To je jejich způsob vyjádření nespokojenosti.“

Není to drsné vyjádření?
„Nikomu to před zápasem nepřidá. Zvláště když jsme v tom týdnu vypadli z Poháru UEFA a prohráli jsme v Liberci. Ale na druhou stranu se s tím jako profesionální fotbalisti musíme vyrovnat a na hřišti na to zapomenout. Když však vyběhnete na rozcvičení a vidíte tam takový transparent, tak to příjemné není. A ne každý to umí hodit za hlavu.“

Na podzim také nespokojení příznivci jednou napadli autobus s hráči.
„Já jsem v autobuse nebyl, jenom jsem o tom slyšel. Byl jsem v tu dobu zraněný.“

Probíráte to v kabině?
„Samozřejmě se o tom bavíme.“

A také v tom smyslu, že byste těmto fanouškům řekli: Chápeme vaši nespokojenost, hrajeme špatně, ale vaše reakce se nám zdá být přehnaná. Aby to slyšeli přímo od vás. Protože vy jste pro ně modly, hvězdy.
„My jsme sice pro ně modly a hvězdy, ale náš úkol je tamhle (ukazuje přes sklo na letenský trávník). To je pro nás podstatné. Tam bychom měli mluvit. Můžeme jim vzkazovat, co chceme, ale za nás mluví výsledky, body. A z tohoto pohledu to na podzim nebylo dobré.“

Ale od hráčů by si dotyční příznivci vzali slova víc k srdci, než když se do nich pustí třeba média.
„Já přece nemůžu běžet ke kotli a křičet na ně. To by se muselo dělat na jiné bázi, kdyby klub třeba zorganizoval nějakou schůzku. Ale to je věc klubu a fandů a ne moje.“

Zažil jste během zahraničního angažmá podobné chování fanoušků?
„Ne, nic takového. Když jsme prohráli důležitý zápas, tak lidi samozřejmě pískají, křičí. Ale to člověk chápe. Zvednete ruce a řeknete: Dobrý, bereme to, neodehráli jsme dobrý zápas, prohráli jsme. S tímhle nemám problém. Jsem soudný.“

Nadávají diváci i v Anglii?
„Nadávají. Jen to není tak slyšet, jako u nás, protože ve čtyřicetitisícovém davu se to ztrácí. Ale dokáží ocenit i prohru. Když vidí, že to mančaft na trávníku odjezdil a že tam nechal duši.“

O hráčích Sparta se říká, že si žijí jako v bavlnce. Že jsou přeplácení a že jejich odvedená práce absolutně neodpovídá podmínkám, jaké jim klub vytváří. Co o tom soudíte?
„Nevím, jaké mají kluci smlouvy. Takže to nedokážu posoudit.“

Obecně si myslíte, že odvedená práce sparťanských hráčů odpovídá podmínkám, jež jsou na Letné?
„Já nevím....Kluk jsem jde proto, že klub ho osloví, jsou mu nabídnuté nějaké podmínky a on smlouvu podepíše. Jestli pak hraje dobře nebo ne, to je pak jiná věc. Na druhou stranu nevím, jestli hráč, který vydělává 167 tisíc liber týdně, si zaslouží takovou odměnu, i kdyby dával v každém zápase tři góly.“

Podle vás si ji zaslouží?
„Myslím si, že ne. Je to přemrštěné. Když si vezmu, že lidé, kteří zachraňují životy, vydělávají dejme tomu dvě procenta toho, co sportovci, tak to není v pořádku. Ale tak to prostě teď ve světě je. Na fotbal lidi chodí a když kluby jsou ochotné takovéhle částky platit, tak hráč samozřejmě neřekne ne. Tady se to ale v novinách hrozně propírá, svým způsobem dnes a denně. Noviny píší o někom, že hraje špatně a v závorce je napsáno kolik vydělává. Přitom jsou to nepodložené informace.“

V Anglii se to přece děje také?
„Jo. Ale platy se zveřejňují jen v článcích, které se zabývají tím, kdo kolik vydělává. Ale tady je článek úplně o něčem jiném a do závorky se dá kolik dotyčný vydělává. Takhle se to venku nepíše. Kdežto tady se to omílá pořád dokola a jde o nepodložené informace. Jsou to jen domněnky.“

Nedávno se v českém tisku probíral dopad chystané daňové reformy na profesionální sport. Konkrétně v tom smyslu, že by to mohlo způsobit i snížení platů fotbalistů. Byl byste na to připraven?
„S tímhle nemám problém. Ve Spartě nejsem kvůli penězům. Kdybych chtěl hrát dál kvůli penězům, tak jsem mohl zůstat venku. A měl bych pětkrát tolik, co vydělávám tady.“

Jak dlouho ještě chcete žít život profesionálního fotbalisty?
„Po téhle sezoně mám ještě na rok smlouvu. A dál už potom asi hrát nebudu. Přece jen už mi není dvacet, ale pětatřicet. Každý zápas vydýchávám tři dny. Ale pořád mě to baví. Baví mě sem chodit, je tady sranda, trénování mě taky pořád baví. Kdyby tomu tak nebylo, tak bych už fotbal nedělal.