Berger: Bojuju. Co mi taky zbývá

„Páťo, chytej!“ zařve obránce Tomáš Řepka a směrem k Bergerovi letí válec naplněný vodou. Vzápětí kapitán Sparty se závažím na zádech upaluje hlubokým sněhem do strmého kopce. „Jo, jsou to „galeje“, ale musí to být,“ uvedl záložník, jehož tvář zdobí netradiční vousy.



Měníte image?
„Ne, ne. Je to lenost a zima.“ (směje se)

Až se oteplí půjdou vousy…
„…dolů, ano, doma to nemělo úspěch. Když ale jedete na běžkách a fouká vítr, docela to štípe. Díky vousům to cítím míň.“

Je těžké si po tak dlouhé době zvyknout na zimní dřinu?
„Jsou to galeje. Neznám hráče, který by měl přípravu rád, na jaře z toho ale budeme žít.“

Jak zátěž zvládáte?
„Bojuju, co mě taky zbývá. Zatím jsem nevynechal žádný trénink, nehrál jsem jen halový turnaj v Praze. Tam to bylo trochu maso, na moje klouby není hala ideální, takže jsme se s trenéry domluvili, že ji vynechám. Pro mě je důležité, že mi drží zdraví, které je pro mě klíč k tomu, abych mohl na jaře podávat dobré výkony.“

Jak se změnila příprava od doby, kdy jste českou ligu opouštěl?
„Určitě je rozdíl v tom, že běháme se sporttestery. Prostě běháme tak, aby nám to něco dalo. Když jsem byl ve Slavii, tak to ještě neexistovalo. Ale těch prvních čtrnáct dnů je stejných jako před lety.“

Ve Špindlerově Mlýně má soustředění i Slavia. Už jste se potkali ve stopě s kamarádem Vladimírem Šmicrem?
„Na běžkách ne. Ve středu jsme se potkali, když jsme dojížděli na běžkách a slávisti šli do haly.“

Kdo z vás je lepší lyžař?
„Nevím, jaký je Šmíca lyžař, ale tipuju, že na tom bude, co se zimních sportů týče, stejně jako já.“

Postěžovali jste si na únavu?
„Ani ne. Snad jen, že nejsou pro hráče nad pětatřicet žádné úlevy. U nás ani ve Slavii. Je to náročné i pro něj, zimní příprava je tvrdší než letní.“

Před sebou máte dvě herní soustředění v teple (Hongkong a Malaga – pozn. red.). Asi se už nemůžete dočkat…
„Fotbal je sice o hraní, ale i o běhání. Bez tvrdé práce na začátku to nejde. Ale už se všichni těšíme, až odjedeme a začneme hrát fotbal. Těším se moc, i když do Hongkongu je to kus cesty a po návratu hned letíme do Španělska. Ale měli bychom mít kvalitní terény a podmínky, abychom se na jaro rozehráli co nejlíp.“

Jak hodnotíte posily Petera, Hubníka a Pamiče?
„Já jsem ty kluky ještě neviděl hrát, přišli na začátku přípravy, balon jsme moc neviděli, jen běháme. Nevím, jak vypadají fotbalově. Ale vedení je určitě nějakou dobu sledovalo, koupili je, aby nám pomohli. Věřím, že nás posunou k lepším výsledkům, než byly ty na podzim.“

Změna nastala i v realizačním týmu. Ovlivnil Spartu příchod Martina Haška?
„Myslím, že je to hrozně těžké hodnotit. Znovu říkám, že čtrnáct dní jen běháme… Uvidíme až později.“

Po kouči Lavičkovi vás trénuje další bývalý spoluhráč – vrstevník. Jak to vnímáte?
„Vnímám to takhle: já jsem tady jako hráč, on jako trenér a oba máme společný cíl – dostat Spartu tam, kam patří. Je jedno, jestli mu je padesát, nebo pětatřicet. To, že jsme spolu hráli v nároďáku, u mě nehraje žádnou roli. Je ale fakt, že mě už trénujou jen spoluhráči…“ (usměje se)