Slávisté létali jako Kaká
Začalo to nevinně. „Co kdybychom se tím proletěli?“ zeptal se Vladimír Šmicer Jaroslava Černého, když před dvěma dny kráčeli z posilovny směrem ke svému hotelu a viděli hydroplán. Včera dílo dokonali. Let stál za to!
Je půl čtvrté a pětice Brabec, Hubáček, Šenkeřík, Šmicer a Černý se schází na recepci. Za okamžik nastupují do golfového vozítka a míří k moři. Tam už na ně čeká přistavený hydroplán.
Hráči přecházejí přes molo a soukají se do letadla. „Doufám, že s tím také přistaneme,“ usměje se záložník Černý. Pak už se dveře nevelkého stroje zavřou, vodní hladina zneklidní, motor začne řvát, vrtule se roztočí na plné obrátky a po sto metrech se letadlo odpoutává od hladiny.
Několikrát obkrouží nad Dubají a zhruba po čtyřiceti minutách opět dosedá na moře před hotelem v Jebel Ali. „Hoši, to byla paráda,“ uleví si kapitán týmu Brabec. „Výborné!“ nemá slov Hubáček.
I přistání na vodní hladině prý dopadlo na jedničku. „Vůbec to necuklo. Bylo to strašně měkké,“ podivuje se Šmicer. „Jen nás to trochu táhlo k zemi, protože Čoro seděl vpředu,“ utahuje si z parťáka Šenkeřík. „Kvůli Šenkymu, který seděl na straně, jsme se zase celou dobu nakláněli napravo,“ vrací úder Černý.
Všichni se shodují, že zážitek to byl neskutečný. „Viděli jsme celou Dubaj, i tu nejvyšší budovu světa. Letěli jsme tak blízko, že jsme viděli, jak v kancelářích mrakodrapů pracují lidé,“ líčí Brabec. Dojmy by si slávisté mohli porovnat i s brazilským záložníkem AC Milán Kaká. „Ten letěl stejným letadlem, lákal jsem i Beckhama, ale ten nechtěl,“ chlubí se manažer letecké společnosti Matt.
