Pekhart: Jenom jsem sebou třískl o zem
V předchozích zápasech své šance Tomáš Pekhart zahodil. Ovšem v Jablonci už v koncovce neselhal, přestože byl na hřišti jen pár minut. Utekl dvěma bránícím hráčům domácího celku a vítězným gólem posunul Slavii zase o něco blíž k obhajobě titulu.
Máte nyní před pondělním zápasem Sparty s Brnem třináctibodový náskok na druhé místo. Nerozhodlo právě vítězství v Jablonci už definitivně o titulu?
„Já se do spekulací moc nechci pouštět. Ještě je před námi hodně zápasů. Budu rád, když rozhodneme klidně až v posledním zápase s Libercem.“
To chcete ten náskok, co jste získali, zase ztratit?
(usměje se) „Ne, to ne. Ale mám rád, když se do poslední chvíle o něco hraje.“
Vy jste vždycky zasáhl do jarních zápasů jako střídající hráč a pravidelně jste se dostával do šancí, ale žádnou jste neproměnil. Hodně vás špatná koncovka trápila?
„Kdybych proměnil velkou příležitost s Ostravou, možná bych třeba v Jablonci nastoupil v základní sestavě. Ale jsem rád, že to vyšlo aspoň teď.“
Pekhart vystřelil Slavii výhru
Prosadil jste se ve sprinterském souboji přes jabloneckého Kučeru. Věřil jste si na něj?
„Celkem jo a navíc kluci už v tu chvíli měli odehráno pětaosmdesát minut, já přišel na hřiště chvíli před tím gólem, takže jsem byl čerstvý.“
Ale teď už tak živě nevypadáte...
„Mám toho dost, z těch sprintů mě víc bolí nohy, než kdybych snad odehrál celý zápas.“
Vstřelil jste první ligový gól v kariéře a ani jste ho přímo na hřišti příliš neoslavil. To jste neměl nic připraveného?
„Vlastně ne. Navíc jsem toho měl po tom dlouhém sprintu trochu dost, takže jsem sebou jenom třískl o zem.“
Stačil jste při sprintu sledovat brankáře Zicha, abyste reagoval na jeho pohyb?
„Chtěl jsem to trefit na jeho stojnou nohu a to se povedlo.“
