Pavel Hartman
21. května 2009 • 12:00

Šmicer: Baroš má na víc!

Autor: Pavel Hartman, Marek Bílek
Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

AKTUALIZOVÁNO, FOTOGALERIE- Při oslavách v Edenu Vladimír Šmicer slíbil nadšenému slávistickému davu, že se pokusí o zlatý mistrovský hattrick. Jenže jak tomu bude ve skutečnosti, to snad nelze vyčíst ani v kartách.



V neděli oslaví šestatřicáté narozeniny, ještě týden se neobejde bez berlí a pak se uvidí, co s ním bude. Jeho jméno se totiž také skloňuje v souvislosti s místem manažera národního mužstva.

„Kdybych tuto nabídku dostal, bylo by moje rozhodování o konci kariéry jednodušší. Ale aby si někdo nemyslel, že si tím říkám o flek. To rozhodně ne!“ zdůraznil vicemistr Evropy a vítěz Ligy mistrů.

Pamatujete si, co vám řekl doktor Steadman v Americe po první operaci chrupavky v koleni?
„Dal mi záruku na tři čtyři roky. A pak ať se na fotbal vykašlu úplně, pokud nechci skončit na invalidním vozíku.“

A jak je to dlouho, co vám tohle radil?
„Teď už s tím hraju pátým rokem... (usmívá se) Ale teď mi ten zákrok dělali na jiném místě. Kdyby to bylo na stejném, tak bych už to asi nepokoušel. Doktor Martens mi navíc po operaci řekl, že to, co dělal mně, dělal i Maldinimu na pravém a levém kolenu a ten s tím hraje i ve čtyřiceti. To mě docela povzbudilo.“

Stejně se nevyhnete riziku. Proč pořád pokoušíte štěstí?
„No protože mě fotbal strašně baví. Přijít ráno do kabiny, dělat se spoluhráči fórky... Tu moji vrcholovou kariéru už jsem ukončil dávno, teď už to beru, že si prodlužuju ten pohodový život. Protože být profesionálním fotbalistou je velmi příjemná práce. Takže to rozhodnutí o konci oddaluju, ale vím, že jednou stejně přijde.“

Co vás ještě žene zpátky na trávník? Dosáhl jste mnoha úspěchů, jste zajištěný...

„Já už si vlastně jenom ničím zdraví (směje se). Ale je to droga. Pořád miluji samotnou hru. A baví mě, když v kabině vidím na mladých, že mě berou a že se ode mě třeba něco naučí.“

O mladé generaci se obecně říká, že je „oprsklejší“ a má sklony si ulevovat. Pozorujete to také?

„Jsou takové případy. Někdy mi přijde, že ti hráči hodně brzy vidí jenom peníze. Jakmile dostanou zajímavou nabídku, tak se s nimi zatočí svět. V Čechách odehraje fotbalista jednu sezonu dobře a už odchází pryč a to je brzy.“

Sen českých kluků je jednou si zahrát za Barcelonu nebo za Juventus, ale mnohým nedojde, že k tomu potřebují hlavně pracovitost. I když mají příklad třeba v Nedvědovi.
„Tak Méďa je v tomhle opravdu vzor. On z té naší generace neměl největší talent, ale jednoznačně byl nejpracovitější. Proto také hraje v šestatřiceti letech za Juventus. Zatímco já tady dokopávám za Slavii, Patrik (Berger) ve Spartě, Poborák skončil a Honza Koller kope v Rusku za rubly. Ale Méďa je stále v Juventusu!“

Jsou současní mladící špatně formováni svým okolím?
„Hodně záleží na náročnosti trenérů. My Češi jsme takoví, že když nám povolí trenér, tak toho zneužijeme. Proto je dobře, že ve Slavii vládne náročnost Karla Jarolíma. Vím, že bez ní by hned tři čtyři hráči polevili. Z fleku! Nebudu je jmenovat, ale vím to.“

O tvrdosti trenéra Jarolíma se v tuzemsku povídají barvité příběhy. Mohl byste ho porovnat s kouči, které jste zažil v Lensu, v Liverpoolu?
„To se tak úplně porovnat nedá. Tam ta náročnost ze strany trenérů není díky konkurenci, která mezi hráči panuje, tak nutná. Všichni vědí, že se musí udržovat sami, protože jinak by vypadli ze sestavy. Ale tady mi přijde, že když se hráči nedaří, hledá problémy všude okolo.“

Pomalu na každém rohu se teď probírá, zda by slávistický kouč zvládl i na „půl úvazku“ reprezentaci. Jaký je váš názor?

„Dlouhodobě to je nesmysl. Ale před námi jsou čtyři kvalifi kační zápasy a zásadní je vlastně hned ten první. Když se nevyhraje na Slovensku, tak je konec. A na tohle období se to dá. V republice totiž momentálně vidím jediného trenéra, který by měl respekt a výsledky - Karla Jarolíma. Takže jako krátkodobou výpomoc ano, ale dlouhodobě ne.“

Šmicer se synem.
Šmicer se synem.


Jarolíma by k národnímu týmu zřejmě přemlouval Ivan Hašek. Netušíte jako Haškův blízký přítel, jestli se vrhne do bitvy o předsedu ČMFS?

„Ne. Podle mě to naplno ještě neví ani Ivan. Kdyby byl rozhodnutý, tak by to už dávno vyhlásil. Myslím si, že se bojí toho, co se mu stalo před čtyřmi lety. Tehdy do toho šel, ale dohodami určitých lidí i zradou o to přišel. A když vidí dál, co je všechno možné, tak nevím.“

Co máte na mysli?
„Třeba teď, co se dělo s volbou reprezentačního Franty Straky... To není nic proti Frantovi, ale výkonný výbor si udělá expertní skupinu, dá jí mandát, aby vybrala vhodného kandidáta. A když ho vybere, tak zvolí někoho jiného. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale vyznívá to hloupě. Autorita lidí ve vedení fotbalového svazu opět poklesla. Oni místo aby se snažili svoji popularitu zvyšovat, tak ji neustále snižují a snižují. Fotbal to vyneslo do špatné polohy.“

Jak byste tomu zamezil?
„Bylo by správné, aby si nového reprezentačního trenéra vybralo až nové vedení fotbalu. Může pokračovat Straka dál. Ale ať to udělá až nový výkonný výbor. To nejdůležitější nás čeká v červnu.“ (myslí tím valnou hromadu fotbalového svazu)

Pokud by kandidoval na předsedu Hašek, zdá se, že by měl větší naději na úspěch než před čtyřmi roky.
(skočí do řeči) „No, dobrá, Ivan Hašek může vyhrát předsedu. Ale stále bude mít jeden hlas ve výkonném výboru. A když výkonný výbor se pak na ničem neshodne, tak k čemu to bude. Nemusí s něčím souhlasit všech dvanáct lidí, ale kdyby to přerostlo do osobních sporů a válek, jak to vidíme v současnosti, tak by to bylo špatně. Proto věřím, že valná hromada zvolí nový výkonný výbor, který bude mít společnou chuť začít zlepšovat image fotbalu. Jedním z jeho prvních úkolů bude postavit nový reprezentační úsek s trenérem a manažerem, kteří budou na jedné notě. Samozřejmě i s předsedou. To znamená, aby Hašek nešel dělat předsedu, ale pak byl přehlasovaný a nemohl dělat národní tým pro lidi.“

Co myslíte sloganem národní tým pro lidi?
„Aby z mužstva bylo vidět, že reprezentuje Českou republiku. Aby nereprezentoval jen Strahov. Jenže uvidíme. Už na předešlé valné hromadě si většina lidí přála Haška za předsedu. Ale delegáti si to upytlíkovali jinak. Zdá se mi, že rozhodnutí, která dělal fotbal poslední dobou, jsou pro veřejnost těžko vysvětlitelná.“

Spekuluje se, že kdyby se stal Ivan Hašek šéfem svazu, na vaši adresu by přilétla nabídka na místo reprezentačního manažera. Oslovila by vás?

„Kdyby se to týkalo sportovního úseku, tak určitě ano. To nebudu zapírat. Ale nemohla by to být jen role pro roli, jako tomu bylo u Karla Poborského, s nímž jsem se o tom bavil. Každopádně jsem Ivanu Haškovi jasně řekl, že kdyby se dostal do vedení a chtěl ode mě pomoc, tak jsem připraven. Ale o žádné roli jsme se nebavili. O mně jako o reprezentačním manažerovi se jednou v novinách zmínil Láďa Vízek a od té doby se mě na to lidí ptají. Je těžké o tom mluvit, když v tom není nic konkrétního.“

Obecně však o tom hovořit lze. Takže, jde o docela odpovědnou funkci. Přemýšlel jste, jestli byste na ni byl připravený?
„V reprezentaci jsem působil třináct let. Zažil jsem několik předsedů, manažerů, trenérů. Určitě mám představu, jak by měl národní tým fungovat. Nechybí mí zkušenosti, prostředí znám také.“

Co jistý odstup od hráčů, který je nutný. Měl byste ho?
„Možná se někomu ten odstup může zdát malý. Ale na druhou stranu jsem měl už jako hráč v týmu respekt. V tomhle by problém neměl být.“

Musel byste však říkat i nepříjemné věci.
„Ale ty jsme si říkali s klukama taky, i když to pochopitelně zůstalo mezi námi. Odpovědnost v pozici manažera by samozřejmě byla v tomto směru ještě větší, ale asi bych se toho nebál.“

Zajímá nás to proto, že momentálně se v reprezentaci musí totálně pročistit vzduch. Nebo ne?
„To stoprocentně. Musí si tam všichni říct pravdu do očí. Mantinely se posunuly jinam, než by měly být. Z mužstva jsem necítil sílu bojovat jeden za druhého. Tým byl rozklížený na skupinky. Někdo to bude brát jako kritiku. Ale komu se to nebude líbit, tak nemusí jezdit. Reprezentace je přece dobrovolná. Zároveň hráči musí přesně vědět, co si můžou dovolit a co ne.“

Vy jste to věděli?
„My jsme taky chodili na pivo, nebudu říkat, že ne, protože kluci mě znají. Ale holt je jiná doba. Jsou tu bulvární noviny a tlak je mnohem větší, než byl za nás. Věci, které se daly dělat před pěti lety, se už teď dělat nedají. A buď si to hráči uvědomí, nebo ne. Není možné, aby za neustálé chyby některých hráčů pykali i lidi, kteří to myslí dobře.“

Národní tým nyní zvenku připomínal kolektiv s převrácenou hierarchií. Že mu vládli „pseudolídři“, kteří kazili práci zdravému jádru. Co vy na to?

„Těch průšvihů a foteček už bylo moc. Kluků bylo víc v novinách kvůli tomu, že něco udělali mimo hřiště, než kvůli tomu, co dokázali na hřišti. Přerostlo to povolenou hranici a lidi jim přestali věřit a pak i fandit. Potom vznikala podrážděnost veřejnosti vůči hráčům a i opačně. Tam už jsme jednou byli. Po baráži s Belgií.“

Šlo tehdy o totožnou situaci?
„Ano. Dělali jsme si, co jsme chtěli. Přijeli jsme na sraz a bylo pro nás důležité, že se rádi vidíme, že si dojdeme na pivo. Hráli jsme už v Liverpoolu, v Laziu, v Dortmundu a mysleli si, že nám patří svět. A že to na hřišti nějak uhrajeme. Zvládli jsme to přece předtím, tak to zvládneme zase.“

Okolí to přecházelo. Je to tak?
„Ano. Mysleli jsme si, že se nemůže nic stát. A když jsme potom šli do baráže, tak vztahy byly už tak narušené, že to nešlo srovnat. Až pak se bouchlo do stolu, přišel trenér Brückner, na Kypru jsme si to všichni vyříkali z očí do očí a začalo se jinak. Poctivě. Teď to není poctivé.“

Vladimír ŠmicerFoto Barbora Reichová SPORT


Je reálné to rychle ozdravit? Nyní se třeba hodně hovoří o tom, jestli brát zpět vyřazené fotbalisty, nebo ne. Jak byste to řešil?
„Momentálně jsme na tom dost špatně v kvalifi kaci a celému českému fotbalu by mělo jít o to, aby se to ještě zvrátilo a my jsme se dostali na mistrovství světa. To by měl být náš společný cíl. Takže: je třeba se sjednotit a postavit co nejlepší mužstvo na Slovensko. A když to v Bratislavě vyjde, tak se do toho opřít a rvát se o postup. No a pokud by se postoupilo, tak si však neklepat po ramenou, ale rozebrat si všechny chyby a snažit se je napravit.“

Co kdyby „akce Slovensko“ nevyšla?
„Tak udělat za vším tlustou čáru a budovat nové mužstvo na kvalifi kaci mistrovství Evropy.“

Jenže vyříkat by si to mělo mužstvo asi už před utkáním v Bratislavě. Nemyslíte?

„Bylo by zajímavé povolat všechny hráče na Maltu, včetně vyřazených. Mně by to nevadilo. Ať si to kluci mezi sebou vyříkají. Ale i vedení fotbalu by se mělo zamyslet nad tím, proč se hráči takhle chovali.“

Proč?
„Protože nemají respekt k tomuto vedení.“

Věříte tomu, že „hříšníci“ jsou si to schopni sami vyříkat? Vždyť z jejich reakcí je cítit křivda.

„Jakmile si začneme hrát na to, že někdo někomu křivdí, tak jsme v háji. Musí to být chyceno za opačný konec. Pokud jsem kritizován, tak musím chtít dokázat, že jsem lepší a že se kritici mýlí.“

Znáte dobře Milana Baroše. Je schopen unést pravdu a začít zase pracovat jako na EURO 2004?

„Já jsem s Barym kamarád. Vyhráli jsme spolu Ligu mistrů, což je něco, na co člověk nezapomene. Ale na druhou stranu se Bary musí, a on je toho schopen, podívat zpátky. Když začal hrát za reprezentaci, tak téměř zápas co zápas dával gól. Jenže za poslední dva roky vstřelil v nároďáku snad jen jeden gól. Je chyba v týmu, v trenérovi nebo v něm? On by měl být bez debat naším útočníkem číslo jedna, protože vím, co umí. Ale musí být v té své formě. A v tom bych u něj viděl v zápasech národního týmu rezervy. Má na víc, než předváděl.“

Mluvil jste s ním o tom?
„Volal jsem všem klukům, které znám. Barymu, Tomáši Ujfalušimu a tak dál. Takže jsem si udělal obrázek, co si o všem myslí. Jsou to moji kamarádi, záleží mi na nich.“

A co si vlastně myslí?
„Nechtěl bych mluvit za ně. A co jsem z nich vycítil já? Že chtějí postoupit do Afriky, že to ještě není ztracené. Ale taky vědí, že to takhle dál nejde. Že se musí něco stát a přijít nový impulz.“

Vstoupit do diskuse
1

Mistrovství světa ve fotbale 2018 v Rusku

Play off - pavouk Čtvrtfinále Semifinále Finále Program a výsledky Soupisky Střelci Systém turnaje Stadiony a města Vstupenky Fantasy k MS Informace

Mistrovství světa ve fotbale 2018 se hrálo od 14. června do 15. července 2018 v Rusku. Závěrečný turnaj, na který fanoušci čekají vždy čtyři roky, hostilo 11 ruských měst a 12 stadionů, finále v Moskvě na stadionu Lužniki vyhráli Francouzi nad Chorvatskem 4:2.

Finále
Francie - Chorvatsko 4:2

Zápas o třetí místo
Belgie - Anglie 2:0

Semifinále
Francie - Belgie 1:0
 * Anglie - Chorvatsko 1:2 v prodl. 

Čtvrtfinále
Urugay - Francie 0:2 
* Brazílie - Belgie 1:2
Švédsko - Anglie 0:2 Rusko - Chorvatsko 2:2, 3:4 na penalty

Články odjinud