Vácha: Snad zažiji horší prohry, třeba ve finále Ligy mistrů
Před týdnem mu bylo hej. Lukáš Vácha zazářil proti Českým Budějovicím (3:0) a stal se Mužem 5. kola. Slastný pocit však dlouho nevydržel. Už ve čtvrtek padl na dno. Liberec promrhal v Evropské lize tříbrankový náskok s Dinamem Bukurešť, nepostoupil a zahalil se do černého.
Cítíte, že proti Budějovicím to byl váš nejpovedenější zápas?
„Zápas se mi podařil, dal jsem na začátku utkání gól, vůbec první v lize, potom se člověku hraje lépe. Ale určitě bych to nehodnotil tak, že to byl můj dosavadní nejlepší výkon, který jsem ve fotbalovém životě podal.“
Pak však přišel černý čtvrtek s Dinamem...
„Selhali jsme. Jde říci, že jsme ze zápasu měli strach. Měli jsme náskok, který jsme doma promrhali. Kdybych to mohl vrátit, tak bych vyměnil Muže kola i svůj první ligový gól za postup do Evropské ligy, kde bychom hráli další těžká utkání.“
Prožil jste týden jako na houpačce. Souhlasíte?
„Psychika samozřejmě dostala zabrat, když to takhle dopadlo. Ale zase, jak nám říkali trenéři, fotbalový život jde dál. Nás tohle musí posílit, bylo to sice neštěstí, i když za opravdové neštěstí lze spíše považovat jiné věci....“
Zažil jste někdy bolavější prohru?
„Hrál jsem před dvěma roky s Jabloncem s Austrií, vypadli jsme. Prohrál jsem i ve finále mistrovství Evropy do sedmnácti let na penalty. Ale Dinamo, to byla zatím asi jedna z nejtvrdších proher. Ovšem doufám, že třeba ještě budou horší porážky...“ (usměje se)
Jak to myslíte?
„Nevadilo by mně, kdybych prohrál třeba ve finále Ligy mistrů...“
Je těžké na selhání s Bukureští nemyslet?
„Je to těžké, v každých novinách se o tom píše. Když přepnete kanál v televizi, je to tam. Je to zvlášní pocit, když přijdete do kabiny, vidíte, že to všichni kluci mají v hlavách. Je blbé s tím žít a připravovat se dál. Ale musíme za tím udělat tlustou čáru. Kdybychom vyhráli, tak si také musíme říct, že je to historie a nezaobírat se tím.“
Co vám v takové situaci pomáhá?
„Rozebral jsme to s rodiči, probral jsme to s přítelkyní. Pobavili jsme se o tom se spoluhráči, když jsme odjeli na hotel. Ale pak už bylo lepší o tom nemluvit, protože když se v tom člověk pitvá, tak ho to akorát více bolí a štve. Osobně mi pomáhá, že myslím na další zápasy. Trenér Kozel nám vyprávěl, jak podobně nepostoupil se Slavií do Ligy mistrů.“
Se Šachtarem Doněck v roce 2000?
„Vyhráli první zápas venku 1:0, ale doma v 93. minutě inkasovali a pak ještě v prodloužení. Říkal nám, že už myslel na to, že už tam budou a koho jim losnou a na miliony. Jenže inkasovali a nepostoupili...“
Co vám radil?
„Abychom na to zapomněli. Že pro nás mladý kluky je to další zkušenost, na které se dá stavět. Když budeme dobře pracovat, tak takové zápasy můžeme hrát znovu a v nich už budeme o něco zkušenější. Musíme se toho zbavit a připravit se na další zápas. Samozřejmě, že nějaké negativní myšlenky ještě můžeme mít, ale myslím, že jakmile člověk vleze na hřiště, bude upře se jen na to, jak uspět.“
