ROZHOVOR: Doktorovi neodpustím, říká Vachoušek

Salonek v útrobách stadionu Na Stínadlech dýchá slavnou minulostí. Dres Celtiku Glasgow, Feyenoordu Rotterdam, všechny možné i nemožné poháry.

Ten nejčerstvější je pro vítěze českého poháru z uplynulé sezony. Jeden však dosud ve vitrínách chybí... „Potenciál na titul máme. Ale na to, abychom o něm přemýšleli, je ještě brzy,“ říká záložník, který se vrátil na začátek – a s jeho pomocí můžou do Teplic znovu zavítat i slavné okamžiky.

Když jste se loni v létě vracel do Teplic, říkal jste, že se chcete odrazit k dalšímu zahraničnímu angažmá. Přehodnotil jste to?
„Abych pravdu řekl, teď se soustředím na dobré výkony za Teplice, a pokud se mi bude dařit, šance bude velká. Se svým agentem, panem Zíkou, se potkávám průběžně. Domluvili jsme se, že to teď v zimě řešit nebudeme. Počkáme na to, jak dopadne sezona.“

Do Teplic jste se údajně dostal tak, že jste sám zavolal tehdejšímu trenérovi Petru Radovi. Bylo to tak?
„Já jsem mu sám nevolal. Pan Hrdlička o mě měl obrovský zájem a po jednání, které jsem s ním měl, jsem se v tom utvrdil. Pak jsem se spojil s panem Radou, aby to nevypadalo, že jsme ho nějak obešli. On řekl, že když budu zdravý, nemá s tím problém. Znali jsme se, protože jsem pod ním v Teplicích začal hrát. Ještě jsem čekal, jestli se něco nevyvine v zahraničí, protože to pro mě byla priorita. Z toho ale sešlo.“

Štěpán Vachoušek • Sport - Barbora Reichová

Před příchodem do Teplic jste se rok a půl trápil s kolenem. V jakém jste byl stavu? Nebál jste se lékařské prohlídky?
„Už asi pět nebo šest zápasů jsem odehrál v Austrii. Po zdravotní stránce jsem se cítil dobře, testů jsem se nebál, protože jsem věděl, že noha drží. Bál jsem se o svou fyzickou kondici, jak budu zvládat tréninky. To bylo těžké.“

Byl rok a půl, během něhož jste podstupoval jednu operaci za druhou, nejhorším obdobím vaší kariéry?
„Určitě jo. Devadesát procent fotbalistů má alespoň jednou za kariéru těžké zranění, první operaci jsem tedy překousl. Když se to ale nakumulovalo, šel jsem na druhou, na třetí, nebylo to nic příjemného. V jednu chvíli jsem měl černé myšlenky, že už nemá smysl bojovat. Za ten rok a něco toho bylo tolik, že už jsem to nechtěl znovu podstupovat. Tehdy mi hrozně pomohla rodina, podporovala mě. Chtěl jsem se vrátit a chtěl jsem všem klukům, kteří mají přetržené křížové vazy, dokázat, že se fotbal i potom dá hrát na takhle vysoké úrovni.“

Zranění kolena vám špatně provedenou operací zkomplikoval lékař Austrie Vídeň Alexander Kmen. Už jste mu to odpustil?
„To se asi nedá odpustit. Byl jsem na něj hodně naštvaný, mrzelo mě, jak se k tomu postavil. Všichni doktoři jsou ješitní, málokdo z nich přizná svou chybu. Ale aspoň jsem čekal, že přijde a aspoň mi k tomu něco řekne. To se nestalo a kvůli tomu mu nikdy neodpustím.“

Jste teď vůči lékařům nedůvěřivější?
„Asi jo. Když mám něco malého a musím jít k doktorovi, nejdu jen k jednomu. Domlouvám se o tom s našimi klubovými lékaři, ti proti tomu samozřejmě nic nemají. Myslím, že taková volba je každého věc, je to i pro dobro klubu, když navštívíte víc doktorů. Slyšíte od nich víc názorů, o to líp se pak rozhodnete.“

Uvažoval jste o tom, že byste Alexandra Kmena žaloval?
(přemýšlí) „Touhle otázkou jsem se až tak nezaobíral, protože jsem pořád věřil, že se do fotbalu vrátím. Kdyby se mi to nepovedlo, samozřejmě bych takové kroky zvažoval. Teď je to už bezpředmětné, jsem rád, že můžu fotbal hrát. Taková černá kaňka tam zůstane, ale teď už se k tomu nechci vracet. Je to za mnou.“

Byl začátek podzimu, když jste se dostával do formy, hodně těžký? Pamatuji si, jak jsem vás viděl na stadionu hodinu před tréninkem na rotopedu...
(směje se) „Můžu říct na rovinu, že jsem to čekal daleko jednodušší. Na druhou stranu se ta dřina opravdu vyplatila.“

Na podzim se vám však herně moc nedařilo. Neměl jste deprese? Neříkal jste si, jestli vám to všechno stojí za to?
„Deprese ne. Byl jsem rád, že jsem se mohl k fotbalu vrátit. Říkal jsem si ale, že pro něj dělám strašně moc, a nevrací se mi to. Pak se to jedním zápasem zlomilo a už to šlo samo.“

Jakým zápasem?
„Když jsme hráli v Jablonci (11. kolo – pozn. red.). Tam mi zápas vyšel, dostal jsem do sebe sebevědomí, začal mi věřit trenér a pak jsem až na nějaký stop za žluté karty a drobné zranění nevynechal ani jedno utkání. To je po tom, co jsem měl za sebou, dobrá vizitka.“

Bylo pro vás složité, když trenéra Petra Radu, který o vás měl zájem, těsně před sezonou vystřídal Jiří Plíšek, kterého jste neznal?
„To samozřejmě nebylo příjemné. Ale já jsem nikdy neměl problémy s trenéry, snad jen v Marseille, kde si jeden trenér vybíral svoje hráče – to ale bylo normální. Tady to bylo složité. Šel jsem za trenérem Radou, najednou přišel trenér Plíšek. Já jsem ze začátku nehrál... On říkal, že potřebuju čas, měl svůj názor, který jsem musel respektovat.“

Museli jste si nějak vyjasnit svoje postoje?
„Samozřejmě, několikrát jsme spolu seděli a bavili jsme se o tom. Jak říkám, nebylo to vůbec příjemné. Vracel jsem se sem a chtěl jsem hrát, ale nenastupoval jsem. Ani se nám moc nedařilo. Měli jsme rozdílné názory, ale oběma to prospělo a i pro mužstvo to bylo dobré. Ke konci podzimu to začalo mít hlavu a patu, hráli jsme dobrý fotbal.“

Štěpán Vachoušek před Bartošem. • Michal Beránek - Sport

Po 13. kole se blíží polovina soutěže. Dá se už mluvit o tom, že byste mohli zaútočit na titul?
„Říct si to můžeme, ale je to strašně zrádné. Když se mě zeptáte po pětadvacátém kole a pořád budeme na prvním místě, pak vám řeknu, jestli na titul máme, nebo ne. Je to příjemné, ale bereme to se vší pokorou. Snažíme se, aby tomu ani mladí kluci nepodléhali, to se zatím daří.“

Myslel jste na to, že se v Teplicích připravíte na zahraniční angažmá – pomyslel jste i na návrat do reprezentace, když ji teď trénuje váš někdejší spoluhráč Michal Bílek?
„Za reprezentaci bych si ještě chtěl zahrát. Uvidíme, jestli dostanu šanci. Teď je to pro nás jednodušší – protože jsme nahoře, šance je větší. Ale k tomu, že tam je Míša Bílek, se kterým jsem hrál, nepřikládám žádnou váhu. Musím ho přesvědčit na hřišti. Pak už záleží na něm.“

Kdo z Teplic by si teď zasloužil šanci v reprezentaci?
„Pavel Verbíř. Klobouk dolů před tím, kolik toho dokáže naběhat na to, kolik mu je. Ale Míša ho tam asi nevezme, asi je na něj už moc starý. Ale hodně dobré výkony podává i Tomáš Grigar. Má sedm nul, nejvíc v české lize. Pár hráčů tady je, kteří by na to měli, ale musejí ještě fotbalu obětovat víc.