Posila Slavie Lafrance: Chci hrát jako Thuram

Lafranceho rodiče pochází z Haiti, země postižené ničivým zemětřesením. On je Francouz a usměvavý chlapík. Vyložený pohodář. Za dva roky v Česku se naučil sám, bez učitelů a učebnic, česky tak báječně, že popřel tvrzení, že tento jazyk je jedním z nejtěžších. „Tříslo,“ chlubí se svým „ř“ dvacetiletý stoper.

Jak jste se vůbec dostal do Česka?
„Jednoduše. Přes manažera. Přišel jsem do Mostu na týdenní testy a podepsal tam smlouvu.“

Ve Francii, odkud pocházíte, jste hrál také v nižších soutěžích.
„Ano, v US Torcy, byl to takový malý klub. Hrají asi šestou ligu, já jsem nastupoval jen za dorostence. Když jsem přišel do Mostu, bylo mi osmnáct. Bylo to tam docela těžké, je to malé město, chodil jsem tam na trénink, pak do obchodu a pak už nic.“

To je docela nuda.
„To je pravda. Nudil jsem se. Jenže já vím, proč jsem tam přišel, jen pro fotbal. Ale nuda tam fakt byla.“ (směje se)

Měl jste v Mostě kamarády?
„Přišel jsem společně s dalšími třemi Francouzy. Ale jak to říct? Měsíc co měsíc oni... pryč.“

Postupně odcházeli?
„Ano, tak. Nakonec jsem tam zůstal jen já. Možná jsem nejsilnější, když jsem vydržel jen já.“ (usmívá se)

V Mostě jste nejprve začínal v tamní fotbalové akademii...
(skočí do řeči) „...akademii Josefa Masopusta. To byl český fotbalista! Teď už to vím, ale nevěděl jsem to, což byla chyba.“ (začne se smát)

Copak? Máte nějakou špatnou zkušenost?
„No měli jsme takový mítink a prezident Mostu pan Kabíček mi říká: Tamten pán je Josef Masopust. A já jsem mu odpověděl: A kdo to jako je? Proč mi ukazujete právě jeho? A pan Kabíček: Ty nevíš, kdo to je? Vždyť ten dostal Zlatý míč France Footballu! Tak jsem se za ten trapas trochu styděl.“

Rok a půl jste byl v akademii, na podzim už jste nastupoval za áčko Mostu ve druhé lize. Nyní jste ve Slavii, stoupáte rychle vzhůru...
„Nechci se moc radovat, jsem tady jen na hostování, možná budu za půl roku zpět v Mostě. Beru to tak, že jsem dostal šanci a zkusím ji využít.“

Mluvíte velmi dobře česky.
„Díky.“

Jak jste se tak výborně naučil?
„To já právě nevím. Je pravda, že jsem v Mostě chodil do školy. Ale tam jsem fakt nic nedělal! Opravdu! Jen jsem tam seděl a koukal kolem sebe. Slyšel jsem češtinu a možná, že právě to mi pomohlo.“

To byla nějaká střední škola?
„No jasně. Chodil jsem do třídy s Čechy. Jenže já jsem tam nedělal nic. Jen jsem tam seděl a poslouchal. No a občas se bavil s holkama. (culí se) Mně nikdo nevysvětloval ani gramatiku, ani učebnici jsem žádnou neviděl.“

Trenér Jarolím hovoří velmi dobře francouzsky, jak s ním mluvíte?
„To, že umím česky, je moje velká výhoda. Když jsem sem přišel, tak mi pan Jarolím řekl, že můžu mluvit česky nebo francouzsky. Já jsem mu odpověděl, ať na mě mluví česky. On teda občas zapomene a francouzsky se mě zeptá, jak se mám. Ale já mu hned odpovím česky: Mám se dobře.“

Vaši rodiče pochází z Haiti, zasáhlo nějak vaši rodinu ničivé zemětřesení?
„Moji rodiče už Haiti opustili dávno, žijí ve Francii, protože tam je život lepší. Ale na Haiti máme stále velkou rodinu. Ty co znám, jsou v pohodě. Ale o některých členech rodiny nemáme moc informací. Nemůžeme jim volat, nevíme o nich nic.“

Vylekal jste se, když jste dozvěděl o zemětřesení?
„Určitě. A hodně. Bylo to velmi nepříjemné. Já jsem na Haiti také byl. Jen jednou, tehdy mi bylo dvanáct let. Tam je to hezké. Tedy už ne. Bohužel...“

Kontaktovala vás reprezentace Haiti, vy jste ovšem odmítl. Proč?
„No moc se mi za ně nechce hrát. Jednak se teď chci soustředit na Slavii a zadruhé pořád sním o národním dresu Francie. Navíc jde o Haiti. Tam nikdy nebudete hrát proti velkým týmům. A já se cítím Francouzem.“

Jaký máte ještě fotbalový sen?
„Chtěl bych být jako Lilian Thuram. Toho určitě znáte, ne?“

Samozřejmě.
„On byl obránce. Já jsem také obránce. On není jen dobrý fotbalista, je také výborný člověk. Není namyšlený jako někteří hráči. Doufám, že budu mít kariéru jak on. Ale uvidíme.“ (zasměje se)

Fanoušci na klubovém webu si přejí, abyste byl slávistický Marcel Desailly. To by také šlo?
„No... Ale tak proč ne!“