Řepka: Věřím v titul! Všichni věříme...

Mluví o tom, jak těžké břemeno nesl od duelu v Ostravě: visela nad ním hrozba osmé žluté karty, která by ho v klíčovém okamžiku zarazila, a Tomáš Řepka se musel pečlivě hlídat. Teď už může hrát bez zábran - trest by si odseděl až na začátku příštího ročníku. „Využiju toho,“ slibuje s úsměvem sparťanský stoper.

Čeká vás zápas, ve kterém můžete získat titul. Cítíte už mrazení nebo napětí?
„Mrazení máme. Nejen já, ale všichni. Moc se na ten zápas těšíme a doufáme, že bude mít mistrovskou tečku.“

Teplicím už téměř o nic nejde. Vnímáte to?
„To nevím. Je pravda, že ať vyhrají, nebo prohrají, nejspíš to vyjde nastejno. Ale ve fotbale je možné všechno, můžou klopýtnout Jablonec i Ostrava... Myslím, že tady Teplice budou chtít udělat dobrý výsledek, nemyslím si, že by nehrály o nic. Vypadá to tak, ale jak říkám, ve fotbale je možné všechno.“

Co bude pro vás ke zvládnutí takového zápasu nejdůležitější?
„Nedostat gól a nějaký dát. (usměje se) Bude tady vyprodáno, lidi čekají, že to zvládneme, že budeme slavit... Cítíme velkou odpovědnost, už kvůli těm lidem nesmíme zklamat.“

Věříte v zisk titulu?
„Určitě. Věřím! Všichni věříme.“

Říkáte, že se těšíte. Jak vnímáte tyhle souboje, v nichž poslední den jde o všechno?
„Já jsem si to přál už dřív. Říkal jsem si, že by bylo hezké rozhodnout o titulu doma před naším publikem. Pro diváky to je bomba, pro vás novináře taky, pro hráče jakbysmet. Ne pro všechny, ale pro mě určitě. Já si to půjdu na hřiště užít, tak doufám, že si to užijeme všichni a že to dopadne dobře.“

Vzpomenete si na podobně dramatický závěr sezony?
„Pamatuju si, že jsme v devadesátém sedmém hráli doma s Olomoucí a taky jsme museli vyhrát (v předposledním kole - pozn. aut.). Povedlo se nám to, myslím, že Horst Siegl dával vítězný gól...“

Jak důležité je mít zkušenosti z takových vypjatých závěrů? Jan Nezmar vzpomínal, že když byl v takové situaci poprvé, dokázal se těžko soustředit.
„Nikdy nevíte, jak na to, můžete být zkušený, jak chcete. V zápase se může stát spousta věcí. Spíš jde o psychiku. O tom podle mě Honza mluvil. Mladí hráči se pak o nás zkušené můžou opřít, když uvidí, že jsme víc v klidu, ale samozřejmě i starý hráč je trochu nervózní, má obavu, jak to dopadne.“

Jak se na vás projevuje nervozita?
„Ona se na mně neprojevuje, není na mně vidět. I když jsem taky nervózní.“

Jak ji dusíte?
„Musíte se soustředit víc než obvykle. Neříkám, že budu nervózní, ale budu napnutý, protože vím, že to je důležitý zápas a hrajeme o hodně. To zamává s každým, je jedno, jestli vám je dvacet, nebo čtyřicet.“

Pomáhá vám něco na uklidnění? Třeba první dobře zahraný balon?
„To funguje, hlavně když je člověk unavený. Když je toho hodně a zápasy jdou v rychlém sledu, je potřeba hrát na jistotu, nic nevymýšlet. U mě to tak vždycky platilo.“

Jak je těžké oprostit se od myšlenek na to, jak asi hraje Ostrava, jaký je zrovna stav v Jablonci a podobně?
„To my neřešíme. My máme svůj zápas. Je jedno, jestli oni vyhrajou, nebo prohrajou. My jdeme za vítězstvím, a to by nám mělo stačit.“

Pomáháte mladým klukům v tom, aby vypjatý zápas zvládli?
„Tak snad stačí, když se budou dívat a uvidí, že my starý do toho půjdeme naplno. Jiné vodítko pro ty kluky snad ani není. Když jsem byl mladý a viděl jsem, jak starý psi jezdí po prdeli, tak mě to samotného nakoplo. Nic jiného na tom není. Přece nemůžu chodit za každým a vysvětlovat mu, o co tady jde. To už musí vědět. Celý týden se o tom píše.“

Cítíte v kabině, že to ti méně zkušení vědí?
„Určitě. Ale jsou tam některé typy, které potřebují upozornit na to, že se tady hraje o něco jiného než v jiných klubech.“

Dokážete se teď lépe oprostit od rušivých vlivů než zamlada?
„Že by se mi mělo, když jsem byl mladej, honit hlavou, jestli Jablonec nebo Baník náhodou remizuje, a teď už ne? To je nesmysl! To v hlavě nikdo nemá. Každý tam má svůj zápas, svůj výkon. Tohle nikdo neřeší.“

Není dobré vědět, jak hrají konkurenti?
„A k čemu je to dobré? Jako že můžete spekulovat? My nemáme o čem spekulovat. My jdeme za vítězstvím. Nepotřebujeme vědět výsledky Jablonce, ani Baníku. Jdeme vyhrát! A když vyhrajeme, bude to stačit.“

V Liberci jste se pídil po výsledku z Ostravy?
„A vy to víte jak?“

Nevím, ptám se.
„Ne, nepídil.“

Myslím až po zápase, ne během něj.
„Ale já jsem tu otázku pochopil tak, že jsem se pídil v poločase. To ne. Až po zápase jsem byl samozřejmě zvědavý, jak to na Bazalech skončilo. Chodí mi to i na telefon. V závěru zápasu jsem z reakce fanoušků pochopil, že se v Ostravě asi něco děje, protože začali křičet. Ale jinak to vůbec nevnímám.“

Je zakázané informovat vás a kolegy v průběhu hry o stavu z utkání vašich konkurentů?
„Vůbec. To ani nikdo nemusí zakazovat. Není proč. Nemáte proč měnit hru, když je ve druhém zápase třeba remíza. Že do toho začnete více šlapat. To je nesmysl. Takhle to nefunguje.“

Jste oproti Baníku a Jablonci ve výhodě tím, že máte všechno jen ve svých rukách?
„Já celou dobu čtu, jak máme nejhorší pozici, a najednou že bychom měli lepší než ostatní? To nevím. To si nemyslím. Teplice jsou kvalitní mančaft. Prostě my musíme vyhrát. Nic jiného nám nezbývá.“

Do útoku Teplic se vrátí po karetním trestu Mahnutovič. Je to pro vás nepříjemný hráč?
„Je. Je hrozně rychlej, má dobrý výběr místa. Je to kvalitní fotbalista.“

Podobný typ jako liberecký Kerič?
„Hodně podobnej. Ale podle mě je Mahmutovič ještě silovější. Kerič je taková větší hračka. Umí víc s nohama než Mahmutovič. Ale oba jsou nechutný.“

Jak moc vaši hru v ligovém finiši limituje hrozba osmé žluté karty?
„Limituje mě to hodně. V Liberci jsem to měl pořád v podvědomí. Do zápasu musíte jít jinak. Nechodíte do takových věcí, do jakých byste normálně šli. Hlídáte se. A je to trošku pro mě handicap. Ale teď už ho v sobotu mít nebudu. Takže - plně toho využiju.“

Bylo pro vás těžké hlídat se?
„Určitě. Ale já se snažím, aby to nebylo vidět.“

Na libereckém trávníku to na vás však bylo poznat.
„Máte dobrý postřeh. Je to velký handicap. Jenže udělal jsem si ho sám, je to moje chyba a já se s tím musím poprat.“

Už jste se dohodl se Spartou na prodloužení kontraktu na příští sezonu?
„Jsou jednání, ale dohodli jsme se s klubem, že všechno necháme až po sobotě. Sejdeme se v pondělí, když už bude dovolená. Teď na to opravdu nebyl prostor. A já jsem ani nechtěl jednat, chtěl jsem mít čistou hlavu.“