Byl ďábel, teď je bůh. Před dvěma lety Tomáš Řepka prohrál „blikancem“ Spartě titul, v sobotním utkání s Teplicemi mistrovský pohár jediným gólem vrátil zpět na Letnou. Že už bude navěky hodný, však slíbit nemůže.
Všichni čerství ligoví mistři už byli na palubě parníku Calypso. Ve stylových plážových kloboucích a se stříkacími pistolemi v rukách. Privátní plavba šampionů po Vltavě, kterou si zajistili a zaplatili samotní sparťanští hráči, však ještě nemohla začít.
Scházel totiž kapitán. Když se objevil na nábřeží pod Čechovým mostem, posádka hurónsky spustila: „Tóóómáš Řepka!“ „Jsem rád, že kluci tohle vymýšlí,“ usmál se šestatřicetiletý hrdina z Letné. Vzápětí i on dostal speciální plavební tričko. „A klobouk nemám?“ optal se.
Už se si uvědomujete, že máte v kapse čtvrtý mistrovský titul se Spartou? Bezprostředně po sobotním utkání jste říkal, že vám to ještě nedochází.
„Už je to lepší než po zápase. Jsem šťastný, že to takhle dopadlo. Je to bomba, že se titul vrátil na Spartu! Teď si to můžeme užít.“
Jak jste si to už stačil užít?
„No... (zhluboka se nadechne) Užil jsem si to hodně. A hezky. Měli jsme hned v sobotu večer společnou sparťanskou akci. Teď máme svoji sólo akci. Takže si to užívám.“
Šel jste ze soboty na neděli spát?
„Nespal jsem.“
Umíte tedy zabrat i mimo hřiště.
„To umím.“
Dokážete se ještě odvázat jako zamlada?
„No jasně. I když teď už slavím jinak, než když jsem udělal první titul. To jsem taky skákal, bláznil a dělal nesmysly.“
„To si nechám pro sebe. Prásknout na sebe všechno nemůžu.“
Vychutnáváte si teď, kdy jste starší, všechno víc? Titulů už možná nebude tolik…
„Já doufám, že ještě nějaký tady udělám. Ale samozřejmě, že čím jste starší, tak je každý úspěch o to cennější. Proto si to užívám, jak nejlíp můžu. Tenhle titul byl totiž pro mě nejtěžší a nejhorší.“
V jakém smyslu?
„V tom, že se o něj bojovalo až do konce. Tři roky zpátky to bylo sice podobné, taky se rozhodovalo až v konci, ale ty tituly předtím byly rozhodnuté dříve. Třeba už čtyři kola před koncem.“
V čem ještě to bylo náročné?
„Celá sezona byla taková nahoru dolů. Nikdo nevěděl, jak to dopadne. Teď jsem se dočetl, že jsme šli do vedení v lize až někdy ve dvacátém kole. Prostě bylo to celkově těžké.“
Kdy jste vy začal věřit v prvenství?
„No až když jsme se dostali na to první místo.“
Jenže do cíle zbývalo ještě deset kapitol. Zapochyboval jste během nich o zisku titulu? Například v závěru duelu v Liberci, kdy jste hráli s domácími nerozhodně a Baník naopak vedl nad Mladou Boleslaví.
„Pochybnosti ani tak ne. Jen jsem si z ničeho nic říkal: Ty, jo my to neuděláme. Protože ty poslední kroky jsou nejtěžší. Bál jsem se do poslední chvilky, aby to dopadlo.“
Bál jste si i o sebe? Abyste dodržel slib, který jste dal vedení klubu i trenérům.
„To jo. To určitě.“
A na co konkrétně jste si vůbec plácli? Na to, že udržíte nervy na uzdě?
„Tak jako plácli…To zase ne. Spíš to byl můj osobní slib. Že už takovéhle věci nechci opakovat. A že to těm lidem udělat nemůžu. Nechtěl jsem to opakovat, protože bych byl za blázna a už všichni lidi by se mi opravdu smáli. To jsem prostě nechtěl dovolit.“
Věřil jste, že to dokážete?
„Určitě.“
Musel jste častokrát používat uvnitř sebe záklopku, abyste sám sebe, ani vaše nadřízené nezklamal?
„Jo. I v sobotu jsem měl už takový malinký náznak, že bych jako mohl něco udělat. Ale to bylo spíš jen v tom momentu. Hned jsem si to uvědomil a nic neudělal. Bylo by to zbytečné.“
Podporovali vás v krocení „blikanců“ i fanoušci? Neříkali vám: Tome, udrž se!?
„To ne.“
Nyní jste u nich definitivně za Boha. Ovšem polepšil jste si i u jiných lidí.
(kroutí hlavou) „Já to řeknu jinak. Jsem rád, že jsme udělali titul i proto, že celý rok se o mně psaly převážně negativní věci. Teď jsem těm lidem dokázal, že to není takové, jak si všichni myslí. Tohle byla odpověď na všechny spekulace a mínění o mně. Proto jsem rád.“
„Byla jich spousta. Ale všechny klasické. Že nejen mně, ale celé Spartě gratulují k titulu. Jak říkám, klasika.“
Co vás osobně nejvíc z mistrovské sezony potěšilo?
„Asi ta upřímná gratulace od lidí. Když uděláte titul, lidi vám stisknou ruku a opravdu na nich vidíte, že vám to přejí. Upřímnost, to je na tom to nejkrásnější.“
Nebál jste se, že vás na trávníku umačkají? Na Letné nastal v sobotu po závěrečném hvizdu velký mumraj.
„To ne, to jsem neřešil.“
Ale mají k vám respekt. I v tom mraveništi vám vytvořili úzkou uličku.
„No, musel jsem se trošku sklonit a prolézt mezi nimi. Na hřišti jsem totiž zůstal až skoro vzadu. Byl jsem z toho trošku překvapený. Ale v pohodě, to k tomu patří.“
Hlásí se k vám teď lidé na ulici?
„Ne, ne. Já jsem ani na ulici ještě pořádně nebyl. Nevím. Já ale tady tohle nevnímám. Jako že bych teď chodil po Praze? Ne, tyhle věci já nedělám.“
Nemyslel jsem to tak, že byste vyhledával plácání po ramenou. Spíš jestli to den po mistrovské inauguraci nedělají lidé sami.
„Ještě jsem nikoho nepotkal.“
Vy jste v sezoně prošel několika složitými obdobími (veřejně se třeba propíral i Řepkův soukromý život a vztah s modelkou Vlaďkou Erbovou). Jak bylo náročné soustředit se na fotbal?
„Možná čtyři dny zpátky jsem o tomhle mluvil s trenérem Martinem Haškem. Říkal, že obdivuje takovou tu…. Prostě že to na mně není vidět nebo poznat. I když tyhle věci nejsou jednoduché. Ale já tyhle věci opravdu netahám do práce. Já to nechávám vždycky za kabinou nebo za hřištěm, a když skončí práce, tak samozřejmě žiju všední život. A tohle může v životě potkat každého. Ale do mojí práce to nepatří. Jsem hodnocený a placený od něčeho jiného.“
Jak to děláte, že si umíte v práci udržet čistou hlavu?
„Prostě to vypustím.“
Hodně lidí bere váš sobotní mistrovský gól jako symbol pro vaše polepšení.
(mručí a kroutí hlavou) „Já to tak neberu. Polepšení….To není polepšení. Já jsem prostě něco říkal a slíbil. A podle toho jsem se taky choval. I když říkám, byly tam i věci, který mi asi prošly a normálním hráčům by neprošly. Měl jsem i kus štěstí. Ale to k tomu asi patří.“
Mohlo by vám to posloužit jako pozitivní zkušenost do budoucnosti?
„Tak asi jo. Ale slíbit vám to nemůžu. Protože …(směje se) Tyhle věci slíbit nejdou. Kolikrát jsem v rozhovorech sliboval, že už budu jinej, hodnej a že už mám na to věk, abych tyhle věci nedělal. Ale to byly spíš fráze. Na tom hřišti je to takové, že to prostě ovlivnit nejde.“
Nyní jste to však dokázal. Zahřálo vás to u srdce?
„Určitě. A nejen kvůli mně, ale i kvůli klubu a klukům. Když to beru zpátky, tak v tu chvíli, kdy jsem byl vyloučený a dělal tyhle extempore, jsem to nevnímal tak, že bych ubližoval klubu. Ale v sobotu jsem si to uvědomil a říkám opravdu – byly to hloupé věci. Zpátky už to vzít nemůžu, neříkám, že toho lituju, ale mrzí mě to, protože se to stalo a už to nevrátím.“
Na kolik titulů si ještě troufáte?
„To vám teď nemůžu říct. Mám dovolenou. Ale budeme chtít s kluky do Ligy mistrů.“
Je Champions League pro vás další výzva?
„Určitě! Rád bych si ji zahrál.“
