Petr Trapp: Jednání Slavie mě znechutilo
Ve Slavii toho za pouhé dva roky prožil tolik, co jiní nestihnou ani za deset let. Zraněný kotník, žaludeční vředy, možný přesun do Sparty, titul i obrovskou krizi a nakonec výpověď kvůli dluhům. Obránce Petr Trapp, který se před dvěma týdny vrátil do Plzně, původně snil o přestupu do zahraničí, ale teď mu ke štěstí stačí něco jiného. Že z Edenu rychle zmizel.
Podle zjištění deníku Sport dluží svým hráčům peníze téměř polovina ligových klubů. Přesto většina fotbalistů raději mlčí. Až na jednu výjimku.
Pětadvacetiletý Petr Trapp se rozhodl v zadlužené Slavii bojovat za svá práva a podal výpověď. Jako jeden z prvních hráčů v české lize. „Věřil jsem, že kdyby to došlo k arbitráži, dopadlo by to v můj prospěch. A třeba by si pak i ostatní kluby uvědomily, že by své dluhy neměly nechat zajít tak daleko,“ tvrdí Trapp.
Jak dlouho ve vás klíčilo rozhodnutí dát ve Slavii výpověď?
„Až na konci podzimu, když už to šlo do extrému a my čekali na výplatu skoro čtyři měsíce. Starší hráči v kabině říkali, že podle regulí FIFA můžete dát po třech měsících bez výplaty jednostrannou výpověď. Dělali jsme si z toho legraci, ale když už to byly čtyři měsíce, přišlo mi, že stejně nemám na výběr.“
Proč?
„Byl jsem znechucený, jak jednali s kabinou. Nejvíc mě mrzelo, že za celou tu dobu nebyl nikdo schopný přijít a říct: Kluci, situace je špatná, připravte se, že peníze přijdou pozdě. Něco podobného jsme zažili už loni na jaře, ale tehdejší ředitel Petr Doležal byl skoro každý týden v kabině a průběžně nás informoval, jak se situace vyvíjí. A co řekl, to většinou platilo.“
Teď ale přece ředitel Miroslav Platil do kabiny chodil také, ne?
„Jasně, ale to bylo až ke konci podzimu, když už Slavia dlužila skoro čtyři výplaty. Do té doby nebyl nikdo schopný přijít a vysvětlit nám, co se děje. Vyvrcholilo to posledním kolem v Mladé Boleslavi, kde se to už v kabině řešilo hodně intenzivně. A až když se nespokojenost hráčů začala projevovat na hřišti, přišel pan Platil do kabiny poprvé. Ale to bylo spíš na popud hráčů, kteří se začali bouřit.“
| 4,5 |
| Na tolik milionů korun nakonec Plzeň vyšel přestup Petra Trappa (zhruba jeden milion z toho tvoří dluhy Slavie vůči hráči, které Plzeň převzala). Před dvěma lety přitom opačným směrem putovalo za Trappa podle odhadů 12 milionů! |
Ozval jste se i vy osobně?
„Když se sliby neustále opakovaly a nic se nedělo, rozhodl jsem se, že pošlu vedení dopis, abych věděl co a jak. Pak jsem byl za panem Platilem i osobně. Pořád mě uklidňoval, že do konce týdne peníze dostaneme, ale nic se nedělo. Jednou nám zase slíbili dvě výplaty, a když prý peníze nepřijdou, pan Platil odevzdá klíčky a skončí. Termín vypršel, peníze na účtu zase nebyly a pan Platil mezi nás přišel a povídá: Kluci, teď jsem peníze sehnal, do dvou dnů to tam máte. Radovali jsme se, ale zase marně.“
Opravdu chtěl odstoupit?
„Něco takového tam bylo. Vyřizoval nám to tehdy trenér Petrouš. Vím, že to pan Platil má také těžké, ale když pořád slibuje a nic se neděje, co si o tom mám myslet? Vždyť jsme peníze nedostávali už na začátku sezony! Dodnes mi vrtá hlavou, jak může jít takový klub jako Slavia do sezony, aniž by měl peníze alespoň na základní platy.“
Na koho problémy s výplatami dolehly nejvíc?
„Řešil to úplně každý. Já byl na takovou situaci připravený, dával jsem si peníze stranou, takže suchý chleba jsem jíst nemusel. Spíš šlo ale o ty věčné sliby. Proto jsem se rozhodl, že dám výpověď a třeba se něco začne dít. A tři dny nato nám na účtu přibyly tři výplaty. Najednou to šlo. Musel jsem se tomu smát.“
Zarazila mě jedna věc – většinu podzimu jste odehrál v základu, ale poslední tři kola jste byl jen na lavičce. Nebyl to trest za to, že jste se kvůli dluhům ozval?
„Oficiálně to nevím. Ale od dvou lidí zevnitř Slavie jsem se následně dozvěděl, že to ten důvod byl. Přitom jsem na tom dopisu neviděl nic špatného. A nakonec jsem se pak v nějakém on-line rozhovoru s panem Petroušem dočetl, že jsem nehrál kvůli zranění. Což samozřejmě nebyla pravda.“
Vysvětlili jste si to pak spolu?
„Právě že ne, nikdo mi nebyl schopný nic říct. Vyhráli jsme tehdy s Budějovicemi 4:0, já hrál stopera a další zápas jsem byl najednou na lavičce. Takové divné jednání. To byl také nakonec hlavní důvod, proč jsem se rozhodl dát výpověď.“
Čekal jste, že se k vám ještě někdo ze spoluhráčů přidá?
„Když jsem to udělal, říkal jsem si, proč jsem byl jediný a proč se neozvalo i víc hráčů. Ale já měl i jiné důvody než jen peníze. Ty můžou dojít kdekoliv, už kdysi jsem to zažil v Blšanech. Mnohem víc mi ale vadilo to neustálé slibování a to, že mi nikdo nedokázal vysvětlit, proč zničehonic najednou nehraju.“
Slavia vás „trestala“ už jen za to, že jste se ozval. Nebál jste se potom, že vás nenechá odejít tak snadno? Že se spor kolem výpovědi potáhne třeba celé jaro?
„Zarazilo mě, že se o té výpovědi se mnou nikdo nepřišel pobavit. Žádná reakce, jen dopis, že jsem přeřazen do béčka. Pak se to začalo protahovat a v té chvíli jsem trochu zapochyboval. Věřil jsem, že bych u arbitráže uspěl, ale otázka byla, jak dlouho by to trvalo. Ale počítal jsem s tím, že by se o mě nějaký klub byl schopný porvat. V Plzni mi slibovali, že kdyby to nevyšlo u arbitráže, jsou schopni mě ze Slavie vykoupit.“
Čekalo se, že jako velký talent jednou zamíříte do zahraničí, místo toho jste se vrátil znovu do Plzně. Proč nejste dnes jinde? Rozhodl o tom promaroděný první půlrok ve Slavii?
„To člověk nikdy neví. Zranění k fotbalu patří, a že se to tak vyvíjelo, s tím už dnes nic neudělám. Prostě se to stalo. Nechci říkat, že to bylo klíčové.“
Ve Slavii jste si hned v prvním utkání – ironií osudu s Plzní – poranil kotník, a tím se vaše trable rozjely. Vzpomínáte si ještě na ten okamžik?
„Šel jsem do hlavičkového souboje, špatně jsem došlápl a úplně si otočil kotník. Dohrál jsem poločas, o přestávce jsem si to chtěl nechat obstříknout, a když jsem sundal kopačku, oteklo to tak, že už jsem ji znovu neobul. Naštěstí to byl jen těžký výron.“
„Pospíchal jsem, chtěl jsem zase rychle hrát, a tak mi doktoři dávali nějaké prášky proti bolesti. Bral jsem to snad třikrát denně ve velkém množství, takže to zase nevydržel žaludek. Tehdy se slavil titul, ale já z toho neměl vůbec nic. Zpětně vím, že jsem neměl tak spěchat a nechat kotník déle v klidu.“
Tlačil jste na lékaře vy sám, nebo spíš Slavia?
„Asi obě strany. Ve Slavii je velká konkurence, tak jsem nechtěl být dlouho mimo. Ale byl tam tlak i od trenérů. Jen mě nikdo neupozornil, že takové množství prášků nemusí vydržet žaludek.“
Vyčítáte to slávistickým lékařům?
„Ale jo, když se zjistilo, z čeho ty problémy vycházejí, říkal jsem si, proč mě na to neupozornili. Ale byla to i moje chyba. Od té doby, když mám nějaké problémy, si prášek vezmu už jen málokdy. Spíš jedině něco rozpustného. Dávám si už pozor.“
Ono to musí být rána, když člověku ve třiadvaceti oznámí, že má žaludeční vředy, ne?
„No, já tomu taky nechtěl věřit. (směje se) Bylo to zvláštní. Najednou mě začaly chytat křeče v žaludku. První den, druhý, třetí… To už bylo doktorům divné, tak mě poslali na vyšetření, na kterém se to zjistilo. Naštěstí žádné následky mi nezůstaly.“
Váš příběh tím ovšem neskončil, v létě 2009, sotva jste se uzdravil, se zase překvapivě začalo mluvit o vašem stěhování do Sparty. Bylo to reálné?
„Bylo to celé zvláštní. Získali jsme druhý titul a najednou se kádr hrozně změnil. Málokdo to chápal. Trenér Jarolím mě pořád ujišťoval, že šanci dostanu, ale zároveň mi už v přípravě dal najevo, že na můj post počítá s někým jiným.“
Ve Slavii jste byl půl roku a už jste byl zase nepotřebný. Neklepal jste si na čelo?
„Taky jsem to nechápal. A nechápu to dodnes. Tak jsem si začal říkat, jestli by nebylo lepší odejít někam, kde budu hrát. A v té době se ozvala Sparta.“
Jak to celé vzniklo?
„Slyšel jsem, že mi nabízejí půlroční hostování, později pak roční hostování. Přiznávám, v té době jsem nad tím uvažoval. Lámal jsem si hlavu, proč se mnou najednou Slavia nepočítá. Ale pak jsem si řekl, že zůstanu a porvu se ve Slavii o šanci.“
Proč?
„Trenér Jarolím by se mému odchodu asi nebránil, ale i on říkal, že by to asi nebylo úplně nejlepší. Nezdálo se mi šťastné jít ze Slavie do Sparty, a ještě jen na hostování. Dokonce jsem se tehdy sešel s Pavlem Horváthem, a i on mi říkal, že kvůli fanouškům by to nebyl dobrý nápad. Právě po tomhle rozhovoru jsem se rozhodl zůstat. A udělal jsem dobře. První měsíc jsem musel přetrpět, ale pak už jsem ve Slavii hrál zase pravidelně.“
Vysvětlil vám tehdy Karel Jarolím, proč jste se najednou ocitl na druhé koleji?
„Nebyl mi to schopný vysvětlit nikdo. Fakt nevím. Pak ale přišlo období, kdy se klukům tolik nedařilo, a já znovu dostal šanci. Jarolím si mě tehdy zavolal a řekl, že se ve mně spletl. Trochu uznal chybu a dal mi najevo, že je rád, že jsem zůstal. Tím mě docela překvapil.“
Říká se, že když se loni do Slavie vrátil, hodně se změnil. Je to pravda?
„Je pravda, že pak už se na trénincích snažil netlačit tolik na pilu.“
Jak to myslíte?
„Původně stačilo na tréninku zkazit jednu přihrávku, a už do toho hráče šil. Neříkám, že mu sprostě nadával, ale člověka to dokázalo srazit. Pak se snažil krotit, tréninky byly skutečně uvolněnější. Lidé, kteří ho znali víc, potvrzovali, že se snažil být milejší.“
Co jste si vlastně říkal, když se do Slavie po pár měsících znovu vrátil?
„Dost často jsme o tom v kabině mluvili a všechny indicie k jeho návratu nasvědčovaly. Už když Slavii vedl František Cipro, všechno nasvědčovalo tomu, že se Jarolím zase vrátí. Nic jiného jsme si ani nepřipouštěli, brali jsme to prostě jako pár kol bez hlavního trenéra. Spousta hráčů cítila, že by to chtělo úplnou změnu, ale stejně nakonec byla většina z nich ráda, že se Jarolím vrátil.“
Mimochodem, trochu nečekaný návrat máte za sebou i vy. Co se v Plzni za ty dva roky změnilo nejvíce?
„Jsem mile překvapený, že se tady nezměnilo skoro nic. Parta je pořád super, jenom se Plzeň herně hodně zvedla. To už se sice zvedalo pod panem Vrbou v době, kdy jsem odcházel, ale teď se to ještě potvrzuje. Věřím tomu, že to tak bude i v nadcházejících sezonách.“
A co na váš návrat říkali staronoví spoluhráči?
„S většinou kabiny se znám. Trošku mě samozřejmě popichovali, hlavně Pavel Horváth s Honzou Rezkem. Říkali: ,Dobří holubi se vracejí‘, volali na mě ‚Pražáku‘ a smáli se, že teď je mi Plzeň dobrá. Ale i na tohle jsem se v Plzni těšil.“
PETR TRAPP Post: Stoper nebo defenzivní záložník |
kdo šel také proti klubu TOMÁŠ GALÁSEK |
