Teplický Plíšek: Na úspěchy už se zapomíná
Je jako na houpačce. Ještě před několika měsíci ho všichni vynášeli do nebe a přáli mu hodně štěstí v boji o titul. Po rozpačitém startu Teplic je ale všechno jinak a trenér Jiří Plíšek si rázem musí zvyknout na úplně opačné pocity. „Člověk nikdy neví, jak dlouho se bude moci radovat, ale právě kvůli těm emocím fotbal děláme,“ říká klidně teplický kouč.
Jiřímu Plíškovi vadí, když se uvnitř fotbalu jen hledají problémy. Snaží se na svět hledět pozitivně, jenže v případě jeho Teplic to zatím šlo dost těžko. Ambiciózní klub čekal na první vítězství až do 5. kola, ale ani výhra nad Ústím 2:0 nemohla zakrýt špatnou bilanci. Za posledních čtrnáct let zažili Severočeši jen dvakrát horší úvod sezony.
Jak se z týmu, který bojuje o titul, přes léto stane tým, pro který je problémem vyhrát?
„Takhle bych to přímo neřekl, ale je pravda, že jsme příčiny také hledali. Dvě sezony jsme pořád o něco bojovali, nejdřív jsme vyhráli pohár, pak jsme se prali o titul. Možná došlo k nějakému psychickému vyčerpání, frustraci. Prostě k něčemu, co tým na chvíli utlumí. To je jedna možnost.“
A ta další?
„Možná jsme měli kádr trochu okysličit, přinést tam nějaký nový náboj. Měli jsme nějaké nápady, ale nakonec jsme se rozhodli udržet kádr pohromadě, protože jsme věřili, že v něm je pořád síla, která by šla posunout dál. Zpětně si říkám, že obměna přijít měla.“
Šťastné období se ale zlomilo už dřív. Tušíte kdy?
„Každý tým se jednou za čas dostane do útlumu. I velké kluby, které dosáhnou úspěchů, pak třeba rok dva zažívají trochu sestupnou tendenci. Platí to pro každého. Největší problémy nám nastaly už na jaře, kdy se nám zranila strašná spousta hráčů a najednou se začala bortit kostra celého týmu. To nás přibrzdilo a možná i trochu vyhodilo ze sedla.“
Musel jste příčiny neúspěchu vysvětlovat už i vedení klubu?
„Bavíme se o tom intenzivně neustále. Na druhou stranu se trochu zapomíná na to, že za poslední dva roky jsme v Teplicích vyrovnali všechny úspěchy, co klub dokázal v celé své historii. A ani to někomu asi nestačí.“
Fanoušci jsou tradičně nevděční. Zažil jste už chvíli, kdy se potlesk tak rychle změnil v pískot?
„Angažmá ve Slovácku se k tomu přirovnávat nedá. (Plíšek byl v sezoně 2006/07 odvolán po 13. kole - pozn. red.) Tam jsme od začátku nebyli oblíbení, takže se nemělo co otáčet. A jindy asi ne. Když si vzpomenu na Železničar Sarajevo, bylo to naopak něco úžasného. Když jsem tam tehdy slavil 32. narozeniny, ve 32. minutě zápasu za mnou přišli fanoušci a přinesli mi dort s dvaatřiceti svíčkami a na tribunách se rozsvítil stejný počet světlic. To byla nádhera.“
Ví se o vás, že v mužstvu využíváte služeb psychologa. Chodil po takovém startu do kabiny více než v minulé sezoně?
„Takhle to není. V české společnosti bohužel stále nejde nastavit model, že by psycholog byl stabilní součástí týmu. Pořád se totiž bojíme svěřovat se. Proto je to spíš externí konzultant, ke kterému může přijít ten, kdo chce.“
Dobře, tak chodili za ním hráči více než loni?
„Myslím, že ne. Hráči, kteří tomu věří, psychologa využívají, ať se daří, nebo ne. Vyšší návštěvnost jsem nezaznamenal.“ (směje se)
V pondělí jste sérii bez výhry konečně zlomili. Může na tom mít podíl právě i psycholog?
„Nezveličoval bych to, ale zároveň to nechci opomíjet. Každý úspěch i neúspěch je mozaikou nějakých střípků. A pokud tam bylo jen malinko něco pozitivního u jediného hráče, byl to možná právě ten střípek k tomu, aby se nám to podařilo zlomit.“
Cítil jste z hráčů velkou nervozitu?
„Zažili zklamání z konce minulé sezony, špatný začátek té současné a k tomu odchod dvou hráčů z kostry týmu. (Teplice opustili Štěpán Vachoušek a Martin Klein - pozn. red.) Bylo toho na ně hodně. Bylo potřeba uvnitř týmu vytvořit nové lídry a to se nestane ze dne na den. Ale ti kluci to proti Ústí zvládli.“
Mimochodem, když Teplice dvakrát zažily horší start než teď, pokaždé to odskákali trenéři. Nebyl jste nervózní stejně jako hráči?
„Tohle patří k fotbalu. Každý trenér musí počítat s tím, že ve fotbalu přijdou chvíle, kdy je to hrozně hezké, člověk je nahoře a všechno mu vychází. Ale i ty chvíle, kdy je dole. Tím se nestresuji. Všem říkám, že fotbal je pro mě velká láska a já se jím chci bavit. Takový osud ostatně potkal každého trenéra. Důležité je jen vždy odcházet se vztyčenou hlavou.“
Mluvil jste o své pozici s ředitelem Hrdličkou? Cítíte od něj důvěru?
„Ta je tady nastavená od začátku a je vzájemná. O všem se bavíme naprosto otevřeně. Pokud by k něčemu takovému mělo někdy dojít, ani jeden z nás z toho asi nebude zaskočený.“
Pozná trenér, kdy to má nahnuté?
„Takhle trenér nemůže přemýšlet. Někdy by měl naopak sám vycítit, že by bylo dobré udělat změnu. Nejde přece o něj, ale o tým. Aby fungoval a stále rostl. Pokud to tak není, musí se něco změnit. Jde jen o to, jestli v samotném klubu, realizačním týmu nebo mezi hráči. Každý tým ale hlavně musí mít svou vizi.“
Dobře jste mi nahrál. Majitelé Teplic v květnu prohlásili, že z nich chtějí v českých podmínkách vybudovat velkoklub. Nevrátila se vám teď ta slova jako bumerang?
„Proč? České společnosti chybí vize a touha jít za jejich naplněním. Říct, že chceme být velkoklubem, neznamená, že to za měsíc zabalíme. Řekněme si za pět let, jestli se nám to podařilo.“
Jistě, ale uznejte, že je ironií osudu, když po takových plánech přijde tak mizerný úvod sezony.
„Jestli A-tým dvakrát prohraje, přece neznamená, že se netvoří velkoklub. Jeho výsledky jsou jen jedna součást, jde o víc věcí. O strukturu, mládež nebo třeba marketing. To teprve tvoří velkoklub. Pokud tedy chceme něco změnit a přiblížit se světu, nesmíme přemýšlet jen z týdne na týden.“
2010/11 ........... 5 bodů ............10. místo 2003/04 ......... 11 bodů ...........3. místo 2002/03 ......... 3 body ............13. místo |
